Kam až sahá oprávněnost orgánů ochrany přírody (správa NP, Správa CHKO...) při vyjadřování se a kladení podmínek nové výstavby či stavebních úprav stávajících staveb v obcích (myšleno v zastavěném či zastavitelném území), které se nachází v ochranném pásmu Národního parku, CHKO? Je stávající stav, kdy tyto orgány stanovují typy střech, výšky nadezdívek, tvary a členění oken atd. korektní ze zákonného hlediska? V případě, že tento stav korektní není, co pro nápravu může učinit ČKA, případně její člen jako jednotlivec?


Témata, o nichž jste napsal, jsou trvalým problémem, o kterém neustále s MŽP a AOPK, jakož i správami NP a CHKO diskutujeme. Jejich kompetence pro určování stavebně-technických a architektonických, resp. architektonicko-urbanistických parametrů je omezena na souvislosti přírodní, resp. přírodně-krajinné. K tomu se ovšem vyjadřují nejobtížněji, neboť se to nejhůře prokazuje. Vyjadřují se k tomu, o čem se mylně domnívají, že tomu rozumí, a tím jsou urbanismus a architektura. Z hlediska právního se často jedná o flagrantní vykročení z věcné kompetence, které dokonce zakládá nicotnost takového správního aktu.

Orgány obvykle postrádají jednak kvalifikované odborníky na urbanismus a architekturu, jednak neexistuje systém oponentur; často tak vznikají diktované podmínky. V současnosti se připravuje systém tzv. preventivního hodnocení krajinného rázu jako metodického podkladu pro rozhodování, jehož součástí bude oponentní řízení návrhů odborníky jmenovanými představenstvem ČKA. Chceme tak vytvořit profesní tlak na kvalitní dokumenty, které se budou zabývat podstatnými parametry, a nikoliv margináliemi.