Evropská unie má 75 % svého území urbanizovaného a tento trend pokračuje. V souvislosti s rychlým zvyšováním zpevněných ploch se snižuje počet rostlinných a živočišných druhů, mizí orná půda a snižuje se schopnost krajiny zadržovat vodu. Zároveň se výrazně zvyšuje počet mimořádných přírodní katastrof - povodní, dlouhotrvajícího sucha nebo naopak intenzivních dešťových srážek. To má čím dál větší negativní dopady především na obyvatele celé Evropy – na jejich zdraví a bezpečí.


To je důvod několika zásadních činů Evropské unie. Nejprve to byla snaha zvýšit povědomí o hodnotě krajiny, nutnosti zapojit do péče o krajinu obyvatele, kteří v ní žijí. K tomu slouží Evropská úmluva o krajině.  Nutnost pečovat o ohrožené živočišné a rostlinné druhy a o ochranu jejich stanovišť zajišťuje program nazvaný NATURA 2000. Na území Evropské unie je takto chráněno 18 % území. Přesto je 30 % území Evropské unie velmi silně fragmentováno, to znamená, že v takto velkém území jsou sice izolované plochy zeleně, ale nejsou propojeny, což má negativní dopad na existenci živočichů a rostlin, ale i na kvalitu života lidí. 

Od devadesátých let 20. století se hovoří o „zeleném propojení - green infrastructure“.   Ale až v roce 2011 se začaly za finanční podpory Evropské unie připravovat první projekty naplňující tento program. Základní myšlenkou je vytváření propojené sítě zelených ploch a koridorů, která plní funkce, ekologické, ekonomické i sociální. 

Důraz je kladen právě na prostorové propojení a plnění několika funkcí najednou. Plochy zeleně jsou potřebné nejen pro živočichy a rostliny, ale zlepšují kvalitu ovzduší, ve městech výrazně snižují přehřívání města, umožnují rekreaci obyvatel a výrazně působí na kvalitu života a zdraví lidí.

V České republice není koncept zelené infrastruktury něčím novým. Naopak máme velice dobrý základ, který nám řada jiných zemí může závidět. A tak nezačínáme od nuly, ale můžeme tento systém vhodně začlenit do již exitujících systémů při tvorbě územních plánů.   

Již od roku 1992 je z iniciativy Igora Míchala a jeho kolegů a za tehdejší výrazné politické podpory ministra Ivana Dejmala do zákona o životním prostředí začleněna tvorba systémů ekologické stability, které jsou následně povinnou součástí územních plánů.  Skvělá myšlenka ochránit část území před zastavováním s cílem zachovat, případně zvyšovat biodiverzitu, ale naráží při své realizaci na mnoho problémů.  Je nutné vyřešit majetkové vztahy k pozemkům, a to ve volné krajině (extravilánu). To lze ale pouze tam, kde se zpracovávají komplexní pozemkové úpravy, což je velmi účinný nástroj Ministerstva zemědělství. 

V zastavěném území (intravilánu) máme v rámci tvorby územních plánů zase nástroj, který má řešit systém (strukturu) sídelní zeleně v rámci urbanistické koncepce, která je součástí tvorby územního plánu. Již z názvu je zřejmé, že i v tomto případě jde o propojenou strukturu zeleně, nikoliv o izolované plochy veřejné zeleně.

Územní plán umožňuje najít shodu na tvorbu krajiny v rámci platné legislativy.  Ale právě evropská iniciativa zelené infrastruktury může v naší zemi napomoci k jejich lepšímu využívání.  Tyto systémy nemohou plnit pouze ekologické funkce, ale je nutné využívat navržené struktury také pro zdravější  a kvalitnější život  lidí, který zahrnuje nejen možnost  rekreačního využití této zelené infrastruktury. Jde také o zvýšení bezpečí života lidí. Promyšlenými návrhy založenými na důkladné znalosti místa lze přispět také ke snížení rizika podvodní. Toho lze dosáhnout, pokud při zpracovávání územních plánů, které řeší celé katastrální území sídla tedy intravilán i extravilán jako jeden neoddělitelný celek, budou spolupracovat odborníci různých profesí. 

V uskutečňování programu Zelené infrastruktury má v České republice významnou roli Česká komora architektů, která uděluje autorizaci architektům, urbanistům/územním plánovačům a krajinářským architektům, tedy těm odborníkům, kteří jsou odpovědni za tvorbu územních plánů, tedy za tvorbu celého území naší země. 

Stávající situaci je třeba upravit tak, aby při výběrových řízeních na zpracování tohoto nejvýznamnějšího dokumentu, který jediný dokáže koordinovat různé zájmy v území, nebyla hlavním kritériem cena. Právě cena projektové dokumentace je limitujím  faktorem pro účast dalších odborníků, kteří se na tvorbě územního plánu musí podílet, aby tento zásadní plánovací dokument dokázal splnit všechny požadované cíle.

Stručně shrnuto „Zelená infrastruktura – Green ingrastructure“ je evropský program, jehož cílem je vyčlenit část území, které je vhodné proměnit v prostor, v němž díky širokému mezioborového přístupu a vzájemné dohodě a za účasti obyvatel dojde k zachování nebo zvýšení biodiverzity, zvýšení retenční kapacity území, zkvalitnění života lidí a posílení jejich zdraví a bezpečí.  Je to šance za podpory Evropské unie navázat na to, co již bylo v České republice v této oblasti  vykonáno - dobré  myšlenky rozvíjet a realizovat.

Ing. Radmila Fingerová
10. září 2014
PS Krajinářská architektura