Dne 26. srpna 2014, sídlo ČKA, Praha.


ZÁPIS
Dokument v PDF >>

Přítomni

Ondřej Beneš (OB)
Miroslav Cikán (MC)
Eva Faltusová (EF)
Pavel Hnilička (PH)
Tomáš Jiránek (TJ)
Ladislav Kuba (LK)
Martin Peterka (MP)
Jiří Plos (JP)
Klára Salzmann (KS)
Jan Sapák (JSa)
Josef Smutný (JSm)
Petr Všetečka (PV)

Průběh jednání

  • LK shrnul dosavadní průběh a účast ČKA na přípravách PZ
  • oznámil nový termín plánovaného vydání zákona – jaro 2015
  • jednotlivé body / teze ČKA prosazované od počátku účasti v procesu:

A. Výlučné postavení architekta v navrhování změn památek

  • v tomto bodě ČKA podporuje NPÚ (Goryczková)
  • nutno tento požadavek lépe vyargumentovat (proč jsou ke změnám architekti kompetentnější než inženýři) – náměty:

1. srovnání studijní přípravy (návrh JSm)

2. komparace s jinými státy (návrh MC)

3. argumentace povahou práce na kulturních památkách jako výsostně kulturní činností (nikoliv technická činnost)

- JSa upozornil na možný střet se zákonem 360/1992 Sb. dle něhož některé stavby musí jako hlavní projektant vést inženýr, nehledě na to, zda se jedná o kulturní památku

Závěr - shoda tento bod nadále prosazovat a uvedením, že kulturní památky jsou stavby architektonicky popř. urbanisticky významné a odkazem v poznámce pod čarou na zákon č. 360/1992 Sb. (§ 18) a to tak, že se nakonec § 2 odst. 2 vloží věta Nemovité kulturní památky jsou stavby architektonicky popřípadě urbanisticky významné.“ (poznámkou pod čarou odkaz na „ § 17 písm. d) a §18 písm. a) zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů.“

B. Odborná způsobilost pracovníků památkové péče a jejich samospráva

  • původně požadovaná autorizace pod ČKA není reálně dosažitelná
  • specifická památkářská autorizace jednoznačně odmítnuta (jediným advokátem je Girsa)
  • bod se tímto opouští

C. Předvídatelnost památkové péče

  • PV vysvětlil, že bod byl do tezí zahrnut v okamžiku, kdy byla pam. péče skutečně nepředvídatelná, nicméně „plány ochrany“, které mají předvídatelnosti napomoci spíše škodí – nejsou odůvodněné, požadavky jsou arbitrární, plány ochrany v současné podobě jsou nebezpečné
  • předvídatelnost je třeba požadovat v podobě dostatečného odůvodnění v prohlášení památky, resp. plánů ochrany; musí být zřejmé, jaké hodnoty se na památce chrání
  • metodiky musí být zejména odůvodněné (např. ale v Rakousku se nevydávají, protože omezují kreativitu)
  • JP: k prohlášení památek by se měli zpracovávat oponentury
  • prosazujeme dále, diskuse na toto téma není uzavřena

D. Způsob vymezení pojmů v zákoně

  • shoda na tom, že pojmosloví je nedostatečné
  • komentář / návrhy na úpravu připraví Jiří Plos

E. Předprojektové práce - průzkumy a studie

  • je třeba dále zdůrazňovat, že předprojektová příprava musí být důkladná; ačkoli není v některých případech nutné zpracování studie, musí být vložena energie do „poznání domu“ (PV)
  • zkontrolovat, zda je v návrhu obdoba současného ustanovení § 14 odst. 7 zákona o státní památkové péči, případně podporovat pojem studie (JP)

F. SHP – autorizace?

  •  povinnost stavebníka pořizovat stavebně historický průzkum (SHP) je pro projektanta výhodou, kdo jej platí, není pro nás tedy příliš významné (dokud to není projektant), SHP by měla být regulovaná činnost (PV)
  • specifická autorizace není vhodná, souhlas s licencí (JSa), nutnost zajistit vědeckost, licence ano (MC)
  • na tom, zda a jakým způsobem by měly být osoby zpracovávající SHP regulované ne zcela shoda (Sapák, Cikán, Všetečka), zásadní však je, aby z možnosti licenci získat nebyli vyřazení architekti
  • SHP nemá smysl pro všechny památky (činžák z 19. století) (MC) a jejich jakékoliv změny
  • závěr: požadavek ČKA na regulaci (licenci) zpracovatelů SHP je v návrhu zákona nyní uspokojivě zapracován, povinnost zpracování SHP bychom měli podporovat

G. Kompenzace veřejného zájmu

  • dle JP je současná verze oproti původní jednoznačným pokrokem; není tedy dále nutno tlačit
  • bod se opouští

H. Územní plány

Dle JP: ČKA by měla prosazovat, aby v zákoně bylo uvedeno, že území vymezená v územních plánech k ochraně památek jsou považována za území architektonicky nebo urbanisticky významná (spolu s odkazem na § 17 písm. d) a § 18 písm. a) zákona 360/1992 Sb.)

 

Další body

1. Otázka krajiny

  • dle KS není v zákoně dostatečně zdůrazněna, měly by se objevit významné kulturně-historické hodnoty krajiny a kompoziční principy krajiny; musí se dostat též do ÚPD formou Krajinného plánu anebo přes Koncepci uspořádání krajiny.
  • dle JP souvisí s problémem ochrany krajinného rázu, dle jeho názoru tam krajina je zmíněna dostatečně, ovšem trochu zmateně; krajina je integrální součástí prostředí a prohlášení o památce (KS: ale pokud nebude toto prostředí vymezené a stanovené, nebude předmětem ochrany. Také je nutno zabývat se vymezením ochranného pásma ve vazbě na vizuální vněm)
  • JP: nutno „doladit“ pojem „historická kulturní krajina“
  • KS: Problematika krajiny a její ochrany a dalšího rozvoje je v současné  legislativě nedostatečně řešená. Chybí samostatný zákon, který by komplexně řešil péči a rozvoj krajiny počínaje územním plánováním až po údržbu všech prvků. Mezirezortní komise pro Implementaci Evropské úmluvy o krajině je prakticky nefunkční několik let, takže legislativní a jiná koordinace péče o krajinu neprobíhá.

Otázka definice a ochrany komplexu kulturní krajiny má být záležitostí Památkového zákona, i když bude ve výkonu předmětem UAP a územního plánování.  Zákon o ochraně přírody a krajiny 114/92 neřeší ochranu kulturní krajiny a jejich prvků. Kategorizace ochrany kulturní krajiny (památková zóna, památková rezervace, kompoziční a výhledové osy v krajině), možná forma ochrany místní památky.

2. Památka místního významu

  • dle JSm problém, že PMV se vyhlašuje vyhláškou a ÚP opatřením obecné povahy; režimy jsou obtížně souměřitelné
  • dle JP: památka místního významu patří do ÚP
  • dle PV: je v pořádku oddělení režimu PMV, tzn. nejsou součástí státem chráněných památek
  • dle KS: místní památkou rozumím také prvek krajiny
  • závěr: problém památky místního významu v zákoně řešen uspokojivě

3. Kritika dvojkolejnosti - MP

  • na počátku bylo tématem její odstranění, souhlas nad tím, že je to momentálně v podstatě nereálné, přestože s ní nikdo není spokojen
  • dialog mezi NPÚ a výkonným orgánem však supluje dohodovací postup mezi architektem a orgánem památkové péče (původní představa),
  • bod se opouští

4. Další náměty / informace

  • JP: výhrady k archeologům – velmi omezený přístup do profese způsobený dvojím určením příslušnosti, diktují si vysoké ceny
  • JSm: Sklenář obhajuje v památkovém zákoně zájmy ČKAIT, památky podle něj nemají dělat architekti; Goryczková stojí na straně ČKA – nutno spolupracovat, Hauserová spolupracuje před MK s Girsou (ten je vnímán jako památkář), Girsa se od PZ momentálně distancuje
  • TJ: MK obecně přikládá velkou váhu názorům NPÚ

Zapsala: Eva Faltusová
Kontrola: Ladislav Kuba