Historie školy

O zřízení speciální školy dekorativní architektury v rámci výuky na Uměleckoprůmyslové škole v Praze bylo rozhodnuto už v době jejího založení v roce 1885. V jejím čele stál tehdy architekt František Schmoranz ml., který měl o směřování školy architektury jasnou představu a post vyučujícího nabídl respektovanému asistentu z vídeňské techniky Friedrichu Ohmannovi. Ohmann svým způsobem výuky překročil tehdejší konzervativní program soustředěný na „návrhy pro dekorativní části staveb“, z jeho školy tak vyšli pozdější úspěšní architekti, jako byli Alois Dryák nebo Bedřich Bendelmayer.

V roce 1898 byl vybrán za Ohmannova nástupce mladý Jan Kotěra. Jeho přínos pro školu i pro celou moderní architekturu byl zásadní. Kotěra se odklonil ve výuce od dekorativních návrhů doplňků staveb a studenty vedl k „samostatnému myšlení a individuálnímu tvoření“. Z jeho školy architektury se stala nejprogresivnější škola v Čechách vůbec, o čemž svědčí i řada žáků – osobností budoucí české architektonické scény: mezi nimi zejména Otakar Novotný, Jan Zázvorka či Josef Gočár. Za Kotěrova působení získala škola mezinárodní uznání díky pavilonům na výstavách v Paříži (1900), v St. Louis (1904) a na domácí půdě se představila moderním pavilonem na Jubilejní výstavě Obchodní a živnostenské komory (1908).

Po Kotěrovi se v roce 1910 místa na škole ujal další Wagnerův žák z vídeňské Akademie výtvarných umění – Josip Plečnik. V Plečnikově škole se za jeho desetileté pedagogické působení vystřídali mnozí představitelé budoucí meziválečné avantgardy – František Gahura, Ludvík Hilgert, Karel Řepa nebo Plečnikův nástupce na pozici hradního architekta Otto Rothmayer. Po roce 1918 se pedagogem školy architektury stal Pavel Janák, v roce 1928 byl otevřen druhý ateliér architektury, který vedl Otakar Novotný. Oba zde působili až do druhé světové války a během 20. a 30. let přispěli nejen k úspěšným prezentacím školy na světové výstavě v Paříži (1925) nebo Soudobé bytové kultury v Brně (1928), ale také k výchově mladé generace architektů, mezi něž patřili Richard Podzemný, Antonín Tenzer nebo Václav Hilský.

Protože škola nebyla oficiální vysokou školou, zůstala otevřená i během druhé světové války. Pedagogický sbor v té době obohatil mimo jiné Jan E. Koula, Pavel Smetana a Jan Sokol, který po Pavlu Janákovi převzal ateliér architektury v roce 1941. V roce 1945 se vedení druhého ateliéru ujímá Adolf Benš. Po druhé světové válce vzniká Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze, rozdělená od roku 1949 do čtyř kateder. Vedoucím katedry architektury je jmenován Adolf Benš, dále na katedře působí Pavel Smetana, Jan Sokol a Otto Rothmayer, později též Josef Grus. Během 50. let dochází kvůli politické situaci k mnoha personálním změnám; Adolf Benš však zůstává vedoucím ateliéru i za časů projektování ve stylu sorely, až do konce 60. let zde pak působí Pavel Smetana, za jehož dlouhé pedagogické dráhy školou prošli například Vladimír Palla, Jaroslav Vaculík, František Rozhon, Jiří Lasovský, Josef Svoboda, Otakar Binar či Jan Kaplický.

Během 70. a 80. let vedli ateliéry architektury architekt a vynikající scénograf Josef Svoboda a Zdeněk Kuna, zkušený architekt a dlouholetý ředitel Krajského projektového ústavu. Oba patřili k osobnostem, které udržovaly prestiž výuky architektury i v době normalizace. Vedle nich v té době vyučoval navrhování nábytku Ladislav Vrátník. Školu v tomto období absolvovali mimo jiné Michal Brix či pozdější pedagogové VŠUP Jiří Pelcl, Petr Keil a Jindřich Smetana. Po roce 1989 byli k výuce architektury přizváni architekti mladší a střední generace – Jan Fišer, Martin Rajniš s Jakubem Ciglerem, Jiří Střítecký a Petr Keil. V druhé půli 90. let působila jako vedoucí jednoho z ateliérů Eva Jiřičná, v letech 2009–11 pak studio RAUMLABOR.

Studium a věda

Škoda nabízí akreditovaný studijní program Architektonická tvorba v šestiletém magisterském nebo v navazujícím tříletém magisterském studiu. Uvedená studia mají výhradně prezenční formu, jejímž základem je ateliérová výuka, dále doprovodné disciplíny a odbornou praxi. Ateliéry Katedry architektury mají akreditováno doktorské studium a v anglickém jazyce funguje program Visual arts.

Studenti mohou po ukončení 3. ročníku v rámci semestrálních stáží vyjet do 15 zemí téměř na všech kontinentech, kde na vysokých školách plní tamní studijní programy, které následně doplňují zkouškami na VŠUP. Mimo pobytu v zahraničí studenti běžně absolvují i stáž v jiném ateliéru architektury nebo v ateliéru zcela jiného oboru.

Atelier A2 uspořádal vloni společný studijní program s Technickou univerzitou v Tbilisi a studijní pobyt byl spojen s výjezdem a systematickým mapování příkladů a vývoje gruzínské sakrální architektury. Ateliér A3 zorganizoval vloni mezinárodní sympozium, spojené s výstavou Bienále experimentální architektury v Galerii Jaroslava Fragnera.

Škola studentům nabízí několik druhů stipendií: prospěchová, sociální, ubytovací nebo mimořádné stipendium za aktivity, které měly význam pro celou katedru nebo celou školu. Za vynikající studijní výsledky mohou studenti dostat i Cenu rektora.

Katedra architektury ve svém výukovém programu oslovuje řadu odborníků z praxe z Česka i ze zahraničí, kteří vystupují v ateliérové výuce, ve výuce doprovodných disciplín a vedou řadu speciálních kurzů.

Důležitou platformou rozvoje vědecké oblasti jsou grantové projekty, které podávají jak pedagogové ateliérů tak i kmenoví pedagogové doprovodných disciplín učebního programu. Některé z grantů sledují i mezioborovou spolupráci s jinými katedrami. Novou příležitostí je i možnost podání vnitroškolního grantu.

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Další školy architektury