Workshop pracovní skupiny pro přírodu a krajinu na téma Nový stavební zákon a prováděcí předpisy se zaměřením na krajinné plánování v nezastavěném území se uskutečnil ve dnech 16. – 17. října 2006 v Dolních Věstonicích. Odborníci diskutovali o dopadu prováděcích předpisů na profese ZKT, ÚSES a ÚP, o institutu krajinného plánování i metodikách tvorby.


Na programu setkání čtrnácti odborníků byla především diskuse k návrhům prováděcích vyhlášek k novému stavebnímu zákonu a zvláště pak jejich dopad na profese ZKT, ÚSES a ÚP. Kromě autorizovaných osob v oborech ÚP, ZKT a ÚSES byla přítomna i ředitelka odboru ekologie lidských sídel Ministerstva životního prostředí Ing. M. Pásková, Ph.D., zástupce Ústavu územního rozvoje Ing. I. Kyselka a jako host i vysokoškolský pedagog Ing. V. Mana. Obsah prováděcích předpisů ke stavebnímu zákonu byl probírán rovněž ve vztahu k Evropské úmluvě o krajině.

Druhým stěžejním tématem byla diskuse k možnosti vytvoření institutu krajinného plánu pod gescí MŽP. V souvislosti s tím byl představen Ing. Manou návrh metodiky vypracování krajinného plánu, který zpracoval ve spolupráci s Ing. Kyselkou a firmou Ekotoxa pro MŽP. V průběhu jednání byl přítomným přednesen i návrh na nominaci doc. Ing. arch. Jiřího Löwa na cenu Pocta ČKA 2006 za jeho celoživotní dílo. K původnímu návrhu užšího vedení pracovní skupiny se přítomní připojili, což stvrdili i svými podpisy.

Dále bylo projednáno Memorandum sympozia Architektonické dědictví krajiny, kde se účastníci workshopu shodli na zpracování dokumentu ČKA s pracovním názvem Politika plánování a ochrany krajiny. (Memorandum viz níže.)

Vlastní návrhy prováděcích vyhlášek ke stavebnímu zákonu představila Ing. arch. Jana Janíková, která i odpovídala na většinu dotazů. Z diskuse vyplynulo následující:

1) existují nejasnosti okolo některých ustanovení vyhlášky o územněanalytických podkladech, územněplánovací dokumentaci a způsobu evidence územněplánovací činnosti stejně jako vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území,

2) Ústav územního rozvoje zpracovává metodické materiály, které mají napomoci při práci podle nových vyhlášek,

3) účastníci workshopu navrhli, aby diskutované problémy plynoucí z předloženého znění návrhů vyhlášek byly zapracovány do vznikajících metodických materiálů formou dopisu ČKA adresovaného ÚÚR Brno.

Dalším bodem programu byla diskuse nad návrhem metodiky tvorby krajinného plánu. I k tomuto tématu proběhla velmi živá debata, z níž vyplynulo, že:

1) požadavek na zavedení krajinného plánu je v souladu s ratifikovanou Evropskou úmluvou o krajině,

2) krajinný plán nemůže nahrazovat územněplánovací dokumentaci,

3) krajinný plán pracuje s podobnými, popř. i totožnými informace jako jsou územněanalytické podklady, ale při jejich zpracování nejde pouze o jejich shromažďování a analýzy, ale i o syntézy,

4) Ministerstvo životního prostředí se kloní k názoru, aby se jednalo o resortní dokumentaci,

5) účastníci workshopu navrhují definovat cíle a systémové vazby navrhovaného krajinného plánování, analyzovat aktuální situaci, na jejím základě vypracovat soubor postupných kroků a úkolů s návrhy řešení. Vypracování metodiky tvorby krajinného plánu je pouze jednou součástí, která není v tomto okamžiku prioritní,

6) k vlastní metodice mají účastníci workshopu řadu připomínek i výhrad, které obdrží MŽP jako zadavatel zpracování metodiky.

Celý workshop se nesl v duchu živé, ale korektní a smysluplné diskuse. Svým aktivním, a přitom ukázněným přístupem účastníci usnadnili nejen řízení debaty, ale i organizaci celého workshopu.

Darek Lacina

Memorandum sympozia Architektonické dědictví krajiny

Město Cheb hostilo ve dnech 21. – 23. září 2006 účastníky mezinárodního odborného sympozia Architektonické dědictví krajiny. Třídenní setkání bylo zaměřeno zejména na problematiku obnovy dialogu historických objektů a krajiny. První dva dny byly věnovány odborným přednáškám, třetí den se uskutečnila návštěva české i německé části Krajinné výstavy bez hranic Cheb – Marktredwitz.

Účastníci sympozia se shodli na tomto memorandu:

1) Krajina je velmi důležitou částí životního prostředí, představuje kulturní kapitál a je potenciálním zdrojem významných hmotných hodnot. Péče o krajinu a její kulturně-historické hodnoty je důležitým veřejným zájmem, a je proto třeba jí věnovat odpovídající pozornost. Požadujeme, aby jí tuto pozornost věnovala i politická reprezentace a aby byly vytvářeny potřebné předpoklady pro její zachování.

2) Základním předpokladem péče o krajinu a její kulturní dědictví je rozpoznání a pojmenování hodnot, které jsou pro společnost cenné a je žádoucí usilovat o jejich zachování.

3) Pro zachování kvalit krajiny je velmi podstatné vzdělání. Vzdělání, výchově a propagaci myšlenek péče o kulturní krajinu je třeba věnovat mnohem větší pozornost než dosud. Připomínáme zejména význam a odpovědnost vysokých škol, které připravují odborníky působící v oborech dotýkajících se životního prostředí a architektonického dědictví krajiny.

4) Péče o kulturní krajinu se týká stejně ochrany přírody jako památkové péče. Je proto žádoucí, aby oba obory při péči o krajinu úzce spolupracovaly. Zároveň je potřeba zapojit další obory a resorty. V tomto smyslu se obracíme na vládu České republiky s výzvou, aby podporovala platformy koordinující péči o kulturní krajinu České republiky ve všech souvislostech a zároveň se se stejnou výzvou obracíme na jednotlivá ministerstva, aby totéž učinila ve svých resortech. Ministerstvo životního prostředí žádáme, aby iniciativně vykonávalo koordinační činnost v implementaci Evropské úmluvy o krajině. Ministerstvo školství žádáme, aby tuto problematiku zohlednilo v tématech vzdělávacích programů.

5) Jedním z důležitých nástrojů uchování kvalit krajiny je územní plánování. Je potřeba přizpůsobit standardy a praxi územního plánování potřebám péče o krajinu a její architektonické dědictví. Morální odpovědnost obecních a krajských samospráv za zachování kulturního odkazu krajiny je při zadávání a schvalování územní dokumentace nezastupitelná.

6) Při péči o kulturní krajinu je žádoucí mezinárodní, regionální i přeshraniční spolupráce. To je zvlášť potřebné v oblastech bývalých Sudet.

7) Smyslem péče o krajinu je uchování existujících hodnot důležitých pro společnost a vytváření příznivého a podnětného prostředí pro občany. Účast občanů je proto při péči o kulturní krajinu nezbytným předpokladem úspěchu. Účastníci konference požadují, aby byly vytvářeny nástroje vtahující veřejnost do procesu péče o krajinu a aby odborné instituce všech zainteresovaných oborů při ochraně krajiny spolupracovaly s veřejností mnohem intenzivněji než dosud. Úloha občanů a občanských sdružení je při péči o krajinu nezastupitelná.

8) Ekonomické hledisko je jedním z velmi důležitých předpokladů zachování kvalit kulturní krajiny. Z tohoto důvodu je vhodné podporovat takové formy cestovního ruchu a všech ostatních podnikatelských aktivit, které mohou pomoci péči o krajinu a její architektonické dědictví, aniž by vedly k jejich ochuzení.

9) Kulturní krajina je místo k životu. Je proto důležité vytvářet předpoklady, aby lidé krajinu neopouštěli. Bez podpory životních podmínek v malých obcích a vytváření pracovních příležitostí se bude krajina nadále vylidňovat.

10) Požadujeme, aby vznikly dotační tituly zaměřené na péči o architektonické dědictví krajiny a aby vláda ČR vytvořila systémové nástroje usnadňující čerpat pro tuto potřebu prostředky z fondů Evropské unie. Část těchto prostředků by měla být věnována dokumentaci a projektové přípravě. Soukromé vlastníky, kteří se snaží uchovat architektonické dědictví krajiny, je třeba podpořit efektivnějším způsobem než dosud.