Přeskočit na obsah

Odešel Vlado Milunić

Přední český architekt chorvatského původu Vlado Milunić zemřel po dlouhé nemoci 17. září 2022. Proslavila jej dekonstruktivistická budova Tančícího domu v Praze, kterou navrhl s Frankem O. Gehrym. Na kontě má ale desítky dalších staveb a návrhů. Aktivně se zapojoval do diskusí o podobě pražských sídlišť i výstavbě mrakodrapů, stejně jako do kritiky současné morálky. V letech 2010–2013 byl členem představenstva ČKA.

19. 9. 2022

Vlado_Milunić_foto.jpg

Rodák z bývalé Jugoslávie přišel do Prahy za svými rodiči v 16 letech ze Záhřebu. Ti byli lékaři a přiletěli do Prahy ze studijního pobytu v Bostonu a rozhodli se zůstat zde v „exilu“ v rámci politické emigrace. Ke své národnosti kdysi prohlásil: „Jsem československý architekt, protože mám československé vzdělání a cítím se Jugoslávcem na protest proti primitivnímu nacionalismu, přestože ani Československo ani Jugoslávie už neexistují. Žiji v Praze na půl cesty mezi Jadranem, kde jsem prožil dětství, a Drážďany, kde mám část předků“.

Vlado Milunić (* 3. března 1941) studoval gymnázium v chorvatské Rijece, na počátku 60. let přichází do Československa a v letech 1960–1966 studuje architekturu na ČVUT v Praze. Poté se rozhodl absolvovat tříletou praxi v Paříži. V letech 1969 až 1990 pracoval v Projektovém ústavu výstavby Prahy – ateliéru Delta. Zde začala jeho dlouholetá spolupráce s architektem Janem Línkem. Postupně se osamostatnili a v sedmdesátých a osmdesátých letech společně navrhli řadu staveb občanské vybavenosti, především domů s pečovatelskou službou a domovů pro seniory v Praze i jiných městech. Mezi nejzdařilejší patří domovy důchodců na Hájích (1983–1989) či Chodově (1983–1987) a především pak v Bohnicích (1972–1981). Za zmínku jistě stojí také svobodárna sester na Proseku (1974–1985), nebo později například stacionář v Českých Budějovicích (1990–1993) či Dům dětí a mládeže Modřany (2000-2005). Milunić navrhoval skutečně pestrou typologii staveb, od lávek a rozhleden, či pavilonu šelem a vinařství až po velké obytné soubory i rodinné domy. Podle jeho projektu vyrostla také atypická vila v Plané nad Lužnicí (1999–2006). Odbornou veřejností je rovněž ceněná jeho rekonstrukce domu U Zlatého prstenu – Ungelt v Praze (1995–1997). V zahraničí se na přelomu tisíciletí podílel na vzniku tzv. české čtvrti v čínské Šanghaji.

Za nejznámější Milunićovu stavbu lze považovat Tančící dům na Rašínově nábřeží v Praze. Ke spolupráci na projektu si v roce 1992 Milunić přizval architektonickou ikonu, kanadsko-amerického architekta Franka O. Gehryho, který se stal hlavním architektem stavby. Nárožní dům dokončený v roce 1996 má připomínat tančící pár Ginger Rogersové a Freda Astaira z filmu Federica Felliniho z roku 1986. Dekonstruktivistické a skulpturální pojetí Tančícího domu nebylo zpočátku veřejností přijímáno vřele a mnoho kritiků dům považovalo za narušitele pražského panoramatu.

Vyústěním Milunićova dlouhodobého úsilí o zlidštění socialistických sídlišť byl vznik obytného areálu Hvězda na sídlišti Petřiny v Praze (1994–2000) s 350 byty, obchody a kancelářemi. Podobné formy a tvary jako v areálu Hvězda se objevily také např. v projektu výškových obytných věží na sídlišti Malešice, které však nebyly nikdy realizovány.

Od roku 1990 má Vlado Milunić vlastní Studio VM (volné myšlenky). V roce 1998 byl jednou z 11 osobností, které při příležitosti oslav osmdesátého výročí vzniku republiky ocenil pražský magistrát. V roce 2019 mu Chorvatská republika udělila vyznamenání Ante Starčeviće za celoživotní dílo. Působil jako pedagog na FA ČVUT v Praze, aktivně pracoval jako člen poroty festivalu Ekofilm, intenzivně se po celý svůj život zapojoval do diskusí o aktuálních otázkách architektury, architektonické profese a zadávání zakázek.

Markéta Pražanová

Domov důchodců Bohnice.jpg

Vlado Milunić, Jan Línek, Domov důchodců v Bohnicích, 1972–1981

Momentálně probíhá aktualizace webu. Omlouváme se za způsobené komplikace.