Číslo autorizace

4505

Typ autorizace

  • A: obor architektura (A.1)

Typ členství

Aktivní člen

Bio

Jako dítě jsem vyrůstal v Liberci. Když mi bylo 5 let, moji rodiče za dob komunistické totality usilovali o to, aby pro farnost, v níž tatínek sloužil jako kazatel, mohli postavit kostel — modlitebnu. Často si o tom povídali s Pavlem Vaněčkem - architektem, který s nimi záměr nového kostela připravoval. Pavel uměl o architektuře i malému dítěti poutavě vyprávět, a tak zatímco ostatní kluci si hráli na vojáky, já jsem ve svých šesti letech trávil čas kreslením půdorysů a perspektiv kostelů a jiných staveb a bylo mi jasné, že až vyrostu, chci dělat to, co dělá Pavel. Rodiče mi ale vysvětlovali, že nejspíše nebudu smět studovat. Vyrůstal jsem tedy s představou, že budu zedníkem. Když domy nebudu moci vymýšlet a kreslit, budu je třeba „alespoň“ stavět. Během dospívání jsem pod vlivem Rostislava Staňka, vedoucího křesťanského (skautského) oddílu, přijal osobní víru v Krista. To proměnilo i nadále proměnuje můj pohled na život i na naší práci. Obojí vnímám jako Boží dar a úkol. Rok 1989 změnil situaci a mně bylo dáno, abych se věnoval svému řemeslu. Poté, co jsme se s rodiči přestěhovali do jižních Čech, jsem studoval stavební průmyslovku ve Volyni. Volné chvíle během střední školy jsem trávil kresbou v pošumavské krajině a na kurzu kreslení pod vedením učitele Václava Kuneše, který mi vedle učení kresby, dodával i odvahu a pomáhal mi v přípravách na přijímací řízení na architekturu. V roce 1997 jsem začal studium architektury na pražské UMPRUM ve školních atelierech Petra Keila, Jana Kupky, Evy Jiřičné a Radka Kolaříka. Také skvělí profesoři teorií a dějin, z nichž bych měl jmenovat především Martina Kubelíka, Jana Rouse, Helenu Soukupovou a Pavlu Pečínkovou zásadně rozvinuli naše uvažování o architektuře. Na UMPRUM se odehrálo ještě jedno klíčové setkání. Kolem Josefa Šandy, který tam tehdy vedl katedru stavitelství, se vytvořila neformální skupina studentů se zájmem o celostní pohled na architekturu, jak ho Josef Šanda prezentuje. Spolu s Patrikem Zamazalem, Přemyslem Kokešem a několika dalšími jsem patřil k těm, kdo s Josefem Šandou pracovali i na projektech mimo povinná školní zadání. Pod jeho vedením jsme získali ceny v mezinárodních studentských soutěžích, byli jsme pozváni na několik evropských workshopů, navštívili jsme mnoho staveb a dodavatelských továren v Čechách i v zahraničí. Někteří z nás později i pracovali v Šandově projekční kanceláři. Mezitím jsem se oženil a mohl jsem tak díky stipendiu své ženy rok strávit v USA, kde se mi podařilo uchytit se v kanceláři Césara Pelliho — emeritního děkana Yaleovy Fakulty architektury. Tady jsem zažil, co znamená být maličkou součástí velkého týmu, pracovat na obrovských projektech. Zkušenost v Pelliho kanceláři byla nejvíce poučná v tom, že jsem mohl velmi zblízka sledovat, jak jsou řízeny velké úspěšné týmy. Po návratu z Ameriky jsem na sedm let zakotvil v pražské kanceláři Evy Jiřičné a Petra Vágnera. Byla mi svěřena zodpovědnost za několik projektů, z nichž tři se podařilo postavit. Byla to práce „mezi mlýnskými kameny“: na jedné straně vedení Evy Jiřičné a na straně druhé investoři, jejich manažeři a stavbyvedoucí se svými požadavky a představami - skvělá škola. V létě roku 2014 jsem se konečně osamostatnil. Přidali se ke mně architekti Filip Šefl a Vojtěch Šedý. S nimi a ve spolupráci s dalšími architekty a inženýry jsme vytvořili většinu projektů, které Vám představujeme na níže uvedeném webu. Doufáme, že Vás zaujmou. Jan Světlík www.ateliersvetlik.cz

Kontakt

  • Přístavní 1
  • 170 00 Praha 7
  • Hlavní město Praha
  • 777 137 987