Situace na evropském poli architektonického soutěžení od Michala Fišera.


Jaká je situace na evropském poli architektonického soutěžení? Nahlédli jsme do několika zemi napříč kontinentem a oslovili konkrétní osobnosti z oboru, od řadových účastníků soutěží přes organizátory po osoby zodpovědné za kvalitu a soulad soutěžní procedury se zákonem a dobrými mravy.

Metoda zadávání zakázek na služby architekta je odlišná v závislosti na státním systému, sociokulturním pozadí i na aktuální hospodářské situaci jednotlivých států. Nashromážděný materiál získaný formou krátké ankety není vyčerpávající rešerší. Je spíše namátkovou sondou, která otevírá nové možnosti pro oborový mezinárodní dialog a výměnu zkušeností. Jednou z nejúčinnějších současných platforem je ACE – Architects’ Council of Europe (Evropská rada architektů), která v prostředí unijní legislativy hájí profesi architekta jako svrchovaně kreativní řemeslo se svými zákonitostmi včetně způsobu distribuce veřejných zakázek formou architektonické soutěže.

Existují limity pro povinné vyhlášení architektonické soutěže na stavbu z veřejných prostředků (například výše investic, funkce stavby, kontext prostředí atd.)?

ČR: Ne, veřejný zadavatel jakkoli objemné zakázky na služby architekta není povinen užít architektonické soutěže.

Švýcarsko: Ne, architektonická soutěž není pro veřejné zadavatele ze zákona povinná. Veřejné instituce však mají svá interní pravidla pro vyhlášení soutěže o návrh. V oprávněných případech se užívá neanonymní procedura souběžného zpracování zakázky, kdy je vyžadován otevřený dialog mezi vyhlašovatelem, porotou a soutěžícími za účelem přiměřeného rozpracování a zpřesňování zadání a jeho řešení.

Slovinsko: Dle zákona musí veřejný zadavatel použít architektonickou soutěž, pokud odhad ceny za službu architekta překročí 130 tisíc eur.

Francie: Běžně jsou architektonické soutěže vyhlašovány pro projekty již od 200 tisíc eur realizačních nákladů budoucí stavby (včetně projektu a související administrativy). Pravidla se mohou lišit v závislosti na tom, zda je vyhlašovatelem stát, nebo region.

Nizozemsko: Soutěže o návrh se používají na většinu zakázek. Za služby architekta do výše 200 tisíc eur a 5 milionů eur investičních nákladů stavby je výběrové řízení legislativně vedeno na národní úrovni, pro zakázky nad tento limit se procedura řídí evropským právem. Neveřejné výběrové řízení je v Nizozemsku možné pro zakázky do 60 tisíc eur. Typ stavby není určující.

Polsko: Ne, soutěž o návrh není pro veřejné zadavatele povinná. Jakákoli forma výběrového řízení musí být veřejně vyhlášena, přesahuje-li cena budoucí zakázky na zpracování projektu 14 tisíc eur.

Velká Británie: Ne, soutěž o návrh není ze zákona povinná, nicméně například RIBA1 čím dál více usiluje o zakotvení soutěže o návrh do vládní legislativy.

Kolik architektonických soutěží je ročně vyhlášeno? V jakém poměru jsou zastoupeny soutěže vyzvané a otevřené, ideové a projektové?

ČR: V roce 2012 bylo vyhlášeno 27 architektonických soutěží, z toho 11 ideových a 16 projektových, všechny otevřené. Za posledních pět let byly vyhlášeny pouze dvě vyzvané soutěže. Jedná se o soutěže, které získaly doložku regulérnosti. Soutěžní přehlídky a studentské soutěže nejsou započítány.

Švýcarsko: Statistiky nejsou přesné, odhadem přes 500 ročně v závislosti na ekonomické situaci. Cca 40 % soutěží je otevřených, 60 % vyzvaných s lokálními výkyvy. Obecná tendence směřuje k vyzvaným soutěžím. Naprostá většina (80–90 %) soutěží je projektových oproti ideovým.

Slovinsko: Za poslední roky do deseti soutěží ročně. Naprostá většina je projektových, ideové a vyzvané velmi výjimečně.

Francie: Souhrnem cca 30–50 soutěží týdně, tzn. kolem 2 000 ročně.

Rakousko: V posledních letech se konalo ročně asi 90–100 soutěží. Přes 90 % jich bylo projektových, vyzvané a otevřené jsou zastoupeny rovnoměrně.

Nizozemsko: Asi 100 soutěží ročně. Jednokolové otevřené soutěže jsou obvyklé u ideových nebo studentských soutěží, kterých se zaběhnuté kanceláře neúčastní. Naprostá většina soutěží je dvoukolová s předvýběrem pěti účastníků (short-listed) z důvodu zamezení zbytečného vydání energie desítkami týmů, které by jinak v otevřených soutěžích zůstaly bez ocenění. Po zveřejnění výzvy následuje šestitýdenní lhůta na vyjádření zájmu o účast v soutěži. Vyhlašovatel stanoví kvalifikační (autorizace, minimální obrat, pojištění...) a odborná kritéria (zkušenost s podobnými projekty, realizované stavby, CV jednotlivých členů týmu...). Obvykle je vybráno porotou pět týmů, které obdrží kompletní zadání úkolu a jsou požádány o vypracování studie nebo jednoduché skici či pouhého slovního vyjádření přístupu k zadání. V závislosti na rozsahu práce obdrží každý tým skicovné pohybující se od 20 tisíc do 100 tisíc eur. Porota vybere vítězný návrh, který kromě skicovného obdrží zakázku na projekt. Běžné jsou soutěže vyhlašované privátními investory s určitým podílem veřejných investic, například na pozemcích města, které jsou nabídnuty k prodeji za účelem dalšího rozvoje na podkladě existujícího zastavovacího plánu. Od veřejných soutěží se tento proces příliš neliší, v některých ohledech má privátní investor větší slovo například při výběru účastníků soutěže. Město má pod kontrolou výkony potřebné k vydání stavebního povolení a investice do veřejné infrastruktury v řešeném území, čímž dokáže přimět developera ke kvalitnímu výsledku. Vše se od počátku děje za úzké oboustranné spolupráce, jejíž podmínky jsou předtím pečlivě dojednány. Polsko: V závislosti na ekonomické situaci proběhne 30–80 soutěží ročně. Existují zde pouze otevřené soutěže.

Velká Británie: Přesná čísla nejsou známa, protože zde neexistuje žádný centrální institut kontroly nad soutěží o návrh. Různé organizace v Británii uspořádají odhadem celkem 20 architektonických soutěží ročně. Toto číslo obsahuje veřejné i privátní soutěže, otevřené a vyzvané ve zhruba vyrovnaném poměru. Převážná většina soutěží je projektových. Veřejné zakázky jsou zde v naprosté většině zadávány prostřednictvím rámcových oblastí (frameworks) strukturovaných podle typu stavby. „Frameworks“ evidují architektonické kanceláře s potřebnými kvalifikačními kritérii (reference, obrat atd.) specializované na určitý stavební druh. Tyto subjekty jsou vyzvány vyhlašovatelem k účasti ve výběrovém řízení. Princip „divoké karty“ pro začínající kanceláře zatím neexistuje.

Kdo, jaký institut je formálním garantem kvality soutěže? Existuje problém tzv. neregulérních soutěží?

ČR: ČKA uděluje doložku regulérnosti soutěže, kterou je vyjádřen soulad se soutěžním řádem ČKA, potažmo zákonem o veřejných zakázkách. Udělením doložky je umožněna účast autorizovaných osob v soutěži. Zkoumání a hodnocení kvality vlastního zadání soutěže není v kompetenci komory.

Švýcarsko: Garantem kvality soutěží je SIA2 prostřednictvím své speciální komise, která hodnotí zadání soutěže a uděluje známku kvality. Přesto není pro vyhlašovatele povinné předkládat zadání soutěže ke schválení. Případy porušování pravidel se SIA snaží řešit preventivně tím, že organizuje konference, kurzy, výstavy a publikuje články.

Slovinsko: Není ustanoven konkrétní garant, snaží se o to Slovinská komora architektury a prostorového plánování.3 Až 90 % soutěží je organizováno právě komorou.

Francie: Pojem neregulérní soutěž není znám, protože soutěžní řád komory architektů a státní legislativa jsou vzájemně sladěné. Na kontrolu soutěží dohlíží Cour des comptes, francouzská obdoba českého ÚOHS.

Rakousko: Garantem kvality soutěží je komora architektů.4 Komora řídí soutěž, pokud vyhlášení odpovídá kritériím soutěžních standardů, a také doporučuje dva své zástupce do poroty.

Nizozemsko: Procedura soutěží vychází z legislativy EU, která je na národní úrovni dále zpřesňována vládou do velmi striktní podoby. Neregulérní soutěže jsou velmi vzácné.

Polsko: Soutěže jsou obecně kontrolovány státní institucí obdobnou našemu ÚOHS. Pojem „neregulérní soutěž“ zde prakticky neexistuje.

Velká Británie: V Británii neexistují právně regulované a ukotvené postupy, nicméně jako měřítko kvality jsou vládou doporučovaná pravidla RIBA pro soutěže o návrh. Jedná se o nejrespektovanější institut, který poskytuje kompletní servis spojený s organizací architektonické soutěže.

Kdo a podle jakého klíče vybírá architekty do vyzvaných soutěží?

ČR: Vyzvaných soutěží je ve veřejném sektoru minimum, protože jsou dikcí zákona (§ 6, bod 1 zákona č. 137/2006 Sb.) prakticky vyloučeny. Potřeba vyhlašovatele oslovit konkrétní řešitele a vést s nimi otevřený dialog se řeší souběžným zadáním zakázky více zpracovatelům.

Švýcarsko: Předkolem vyzvané soutěže je veřejná výzva k účasti v soutěži. Účastníci soutěže jsou vybráni porotou na základě předem stanovených kritérií.

Francie: Vlastní soutěži předchází veřejná výzva s kvalifikačními předpoklady pro účast, například finanční obrat, reference realizovaných podobných staveb, představení soutěžícího, složení soutěžního týmu a motivační dopis. Protože většina soutěží je projektových, jsou pro každou soutěž v týmu zastoupeni architekt, stavební inženýr, statik a rozpočtář nebo další profese dle povahy zadání. Porota z obvyklých 50–200 nabídek vybere 3–5 soutěžících.

Rakousko: Vyzvané soutěže se odehrávají pouze v režimu zakázek malého rozsahu (do 200 tisíc eur). Architekty vybírá vyhlašovatel, který má ve výběru účastníků poměrně volnou ruku. Pokud se na vyhlášení soutěže podílí komora architektů, může sama účastníky doporučit. Způsob výběru architektů se v jednotlivých spolkových republikách poměrně liší (někde existují bodovací systémy). Minimální počet vyzvaných účastníků je závislý na rozsahu zadání: šest pro celkovou plochu stavebního programu do 1 000 m2, osm pro plochu od 1 000 do 2 000 m2, deset nad 2 000 m2.

Nizozemsko: Účastníky vyzvaných soutěží vybírá porota, kterou stanoví vyhlašovatel. Dle povahy soutěže přijímají účast v porotě kromě zástupců vyhlašovatele a závislých či nezávislých architektů také zástupci místních iniciativ. V případě developerských soutěží, kde lze předpokládat sdílené veřejné a privátní investice, se v odpovídajícím poměru účastní zástupci města a developera. Existuje institut „vládního architekta“ (Rijksbouwmeester) s pětiletým mandátem, jehož úkolem je dbát na kvalitu architektury vládních investic, což zahrnuje přirozeně dohled nad kvalitou architektonických soutěží a výběru architektů. V mnoha městech tuto úlohu zastává městský architekt, v případě větších rozvojových území pak „městský plánovač“ (Master Planner), který řeší tuto úlohu ve spolupráci se soukromým sektorem, je-li tento zainteresován.

Polsko: Veřejné vyzvané soutěže neexistují, zákon je nedovoluje.

Velká Británie: Účastníky vyzvaných soutěží vybírá vyhlašovatel soutěže s doporučením organizátora na základě dosažených referencí, historie firmy, ocenění atd. RIBA usiluje o zavedení principu „divoké karty“ umožňující vstup začínajících architektů do soutěží.

Je architektonická soutěž přímým podkladem k zadání zakázky na projekt?

ČR: Není. Zakázku na služby architekta lze zadat až v rámci jednacího řízení bez uveřejnění, které lze použít v kombinaci se soutěží o návrh.

Švýcarsko: Ano, dle zákona získává vítěz architektonické soutěže zakázku na projekt.

Slovinsko: Ano, pokud soutěž organizuje komora.

Francie: Ano. Zadavatel s vítězem podepíše smlouvu na projekt za honorář, jehož nabídka byla součástí požadovaných příloh soutěžního návrhu. Zadavatel má i právo veta a může realizovat projekt, který se neumístil na prvním místě. Tento krok musí ale řádně obhájit a taková situace nastává jen velmi zřídka.

Rakousko: Ne. Po soutěži nastane jednání o udělení zakázky. Ve většině případů je zakázka udělena výherci, ale nelze to garantovat.

Nizozemsko: Ano. Ve většině případů je budoucí smlouva na zhotovení projektu součástí soutěžních podmínek a každý z účastníků soutěže předkládá s architektonickým návrhem i návrh smlouvy. Po soutěži tak již není třeba dlouze jednat a smlouva je brzy uzavřena. Cena za zhotovení budoucího projektu, která vychází z investičních nákladů stavby, je většinou také stanovena předem. Někdy je předem stanoveno rozmezí, v němž se mohou pohybovat cenové nabídky soutěžících. Vyšší cenová nabídka má šanci na úspěch jenom v případě, je-li vyvážena vyšší kvalitou návrhu.

Polsko: Většinou ano. Občas je ale soutěž zrušena, výjimečně zakázku získá druhý nebo třetí v pořadí.

Velká Británie: Není. Tento trend se snaží RIBA změnit nastavením a zakotvením nových pravidel v právním systému.

Jak hodnotíte legislativní podmínky Evropské unie v procesu architektonické soutěže? Jakou roli podle vás v tomto procesu zaujímá ACE (Architects’ Council of Europe)?

ČR: ČKA má v ACE několik delegátů pro různé oblasti včetně pracovní skupiny pro architektonické soutěže.

Švýcarsko: Rolí ACE je hájit architektonické soutěže jako nejvhodnější způsob zadávání zakázek tam, kde je požadován návrh řešení. ACE musí pokračovat ve svém úsilí s cílem přesvědčit, že architektura je veřejným zájmem a že služby architekta jsou intelektuálně-kreativním produktem. Slovinsko: Kritérium limitní hodnoty zakázky je zavádějící ve své obecnosti. Například zakázka za 130 tisíc eur může znamenat velmi různé projekty a měla by být definována další kritéria. ACE by mělo vytvořit různorodější typologii architektonických soutěží.

Rakousko: Architektonická soutěž je v prostředí unijní legislativy definována jen jako jedna z možností, jak najít správného projektanta. Dá se říci, že jednoznačnější ustanovení architektonické soutěže v zákoně by bylo velmi žádoucí – v mnoha zemích soutěže prakticky neexistují. Problém je v tom, že evropské zákony pro zadání projekční činnosti hledají spíše vhodnou firmu než nejlepší řešení. Proto se architektonické soutěže nacházejí ve svízelné situaci.

Velká Británie: RIBA vítá a plně podporuje úsilí ACE k prosazování soutěže o návrh do architektonické praxe.

Má architektonická soutěž obecně v očích veřejnosti plnou důvěru? Existují nějaké vedlejší způsoby k motivaci vyhlašovatelů soutěží, například marketingové kampaně?

ČR: Princip architektonické soutěže je na veřejnosti téměř neznámý. Naprostá většina veřejných zakázek na služby architekta je zadávána s kritériem nejnižší nabídkové ceny na v danou chvíli neexistující projekt. Žádná systematická osvětová kampaň v ČR doposud neproběhla.

Švýcarsko: Architektonické soutěže se ve Švýcarsku těší plnému uznání veřejnosti. Jejich tradice je zde zakořeněna již přes sto let. Soutěže evidentně přispěly ke kvalitě vystavěného prostředí.

Slovinsko: Občas ano.

Francie: Ano, architektonické soutěže se těší velké oblibě a jsou hojně využívány. Nutno podotknout, že tomu předcházel dlouhodobý systematický lobbing CNOA5 a UNSFA6, obdoby České komory architektů a Obce architektů.

Rakousko: Navzdory občasné skepsi odborné obce existuje přijetí architektonické soutěže celou společností. Architektonickou soutěž lze dobře propagovat formou veřejné výstavy, publikacemi atd. Ostatně hlasy volající po architektonických soutěžích jsou v Rakousku více a více slyšet, a to především díky různým zájmovým organizacím, které se angažují ve vyhlašování soutěží.

Nizozemsko: Soutěže jsou veřejností velmi sledované, zejména v případě záměru na stavbu významné veřejné budovy. V některých případech jsou veřejné debaty zohledněny ve výsledku soutěže. Existuje silná vládní podpora kvalitní architektury. Například ministerstvo kultury dotuje vydávání literatury, výstavy a výzkum a zřizuje Národní institut architektury (NAI). Soutěže jsou propagovány také formou podpory a stimulace osvědčených veřejných zadavatelů (výroční vládní cena „excellent clients“). Existuje centrální vládní poradna, která pomáhá menším veřejným subjektům organizovat soutěže. Je zde také řada nevládních institucí, které monitorují kvalitu soutěží, například nadace Architectuur Lokaal.

Polsko: Spíše ne. Místní správy, které si osvojily institut architektonické soutěže, jej používají opakovaně, jiné s ním ale naopak nemají žádnou zkušenost. Soutěže se rodí z iniciativy architektů, kteří prostřednictvím svých institucí (Asociace architektů nebo Komora architektů7) či osobních kontaktů naléhají na veřejnou správu, aby se zasazovala o organizaci soutěží.

Velká Británie: Soutěže generují odbornou i celospolečenskou diskuzi, protože architektonické soutěže více než jiné postupy zapojují veřejnost do celého procesu zadání a realizace stavby. Pokud je stavba realizována na základě architektonické soutěže, může se její sebemenší chyba stát předmětem politických kontroverzí. RIBA a Procurement Reform Group8 připravují kampaň, v níž chtějí dosáhnout změny motivováním zadavatelů. Kampaň zahrnuje putovní prezentace, šíření informačního materiálu a cílené setkávání se zadavateli veřejných zakázek tak, aby se vytvořily příklady hodné následování. Jedním z prvních cílů kampaně jsou města, regiony s turistickým a rekreačním ruchem a místa s historickým či občanským významem.

Překlad z angličtiny: Eva Císlerová

Autor článku tímto zdvořile děkuje osobám, s jejichž přispěním článek mohl vzniknout: Ludmila Cepáková (Česká republika), Regina Gonthier (Švýcarsko), Aljoša Dekleva a Vlado Krajcar (Slovinsko), Martin Frei a Augustin Rosenstiehl (Francie), Jan Proksa a Christian Aulinger (Rakousko), Willem Jan Neutelings (Nizozemsko), Roman Rutkowski (Polsko), Walter Menteth a David Falla (Velká Británie).

-------------------------------------------------------

1 RIBA – Royal Institut of British Architects (Královský institut britských architektů), www.architecture.com

2 SIA – Schweizerischer ingenieur und architektenverein (Svaz švýcarských inženýrů a architektů), www.sia.ch

3 ZAPS – Zbornica za arhitekturo in prostor Slovenije (Slovinská komora architektury a prostorového plánování), www.zaps.si

4 BAIK – Bundeskammer der Architekten und Ingenieurkonsulenten (Spolková komora architektů a technických specialistů), www.arching.at

5 CNOA – Conseil National de l’Ordre des Architectes (Národní rada spolku architektů), www.architectes.org

6 UNSFA – l’Union Nationale des Syndicats Français d’Architectes (Národní unie francouzských architektů), http://syndicat-architectes.fr

7 IARP – Izba Architektów Rzeczypospolitej Polskiej (Komora architektů Polské republiky), www.izbaarchitektow.pl

8 Speciální sekce RIBA zaměřená na prosazování strategie a politiky RIBA v oblasti zadávání veřejných zakázek.

 

Michal Fišer

(*1973 v Chomutově) absolvoval Fakultu architektury ČVUT v Praze (1997) a Školu architektury AVU u Emila Přikryla (2001). Od roku 2002 je členem sdružení třiarchitekti a od roku 2010 pracovní skupiny pro soutěže ČKA.

Článek byl připraven pro časopis ERA21 2/2013.

Celý text ke stažení  v PDF >>