Dne 27. ledna 2009 se v prostorách ČKA konal pracovní seminář na téma Krajina v územním plánování. Pořadatelem semináře byla ČKA a Sekce zahradních a krajinářských architektů – IFLA. Semináře se zúčastnilo na třicet pozvaných zástupců z ministerstev (MŽP, MMR, MZ) a institucí věnujících se problémům krajiny, ochrany přírody (AOPK, VÚKOZ a další), Spolku pro obnovu venkova, NPÚ, ČVUT, MZLU, ČZU a dalších včetně pořadatelů.


Cílem semináře bylo v průběhu otevřené diskuse zjistit současné problémy péče o krajinu. Definovat problémy, se kterými se potýkají architekti včetně krajinářských architektů při projekční práci, ale i zajišťování všech složek činnosti související s celkovou péčí o krajinu v České republice. V rámci působnosti ČKA pak zlepšit výkon profese architekta a krajinářského architekta v procesu územního plánování a projektování. Za nezanedbatelný cíl si seminář kladl i postupné překonávání meziresortních bariér, které často – a zcela zbytečně – komplikují komunikaci.

Východiskem pro jednání byla Úmluva o krajině, ratifikovaná Českou republikou v roce 2004, ve které je krajina definována jako „část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů“.

Na začátku semináře všechny přítomné seznámil se současným stavem a šíří problémů JUDr. Jiří Plos a následně proběhla diskuse, kterou moderovala Ing. Radmila Fingerová.

Účastníci se shodli na tom, že největším problémem efektivní péče o krajinu je resortismus, jehož důsledkem je i vytváření množství legislativních i metodických předpisů, často vzájemně protichůdných. K dalším problémům, které bude nutno koncepčně řešit, patří absence strategické roviny při hledání přístupu ke krajině a hledání společných hodnot, kvalita vlastních projektantů územního plánování, nevyjasněný vztah územního plánu a pozemkových úprav, systém osobní odpovědnosti, sladění stanovisek MŽP a MK, vyjasnění pojmu „uživatel krajiny“ a podstatným problémem je definování hodnot krajiny ve smyslu hodnoty jako dohody širšího společenství o společně sdíleném zájmu.

V projevené snaze o řešení těchto problémů se ukazuje potřeba sjednotit se na metodice jednoduchého, srozumitelného dokumentu pro péči o krajinu (péče zahrnuje ochranu i tvorbu). Účelně naplnit literu stavebního zákona a jím zřízených (tradičních) nástrojů, dát jim pokud možno smysl a nevytvářet další nové dokumenty a nástroje. Najít efektivní nástroje péče o území v širším věcném kontextu.

Pro tento záměr bude potřeba se sjednotit na postupu při zpracování „politik“, nejlépe do jedné srozumitelné politiky řešící krajinu jako celek (bez tříštění na PK, PA, PÚR), specifikovat obsah výkonu profese pro krajinářské architekty a také příslušné standardy, definovat problémy liniových staveb, ÚSES a krajinného rázu, sjednotit postupy s vytvářením plánů péče a napomoci hledat jejich kvalitní a pro správní i odbornou praxi účelný a využitelný obsah (zejména v částech týkajících se urbánního a architektonického prostředí), zvýšit kvalitu územních plánů a také provádět kontrolu ÚP v ČKA.

Pro začátek lze definovat standardy územního plánování na základě odborné diskuse nad již zpracovanými plány krajiny, v ÚP specifikovat více výkresové přílohy a jejich obsah a umožnit prezentaci strategického plánu, který zpracovala Ing. Alena Salašová, a zvážit, zda a co je možné převzít do dokumentace v rámci ÚP.

O dalším postupu započaté snahy budou účastnící semináře včas informováni, neboť pořadatelé předpokládají další pokračování těchto pracovních seminářů – avšak jednotlivě již cílených k řešení konkrétních témat a problémů.

Magdaléna Myšková Kaščáková,
Sekce zahradních a krajinářských architektů IFLA a Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, ve spolupráci s Radmilou Fingerovou a Jiřím Plosem