Představenstvo ČKA schválilo doporučení odborné poroty Pocty ČKA 2012 a rozhodlo se udělit toto ocenění in memoriam architektovi Davidovi Kopeckému. Slavnostní ceremoniál se spolu s udělením Pocty ČKA 2013 uskutečnil v prosinci 2014.

Pocta_kopecky_2012

Odůvodnění poroty

Jsou ti, kterým bylo dáno svým dlouhým profesním životem ovlivnit architektonickou scénu, prostředí našich měst, kterým bylo dáno vychovat nebo ovlivnit generace svých nástupců. Jsou ti, kterým bylo dáno stát se profesními i lidskými vzory. Ti, kterým bylo dáno setrváním na určitých hodnotách tyto hodnoty potvrzovat. Anebo ti, kterým bylo dáno se mýlit, své omyly poznat a s pokorou je pak napravovat.

Takoví si zaslouží naši úctu. Takoví už byli poctou ČKA oceněni.

Tentokrát odborná komise rozhodla poctít jménem České komory architektů kolegu, kterému byl dán talent, cit, přesvědčení, energie a odvaha toto přesvědčení naplňovat. Kolegu, kterému bylo dáno vše, aby se stal stálicí architektonického nebe a zřejmě nejen toho českého. Nedostalo se mu jediného. Nebyl mu dán čas.

David Kopecký (1963–2009) jako by limit svého času tušil. To by vysvětlovalo, odkud se brala jeho nekompromisní vyhraněná energie a vědomí, že je třeba udělat vše, i zdánlivě banální a druhořadé věci tak, tak jak udělány být mají. Že nemá cenu čas ztrácet průměrnými řešeními, že nelze věci dělat a život žít jen na půl plynu. Ve zprůměrované společnosti adorující kompromis se s takovým drivem nežilo jednoduše, přesto David nepatřil k fňukalům, nepochopeným géniům.

Jeho eskapády se staly stejně legendární jako stavby, které spolu s Jánem Studeným vytvořili v jejich společném československém ateliéru. Byly radikální, provokativní, krystalicky čisté, nekompromisní, poetické.

Absolvoval u Emila Přikryla. Už první realizace na Slovensku na sebe strhly pozornost, získaly řadu ocenění i kritiků. Dům ve Stupavě nebo rozkládací dům v Senci představovaly radikální pohled na architekturu bydlení.

Stali se vycházejícími hvězdami generace, která vystudovala po sametové revoluci a vstupovala do praxe už ve svobodné době. Tuto novou vlnu zastupovali na výstavách a workshopech.

Na bienále architektury v Benátkách 2002 prezentovali Česko a Slovensko vizionářským konceptem struktur vyplňujících rezervy v prostorech měst, využívajících při tom technologie třídimenzionálního tisku. Spolu s tím prezentovali i přesvědčení o budoucnosti architektury bez architekta. Publikované texty na toto téma nenechaly nikoho chladným.

Ani další léta neotupovala jeho názorovou břitkost. I po téměř desetileté realizaci je dům v Košicích myšlenkově svěží, vila v Černošicích ještě „vyhraněnější“ a dům v Mníšku pod Brdy kolaudovaný letos, tedy tři roky po Davidově odchodu, ještě brilantnější.

Jeho názory, dílo, osobní život, jeho projev – to vše vykazovalo neuvěřitelnou soudržnost a jednotu. On sám byl gesamtkunstwerkem. Precizoval každý moment, každé slovo, každý postoj dováděl do dokonalosti. Jeho nesentimentální zbavovaní se nepodstatného, odstrojování na dřeň se stalo legendárním.

Na zasedání odborné komise Pocty ČKA 2012 vyvstala kolem nominace Davida Kopeckého zásadní diskuse, vycházející z různé míry obeznámenosti s jeho osobností a dílem. To ještě více posílilo potřebu prostřednictvím Pocty ČKA akcentovat jeho význam a iniciovat jeho teoretické a historiografické zhodnocení. Byla by chyba otálet a čekat na jeho znovuobjevení další generací kunsthistoriků.

Za čerstvé paměti je třeba říct, že tady David Kopecký byl. Že jeho hvězda vydávala ostré světlo podobající se záblesku. Těm, kteří jsme ho spatřili, se vpálil do sítnice. Už nikdy nemůžeme vidět svět kolem sebe stejně tak jako předtím.

Za odbornou porotu Pocty ČKA 2012 Jaroslav Wertig

 

Členové odborné komise Pocty ČKA 2012:

Ing. arch. Viktor Rudiš – předseda

Prof. Ing. arch. Václav Girsa

 Ing. Mgr. akad. arch. Petr Hájek

 M. A. Svatopluk Sládeček

Ing. arch. Jaroslav Wertig

Fotografie tisková zpráva ČKA

Pocta_kopecky_stavba_2012