Doporučené směrnice k Dohodě UIA o doporučených mezinárodních standardech výkonu profese v architektonické praxi


UNION INTERNATIONALE DES ARCHITECTES / INTERNATIONAL UNION OF ARCHITECTS

Zásady pro udělování akreditace/schvalování/uznávání vzdělání



29. březen 1998
Revidováno 28. dubna 1998
Revidováno 10.-12. prosince 1998
Schváleno na valném shromáždění UIA v Pekingu v červnu 1999


Zásady Dohody o udělování akreditace/schvalování/uznávání vzdělání



Program studia musí být akreditován/schvalován/uznáván odpovědným orgánem na univerzitě nezávislým, a to v přiměřených časových odstupech, obvykle ne delších než pět let. UIA v součinnosti s odpovědnými národními vysokoškolskými orgány vypracovává standardy obsahu odborného architektonického vzdělání, které má akademickou strukturu, je myšlenkově celistvé, založené na výkonu, orientované na výsledek a používá postupy založené na čestném jednání.

Doporučené směrnice k Dohodě UIA o doporučených mezinárodních
standardech udělování akreditace/schvalování/uznávání vzdělání


ÚVOD



Hlavním účelem udělování akreditace vzdělávacím programům v oboru architektura, ať dobrovolně požadovaného vzdělávací institucí samou nebo vyžadovaného odpovědnými a pověřenými orgány, je ve veřejném zájmu zajistit, aby splněné standardy vzdělání vybavily úspěšné absolventy vzdělávacích programů přiměřeně schopnostmi a dovednostmi projektovat, technickými a odbornými vědomostmi a znalostmi a etikou nezbytnou pro odborně způsobilý výkon architektonické praxe.

Zásady jakékoliv akreditační politiky musí umožňovat pružnost v přístupu nezávislého orgánu udělujícího akreditaci a musí rovněž umožňovat neustálé úsilí o dosažení a udržení vysoké úrovně vzdělávání i samotného procesu akreditace a jejího udělování.

Dostatečným průkazem kvality vzdělávacího programu je jeho důkladné vyhodnocení, které v souladu s kritérii již dříve stanovenými a odsouhlasenými provede skupina odborných hodnotitelů z jiné než hodnocené školy architektury; tito hodnotitelé musí mít odpovídající vzdělání a zkušenost, která je opravňuje hodnotit programy architektonického vzdělávání, doporučovat jejich zaměření nebo úpravy. Externí hodnotitelé mohou být jmenováni státem, ve kterém je architektonické vzdělání poskytováno, nezávislým profesním orgánem architektů (komorou), mohou být jmenováni jako externí zkoušející školou architektury samou, popřípadě jinou přijatelnou metodou. Systém jmenování hodnotitelů se může lišit podle toho, zda je vzdělávací instituce veřejná nebo soukromá. Nezávislý odpovědný orgán udělující akreditace mohou tvořit zástupci profesního orgánu (komory) architektů, dalších nevládních organizací architektů nebo škol architektury; mohou to být i zástupci delegovaní národní nebo regionální vládou, popřípadě delegovaní organizací externích zkoušejících. Proces uznávání (vzdělávacích) programů bude prováděn pravidelně. Dostatečně průkazná (uspokojivá) metoda akreditace v sobě zahrne i posouzení práce všech studentů studujících na škole architektury, a to alespoň jednou za dobu jejich studia. Protože existují ve správě veřejných a soukromých institucí odlišnosti, musí být zajištěna konzistentnost procesu akreditace/schvalování/uznávání vzdělání a jejího udělení jakožto výsledku tohoto procesu.

Akreditační postupy se liší podle toho, zda jsou vzdělávací programy teprve určeny pro zavedení, zda byly zavedeny teprve nedávno a dosud nebyly akreditovány, popřípadě zda v nich byly navrženy změny. V každém případě musí hodnotitelé ještě před svou návštěvou školy obdržet veškerou potřebnou dokumentaci: vzorové písemné zkoušky a testy, program práce v ateliéru, ateliérové práce, osnovy studijního oboru a příklady práce ve studijním oboru. Hodnotitelé se rovněž setkají se studenty a s vyučujícími. Také mohou prozkoumat pedagogickou, odbornou a výzkumnou práci fakulty/vyučujících. Na konci takového přezkumu poskytnou hodnotitelé dotyčné škole zprávu o vzdělávacím programu, která bude obsahovat doporučení pro udělení akreditace, popřípadě která může navrhnout změny ve vzdělávacím programu nebo stanovit podmínky pro udělení akreditace.


1. KRITÉRIA PRO UDĚLENÍ AKREDITACE STUDIJNÍM OBORŮM, STUDIJNÍM PROGRAMŮM A ZKOUŠKÁM V OBORU ARCHITEKTURA



Rozsah základních vědomostí, znalostí, schopností a dovedností požadovaných na odborně způsobilém architektovi, jež jsou určeny odpovědnými vysokoškolskými orgány a uznány Dohodou UIA k doporučeným mezinárodním standardům výkonu profese v architektonické praxi, je stanoven v části Dohody UIA nazvané "Základní požadavky na architekta".

Architekt získává tyto vědomosti, znalosti, schopnosti a dovednosti studiem, praktickým výcvikem a praxí prostřednictvím architektonických vzdělávacích programů, jejichž účelem je pomoci studentům architektury dosáhnout takové úrovně vědomostí, znalostí, schopností a dovedností, jaká je v rámci daného programu vyžadována.

UIA upřednostňuje alespoň pětileté architektonické vzdělání poskytované především formou celodenního studia na univerzitách s akreditovaným architektonickým vzděláním, zároveň však umožňuje pružně vzájemné uznávání. V některých zemích je denní studium následováno určitou dobou odborné praxe. Během studia a odborné praxe se bude úroveň schopností dosažených studentem architektury a potřebných pro splnění uvedených základních požadavků (na architekta) zvyšovat s tím, jak bude studentovo studium pokračovat. Při uznávání příslušného vzdělávacího programu se proto bude přihlížet k rozdílné úrovni dosažených schopností, kterou lze v daném čase (od studenta) reálně očekávat.

Vědomosti, znalosti, schopnosti a dovednosti požadované na architektech se mění a budou se měnit i nadále s proměnou očekávání společnosti. UIA čas od času zreviduje své doporučené směrnice k zásadám Dohody UIA o udělování akreditace/schvalování/uznávání vzdělání, aby zajistila jejich aktuálnost.

Význam přikládaný jednotlivým uvedeným kritériím i míra důležitosti (významu) vědomostí, znalostí, schopností a dovedností, jež mají být získány, se bude lišit podle země a podle doby. V různých zemích mohou samy vzdělávací instituce z důvodu tradice a záměrné volby přikládat jednotlivým kritériím různou důležitost, a tato kritéria sama naopak budou ovlivněna konkrétním posláním, které berou v dané zemi jako povinnost architekti za své. V každém případě bude vzdělávací program vycházet z učebních osnov zahrnujících témata a předměty odvozené od témat a předmětů zde uvedených, popřípadě s nimi srovnatelných. Kritéria akreditace budou zahrnovat přezkum učebních osnov. Učební osnovy se budou lišit podle fáze studia, to jest podle toho, půjde-li o zkoušky uprostřed studia nebo o zkoušky závěrečné, popřípadě podle toho, bude-li se jednat o dobu před absolvováním praxe nebo o dobu po této praxi.


2. AKREDITAČNÍ METODY



Akreditace je vykonávána a její udílení prováděno řádně ustanovenými orgány, nezávislými na vzdělávací instituci, která o akreditaci programu žádá. Orgán udělující akreditaci musí mít příslušnou odbornou způsobilost a zkušenosti opravňující jej tuto činnost vykonávat. To znamená, že osoby udělující akreditaci mají zkušenosti s projektováním v oboru architektura, odbornou praxi, znalost etických norem a zkušenosti s výukou. Často budou akreditační komisi tvořit zástupci více než jednoho typu uvedených orgánů. V každém případě v ní však budou zastoupeni uznávaní odborníci v profesi architekt. To pomůže podporovat jak objektivní hodnocení, tak celostné pojetí architektury.

V každém případě platí, že pokud se vzdělávací instituce jakkoliv podílí na procesu udílení akreditace, nesmí to být akreditace jejího vlastního (vzdělávacího) programu.


3. POSTUPY PŘI UDĚLOVÁNÍ AKREDITACE VZDĚLÁVACÍM PROGRAMŮM V OBORU ARCHITEKTURA



Povaha a podrobnosti postupů, kterými by se měla řídit akreditační komise, se bude lišit podle místní kultury a podle vzdělávacích zvyklostí určité země. Také se budou lišit podle toho, je-li vzdělávací program posuzován před svým zavedením, je-li hodnocen poprvé, je-li již po nějakou dobu provozován a akreditaci už má, nebo byl-li znovu předložen k udělení akreditace proto, že při dřívějším pokusu mu akreditace udělena nebyla, nebo proto, že mu akreditace již získaná byla odňata.

Akreditační postupy se budou lišit také podle toho, má-li být akreditováno jedno nebo více stádií (vzdělávacího) procesu. V některých zemích se provádí akreditace tří stádií vzdělávacího procesu: po třech letech bakalářského studia, po té po pěti letech akademického studia a konečně po dovršení dohodnuté délky praxe. V jiných zemích bude tento proces mít jedno nebo dvě stádia.

Postupy akreditace zahrnují hodnotiteli prováděný přezkum obsahu vzdělávacího programu a standardů dosažených v rámci tohoto programu. Hodnocení se provádí na základě informací poskytnutých vzdělávací institucí o studijním programu, o učebních osnovách, podrobnostech o programu práce v ateliéru a písemných zkouškách, na základě zpráv externích zkoušejících, na základě sebehodnocení vzdělávací instituce, na základě setkání s vedoucími pracovníky zodpovídajícími za studijní program a se studenty během návštěvy této instituce a na základě inspekce práce studentů a vybavenosti školy.

Tam, kde vzdělávací instituce navrhuje velké změny ve studijním oboru již existujícím, popřípadě navrhuje zavedení oboru nového, může pomoci předběžné vyhodnocení nezávislým odpovědným orgánem, jehož cílem je zjistit, skýtá-li obsah a struktura navrhovaného studijního programu a dokumentace k němu reálnou naději, že tomuto studijnímu oboru, jakož i absolventům tohoto oboru, bude akreditace udělena. Informací, která pro toto hodnocení může být užitečná, je například uvedení širších souvislostí návrhu, vymezení základní ideje přístupu k výuce oboru a navrhovaný akademický program. Takovýto popis může rovněž zahrnovat schéma kurzu, podrobnosti o rámci kurzu, požadavky na absolvování kurzu a podrobnosti o programu přednášek a počtu kontaktních (konzultačních) hodin pro každý předmět.


4. DOKUMENTACE A POSTUP PŘI NÁVŠTĚVÁCH



Je-li podána žádost o první nebo opakované udělení akreditace vzdělávacímu programu už zavedenému, měla by vzdělávací instituce, která o udělení akreditace žádá, předložit orgánu akreditaci udělujícímu následující dokumenty:

  • stručný popis mateřské vzdělávací instituce s uvedením skutečností, které ovlivňují povahu dané vzdělávací instituce v národních, regionálních a urbánních (místních) souvislostech;
  • stručný popis minulosti studijního oboru;
  • filosofické pojetí architektonického vzdělání, jeho poslání a vize;
  • uvedení všech podstatných rysů charakterizujících původ a zázemí studentů, které by mohly ovlivnit realizaci cílů nabízených studijních oborů;
  • přehled profilu akademického sboru s uvedením mimoškolských aktivit a plnění dalších povinností výzkumných a publikačních, jiné odborné činnosti, popřípadě činné spoluúčasti na životě občanské společnosti;
  • prohlášení o hmotných zdrojích a podmínkách, například o vybavenosti ateliéry a výukovými prostorami, laboratořemi a dílnami, knihovnami a informačními středisky, počítači a informačními systémy;
  • stručný popis systému rozhodování a struktury řízení;
  • úplný popis akademického programu, včetně popisu rámce studijního programu, požadavků na absolvování programu a dalších požadavků s absolvováním studia souvisejících, seznamu přednášek, podrobností o programu práce v ateliéru a předložení kopií k výuce užívaných skript;
  • uvedení statistických informací o počtu přijatých studentů, o počtu absolventů, o počtu profesorského sboru a uvedení poměru studentů a profesorů;
  • sebehodnocení vzdělávací politiky školou samou; toto sebehodnocení bere v úvahu, je-li to účelné, i zprávy vypracované předchozími akreditačními komisemi; součástí sebehodnocení je popis vývoje ve škole v době od udělení poslední akreditace, uvedení odpovědí na dotazy obsažené ve zprávách externích zkoušejících, popis změn v poskytování prostředků, kritické hodnocení cílů studijního oboru, uvedení zvláštností studijního oboru a další pro rozhodnutí důležité skutečnosti.

Orgány oprávněné udělovat akreditaci provádějí inspekci vzdělávací instituce a přezkoumání jejího programu vždy in situ. Během návštěvy může hodnocení prospět výstava studentských prací dokončených v období posledních dvanácti měsíců před zahájením inspekce. Takováto výstava by měla obsahovat různé ukázky ateliérových prací ze všech ročníků studia, měla by být doprovázena vysvětlením a uspořádána tak, aby co nejlépe představila vývoj studijních osnov během celého studijního oboru. Ukázky textových i grafických prací z každého ročníku by měly být vystaveny tak, aby umožňovaly posoudit úroveň dosaženou studentem v každém ze studijních oborů tvořících součást souboru základních požadavků na architekta. Předložené práce by měly obsahovat reprezentativní příklady úrovně ateliérových portfolií a písemných zkoušek, která musí být dosažena při nejvyšším, průměrném a nejnižším hodnocení nutném pro postup v tom kterém předmětu. Toto vše by mělo být doplněno záznamy o výsledcích zkoušek a hodnocením všech ročníků oboru a všech předmětů.

Při přezkumu vzdělávacího programu in situ si může orgán oprávněný udělovat akreditaci vyžádat setkání a rozpravu s vyučujícími studijního programu včetně hlavy školy nebo vedoucího katedry, s ateliérovými vyučujícími a s učiteli specializací, popřípadě s externími pedagogy. Zástupci tohoto orgánu jsou oprávněni rovněž hovořit se studenty studijního programu, a to při společných setkáních anebo jednotlivě. Předmětem rozpravy jakožto součásti hodnocení mohou být i metody akademického hodnocení, obsah projektové práce a přednášek, vztah přednášek k projektové práci, využití učitelů specialistů, popřípadě budoucí vývoj.


5. POSTUPY PŘI PODÁVÁNÍ ZPRÁV



Orgán oprávněný udělovat akreditaci vypracuje po skončení inspekce vzdělávacího programu o výsledcích šetření písemnou zprávu. Tato zpráva potvrdí platnost písemných informací poskytnutých vzdělávací institucí, popřípadě je doplní vyjádří názor orgánu oprávněného udělovat akreditaci na kvalitu vzdělání v souvislosti s výkony studentů v oboru, který byl hodnocen. Postupy hodnotitele musí zajistit, že zpráva nebude obsahovat věcné chyby, že se s ní bude zacházet jako s důvěrnou informací a že se s ní budou moci seznámit všichni zúčastnění (dotčení). Akreditační zpráva obvykle doporučí akreditaci vzdělávacího programu na dobu určitou, nepřesahující pět let.


Nahoru