Dokumentace staveb podle nové legislativy: stovka architektů debatovala na OTTA
V úterý 25. listopadu proběhla další akce ze série OTTA (otevřený think tank architektů), zaměřená na dokumentaci staveb podle nového stavebního zákona a vyhlášky č. 131/2024 Sb. Akce se zúčastnilo přibližně sto autorizovaných architektů a projektantů, ve velké většině online.
Úvodního slova se ujal Jan Kasl, předseda ČKA a pracovní skupiny pro legislativu, který vysvětlil smysl současné struktury dokumentace. Připomněl, proč jde v případě dokumentace pro povolení záměru o tzv. „DUR plus“, tedy rozšířenou bývalou dokumentaci pro územní řízení, a nikoli o zjednodušenou variantu dokumentace pro stavební povolení. Zdůraznil, že její podoba vychází z potřeby posoudit záměr z hlediska veřejných zájmů, nikoli vnitřního řešení objektu a technického zařízení budov, a že naopak prováděcí dokumentace je povinnou a samostatnou fází. Kasl rovněž shrnul plány legislativních úprav NSZ zveřejněné novou koalicí 6. listopadu a upozornil na potřebu revize některých částí vyhlášky o dokumentaci staveb, včetně sjednocení pojmů, odstranění duplicit a přehodnocení příloh pro různé typy staveb.
Na něj navázal Viktor Odstrčilík, člen představenstva ČKA a rovněž člen pracovní skupiny pro legislativu, který se věnoval především stavu digitalizace stavebního řízení. Podrobně popsal praktické zkušenosti architektů s Portálem stavebníka, jenž je podle zpětné vazby stále zatížen zásadními problémy — od technických výpadků přes ztrácení podkladů až po nepřehlednou strukturu jednotlivých sekcí. Upozornil, že digitální prostředí samo o sobě nestačí; klíčové je, aby bylo intuitivní, stabilní a schopné být skutečným pomocníkem při komunikaci s úřady. Představil také aktuální návrhy na jeho úpravy a další postup, který má postupně zlepšit jeho použitelnost.
Další příspěvek přednesl Jiří Hospodka, nový člen PS Legislativa, který představil výsledky své ankety mezi 148 architekty a projektanty. Jeho příspěvek přinesl konkrétní pohled z každodenní praxe. Podle odpovědí dnes projektanty nejvíce zatěžují extrémní lhůty na úřadech, nedotažená digitalizace, nejasný rozsah jednotlivých částí dokumentace a především práce s klienty, kteří jen těžko přijímají povinnost zpracovávat prováděcí dokumentaci (DPS). Z ankety vyplynulo, že část stavebníků nerozumí rozdílu mezi DPZ a DPS, což vede k tlakům na cenu a k očekávání, že „stačí pár výkresů“. Dalším problémem je nesoulad mezi strukturou DPZ a DPS, příliš detailní technické zprávy a rozdílné požadavky jednotlivých stavebních úřadů. Někteří projektanti navíc klientům dodávají dokumentaci v nesprávném rozsahu, což podle respondentů „kazí pověst profese“.
Prezentační část uzavřel Martin Daněk, vedoucí technického oddělení Odboru stavebního řádu Ministerstva pro místní rozvoj, který shrnul dosavadní zkušenosti stavebních úřadů s aplikací nové vyhlášky o dokumentaci staveb. Upozornil na opakující se chyby v předkládaných dokumentacích. Problémem je i požadovaná nadměrná podrobnost materiálů určených pro dotčené orgány státní správy, např. pro Hasičský záchranný sbor, jelikož vyhláška stanovující podrobnost PBŘ nyní prochází novelizací. Objevuje se rovněž nesprávná volba příloh podle vyhlášky č. 131/2024 Sb., nepochopení míry podrobnosti dokumentace pro povolení záměru (např. u výpočtů parkovacích stání nebo technologických částí) a nedodržování předepsané struktury dokumentace. Daněk také upozornil na technické problémy spojené s digitalizací — zejména na nesprávné formáty PDF nahrávané do Portálu stavebníka, kde dokument nesmí být uzamčen, a na opakující se potíže s elektronickým podepisováním dokumentů. V závěru představil metodické aktivity MMR, které mají přispět ke sjednocení výkladu jednotlivých ustanovení a ke snížení rozdílů mezi praxí jednotlivých stavebních úřadů.
Diskuse ukázala, že architektonická obec se nenachází ve stavu odmítání nové legislativy, ale v náročné fázi transformace, kdy se staré procesy lámou a nové se teprve ustalují. Převládal názor, že směr legislativních změn je správný, ale je nezbytné doladit metodiku, dokončit digitalizaci, vyjasnit očekávání ohledně rozsahu dokumentace a nastavit jednotné postupy jak pro projektanty, tak pro stavební úřady.
Výsledkem OTTA je množství konkrétních připomínek a návrhů na vylepšení vyhlášky i nabídka intenzivní spolupráce ČKA s MMR na její očekávané novele i novele částí NSZ, které ovšem nenastanou před očekávaným přeložením a následným schválením velké novely stavebního zákona, která zřejmě přinese návrat k původnímu záměru státní stavební správy, tedy odejmutí povolování staveb z přenesené působnosti na úřadech samospráv.