V souladu se svými dlouhodobě sledovanými cíli a postoji k péči o krajinu v urbanizovaném prostředí i mimo něj, jakožto součásti kulturního dědictví, vydává Česká komora architektů k současnému záměru vlastníků a správců alejí stromořadí podél silnic I., II. a III. třídy toto stanovisko:


Záměr vykácet aleje stromořadí podél silnic I., II. a III. třídy

a) odporuje cílům tvorby a ochrany krajiny jakožto součásti kulturního dědictví i živé součásti přírodního prostředí tohoto státu a účelově zneužívá jednostranného pohledu na základě zavádějících statistických údajů;

b) postrádá věrohodné analytické podklady a svojí plošností znemožňuje kvalifikované individuální posouzení odbornou i laickou veřejností, jakož i řádné posouzení a vyhodnocení důsledků každého jednotlivého záměru dotčenými správními úřady pečujícími o přírodní i kulturní prostředí vždy v každém jednotlivém případu;

c) postrádá kvalifikované komplexní a odůvodněné návrhy konkrétních řešení, vypracované odborně způsobilými osobami, které by byly schopny na základě své kvalifikace zajistit soulad všech podstatných hledisek péče o přírodu, krajinu i požadavky bezpečnosti provozu v rámci jednotlivých případů, a projednání těchto návrhů s širší odbornou i laickou veřejností a odpovědnými správními úřady.

Postup zodpovědných dopravních správních úřadů a Policie ČR, jakož i dalších spoluodpovědných orgánů veřejné správy v této věci je nesprávný a poškozující celostní přístup k hodnotám naší krajiny a kulturního dědictví. Prohlášení, že za pokácené stromy budou vysazeny náhrady v prostorech například NP a CHKO ŠUMAVA v jejich desetinásobném počtu, je – žel – jen smutným důkazem zásadního nepochopení hodnoty alejí a stromořadí pro krajinné a urbánní prostředí České republiky. Hodnota těchto alejí a stromořadí je neoddělitelně spjata s konkrétními místy a regiony a nelze ji odvozovat zdeúředně od ceny jednotlivých stromů bez přihlédnutí k širším krajinným a urbánním souvislostem. Nelze je proto nahrazovat výsadbou v jiném místě naší republiky. Alej jako krajinářský fenomén je příznakem kulturní a civilizační úrovně národa, identifikačním faktorem vztahu člověka a společenství ke krajinnému i urbánnímu prostředí – ke krajině a městu, či venkovu. Je také významným architektonickým prvkem, orientační prvkem v krajině, funkčním prvkem systému ekologické stability, biotopem, součástí místního mikroklimatu a plní i mnohé další funkce. Je mimo pochybnost, že i aleje a stromořadí stárnou, je nutno o ně pečovat a nahrazovat dožilé stromy novými. Nelze tak ovšem činit plošně a nediferencovaně. Alej je nutno nahlížet individuálně, protože v úvahu musí být brána také její kladná funkce v systému dopravy a bezpečnosti silničního provozu – funkce větrolamu, slunolamu, zábrany tvorby sněhových jazyků, orientace, psychologického působení na chování řidičů pro zpomalení rychlosti na komunikacích a podobně. I v konkrétních případech převažujícího zájmu ochrany bezpečnosti silničního provozu musí být zvážena všechna v úvahu přicházející opatření včetně opatření technických a organizačních, než je a bude využito možnosti vykácení alejí a stromořadí.

Česká komora architektů jakožto samosprávný orgán profesní samosprávy a součást systému veřejné správy s přeneseným výkonem státní správy v dohledu nad výkonem činnosti autorizovaných osob na úseku architektury, urbanismu a krajinářské architektury, které je zákonem svěřena též péče o stavební kulturu, o kulturu utváření prostředí a spolupůsobnost při ochraně veřejných zájmů v oblasti výstavby, architektury, územního plánování a krajinářské architektury [§ 23 odst. 6 písm. a) a b) zákona č. 360/1992 Sb.] nabádá všechny orgány veřejné správy, aby při přijímání obecně závazných právních předpisů, nařízení a správních rozhodnutí nezanedbaly
 jejich vliv a důsledky pro kvalitu městského a venkovského prostředí, architektury, urbanismu a krajiny,
 zájmy na zachování bohatosti a rozmanitosti architektonického dědictví krajiny a urbánního prostředí,
 význam odkazu minulých generací a námi zhodnocených příštím generacím, a to především při zachování a rozvoji urbánního prostředí a architektury, stejně tak jako zachování a rozvoji živého a bohatého prostředí přírodně-krajinného v jeho celistvosti.

Pro tyto účely požadujeme, aby jakákoliv rozhodnutí o zásazích do přírodního prostředí a krajiny, zejména v souvislosti s kácením alejí a stromořadí, vycházela z kvalifikovaně připravených podkladů a návrhů řešení, vždy řádně odůvodněných a zvážených v širších krajinných a urbánních souvislostech.


Z pověření představenstva České komory architektů


Ing. arch. Dalibor Borák
předseda
České komory architektů

V Praze 12. března 2009