ČKA zásadně nesouhlasí s novelizací zákona o výkonu povolání, na základě níž by ČKAIT byla oprávněna udělovat autorizaci pro obor architektura (název oboru „architektura a stavitelství“). ČKA navrhuje v § 5 odst. 3 písm. a) nahradit navrhované znění zněním: „stavitelství“. Obdobně zásadně nesouhlasí s přechodným ustanovením Čl. I bod 1 písm. a) a požaduje vypustit z textu slova „architektura a“. Návrh na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, podala poslankyně Hana Orgoníková.


Stanovisko ČKA k návrhu poslankyně Hany Orgoníkové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů


Česká komora architektů zásadně nesouhlasí s novelizací zákona o výkonu povolání v § 5 odst. 3 písm. a) a navrhuje nahradit toto znění zněním:

„stavitelství“.

Obdobně nesouhlasí zásadně s přechodným ustanovením Čl. II bod 1 písm. a) a požaduje vypustit z textu slova

„architektura a“.


Odůvodnění:

Předložený návrh směřuje – s výjimkou napadených ustanovení – nepochybně správným směrem ke zjednodušení oborových názvů v souladu s evropskou nomenklaturou – Klasifikací ekonomických činností (CZ-NACE). Tuto tendenci ČKA podporuje a lze jenom doporučit novelu zákona v oborech „inženýrské stavby“ a „technologické stavby“. V případě prvém však trváme na stanovisku, že uvedením autorizace „architektura a stavitelství“ nastává neodůvodněná duplicita, která nemá nejen oporu v zákonu, který jednoznačně odlišuje profesní instituci „architektů“ a profesní instituci „civilních inženýrů“, ale ani v uváděné nomenklatuře, na niž se důvodová zpráva odkazuje. Rozdělení profesní kompetence mezi ČKA a ČKAIT by za těchto okolností postrádalo smysl a bylo by nepochybně nutno zasáhnout do celého zákona v podstatně větším a koncepčně zásadně odlišném duchu a rozsahu. Pro to však neexistuje žádný věrohodný důvod; v příloze k tomuto odůvodnění přikládáme přílohu s výčtem významných evropských a jednotlivých státních profesních institucí, ze kterých je zřejmé rozdělení obou profesních skupin pro jejich zásadně odlišnou funkci a poslání v procesu plánování území a projektování staveb. Jen zcela výjimečně jsou sdruženi architekti a civilní inženýři v jedné komoře/profesním sdružení (například Rakousko, Švýcarsko či Chorvatsko), ale i v těchto případech se jedná o dvoukomorová profesní sdružení, která jednotlivé profesní skupiny spravují samostatně pod hlavičkou společnou; nejedná se tudíž o souběh oprávnění jedné komory architektů a druhé komory architektů a inženýrů! Pokud by měl být podobný koncept sledován v ČR, znamenal by zásadní zásah do textu a struktury zákona a nebylo by možno omezit ho pouze na změnu oborové nomenklatury; upraveno by muselo být postavení jednotlivých komor-podkomor, vztahy mezi nimi na principu zákazu majorizace a mnohé další skutečnosti, přičemž pro rozsah a obsah udělování oborových autorizací sám by se nic podstatného nezměnilo, neboť by musela být zachována kompatibilita oborového označování. Z textu zákona jednoznačně plyne, že oprávnění k výkonu činnosti „architekta“ uděluje Česká komora architektů. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že MMR ČR bez souhlasu ČKA uvedlo autorizaci udělenou ČKAIT jako doklad pro uznání odborné kvalifikace ve sdělení č. 71/2009 Sb.; o této skutečnosti bude ostatně ČKA nucena informovat neprodleně všechny dotčené evropské instituce!

Důvodem pro tento zásah do působnosti ČKA není ani zmiňovaná proměna studijních oborů na fakultách stavebních. Absolventi těchto studijních programů nemají dosud euroakreditaci pro toto studium, avšak již nyní je jim otevřen přístup k autorizaci pro výkon povolání architekta v ČKA. Obdobně je otevřena ČKA přístupu těch osob, které disponují tzv. nabytými právy v rozsahu uvedeném v příloze k přístupovým smlouvám k EU, které ČKA již nezpochybňuje, jakkoliv byly do tohoto režimu zařazeny školy a vzdělávací/studijní programy, které neměly s architekturou nikdy nic společného (například obory studované na Vysoké škole báňské: podzemní a trhací práce!). Sama skutečnost, že je vzdělání (případně i uznané) poskytováno na školách jiného typu, v to stavebních fakultách technických univerzit, neopravňuje jiné instituce k udělování autorizace pro obor „architektura“; toto oprávnění nenabývá tudíž ani ČKAIT pro obory, které jsou zákonem svěřeny profesní samosprávě ČKA. Ta například spravuje i obory, které se studují na ekonomických, přírodovědných nebo zemědělských učilištích (územní plánování, krajinářská architektura, projektování územních systémů ekologické stability).

Označení užívané pro jednotlivé obory do uvedení názvů oborů do evropsky srozumitelného a kompatibilního stavu bylo pohrobkem socialistického (recte sovětského) oborového školství, vycházejícího z oborového rozdělení architekt-inženýr pozemních staveb. V období před zánikem samosprávy profesí bylo standardní označení oborů „architekt“ a „civilní inženýr“ (někdy také „strukturální inženýr“). Toto označení se ostatně dodržuje prakticky v celém civilizovaném a nám kulturně i civilizačně blízkém prostředí evropském a euroatlantickém, resp. i ve státech mimo tuto oblast, které však zachovávají určité standardy světově sdílené (profesní standardy UIA pro architekty) – například Japonsko.

Česká komora architektů je zákonem pověřena udělovat autorizace pro obory související s architekturou a urbanismem/územním plánováním, jakož i krajinářskou architekturou a územními systémy ekologické stability, jak bylo podrobněji uvedeno v důvodové zprávě k novele zákona o výkonu povolání v souvislosti s novelizací zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s euroatlantickými zvyklostmi a standardy byly proto konečně uvedeny do českého právního řádu pojmy ekvivalentní pojmům „architecture“, „landuse planning“ „town/city planning“, „spatial planning“ „fysical planning“, „Raumplannung“, „landscape architecture“ „Landesarchitektur“ (dožívá též „garden design“), a bylo opuštěno označení „architekt pro pozemní stavby“ jako naprosto nesrozumitelné a přesně nepřeložitelné. Obdobně pojem „úpravy“. Důsledky tohoto pojmového zmatení se projevovaly naléhavě právě v současnosti v případech vzájemného uznávání kvalifikace, dokonce i v případě tak blízkých států, jakými jsou Česká republika a Slovensko. Navrhované znění učinilo pojmenování oborů obecně srozumitelným v mezinárodním kontextu, neboť jejich držitelé budou nadále označování jako
• „autorizovaný architekt“, jehož rozsah působnosti se týká v souladu s evropskými a euroatlantickými standardy staveb a urbanismu/územního plánování;
• „autorizovaný urbanista“ / „autorizovaný architekt pro územní plánování“, jehož rozsah působnosti je podmnožinou oboru „architektura“ a je určena těm osobám, které nejsou absolventy architektonické a urbanistického studia a vycházejí z jiných učilišť – zejména regionální geografové, ekonomové a další, kteří se v Evropě i ve světě obvykle věnují tzv. regionálnímu plánování, to jest vyšším plánovacím úrovním kraje a státu;
• „autorizovaný krajinářský architekt“, jehož rozsah působnosti byl zachován a týká se tvorby zahrad a krajiny (krajinářství) a souvisejících staveb doplňkových menšího rozsahu;
Změna zákona o uznávání kvalifikace byla vhodným okamžikem k odstranění těchto nesrovnalostí a uvedení oborového označování do souladu s evropským právem a tradicí. Obdobně jsme přesvědčeni, že totéž platí v oboru „civilního inženýrství“ pro ČKAIT. V tomto smyslu návrh ČKAIT podporujeme a jsme dokonce přesvědčeni, že i pro tuto profesi by byl odpovídající ekvivalent „autorizace se všeobecnou působností“ pro architekty též „autorizace se všeobecnou působností“ pro civilní inženýry: „civilní inženýr“.

V žádném případě nejsou u institucí, uvedených v Příloze, tyto profese zaměňovány a oborové/profesní oprávnění neudělují pro jiné obory! Oborové/profesní instituce architektů udělují autorizace/registrace/licence pro oborovou činnost „architekt“, oborové/profesní instituce civilních inženýrů pro oborovou činnost „civilní inženýr“ / „strukturální inženýr“.


V Praze dne 26. března 2009
Pracovní skupina představenstva ČKA pro legislativu: Martin Peterka, Jiří Plos

Stanovisko ČKA pro tisk (doc)

Návrh poslankyně Orgoníkové (pdf)

Stanovisko národní koordinátorky (pdf)

Stanovisko Polské komory architektů (jpg)

Stanovisko Turecké komory architektů (pdf)

Stanovisko Royal Institute of the Architects of Ireland (doc)

Stanovisko Úřadu vlády ČR (doc)

Stanovisko ACE, zaslané členům vlády (pdf)

 Stanovisko Ministerstva kultury Slovenské republiky (doc)