Vláda schválila dne 15. června 2016 návrh nařízení z dílny Ministerstva zdravotnictví, kterým se mění nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.


Vláda schválila dne 15. června 2016 návrh nařízení z dílny Ministerstva zdravotnictví, kterým se mění nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Nařízení provádí zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Tato novela je svými dopady průlomová z hlediska možnosti výstavby ve městech. Dosud bylo v důsledku aplikace hlukových limitů v chráněném venkovním prostoru velmi komplikované stavět stavby pro bydlení uvnitř měst zatížených hlukem z dopravy, což vytvářelo tlak na neefektivní rozlézání výstavby do krajiny a vznik sídelní kaše. Novela nařízení zavádí definici pojmu „prostor významným z hlediska pronikání hluku“, který je podstatou obsahu pojmu „chráněný venkovní prostor“ definovaného zákonem o ochraně veřejného zdraví. O chráněný venkovní prostor staveb jedná pouze potud, je-li takový prostor významný z hlediska pronikání hluku do vnitřního chráněného prostoru. Nově o ten případ nejde, je-li vnitřní chráněný prostor možné přímo větrat jiným způsobem. Bude-li tedy zaručeno jiné větrání dané místnosti (může se jednat o přímé větrání přirozené případně, jedná-li se o větrání vzduchotechnikou, musí být přívod vzduchu umístěn přímo v dané místnosti), pak se z hlediska hlukové zátěže posuzuje pouze splnění limitů ve vnitřním chráněném prostoru.

ČKA vítá, že touto změnou se nařízení přiblížilo naplnění svého účelu, kterým není ochrana fasády, nýbrž prostoru a osob uvnitř.

Nově jsou podrobněji upraveny i staré hlukové zátěže. Ty byly blíže specifikovány jako hluk v chráněném venkovním prostoru a chráněných venkovních prostorech staveb působený dopravou na pozemních komunikacích nebo drahách, který existoval již před 1. lednem 2001 a překračoval hodnoty hygienických limitů stanovené k tomuto datu pro chráněný venkovní prostor a chráněný venkovní prostor stavby. Právní úprava nyní stanoví, jakým konkrétním způsobem je stará hluková zátěž zjišťována, a zároveň ukládá v některých případech použít další korekce hygienických limitů hluku v hodnotě 5 dB.

Za zmínku stojí také novelizované ustanovení § 77 odst. 5 zákona o ochraně veřejného zdraví, které stanoví, že v případech, kdy neprovede stavebník dostatečná opatření k ochraně před hlukem, nemůže žádat provedení těchto opatření po provozovateli, vlastníkovi nebo správci zdroje hluku. Výjimkou je ovšem situace, kdy dojde k prokazatelnému navýšení hluku ze zdroje hluku. Novelizované vládní nařízení stanoví, že prokazatelným navýšením hluku se rozumí navýšení větší než 2 dB.