ZEMŘEL SLOVENSKÝ ARCHITEKT VLADIMÍR DEDEČEK

Ve středu 29. dubna 2020 zemřel ve věku nedožitých 91. narozenin významný slovenský poválečný architekt Vladimír Dedeček. Mezi jeho nejznámější stavby patří areál Vysoké školy zemědělské v Nitře, přístavba Slovenské národní galerie v Bratislavě či Slovenský národní archiv v Bratislavě.

„Byl autorem významných staveb, novátorem, mužem velkých konceptů, který navždy zapsal Slovensko na mapu pozdní moderny,“ píše se v prohlášení Slovenské národní galerie, jejíž dostavbu Dedeček v roce 1979 realizoval.

Vladimír Dedeček se narodil 26. května 1929 v Martině. Pocházel ze skromných poměrů. Původně měl studovat sociologii a politologii ve Francii, ale na společný odjezd studentů nedorazil včas a místo něho odcestoval náhradník. Náhodou tak vystudoval Fakultu architektury Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě (1952). Nejčastěji pak vzpomínal na svého profesora Emila Belluše.

Po absolutoriu se nejprve specializoval na školní budovy. Od 50. let se podílel v Krajském projektovém ústavu a později jako hlavní architekt ve Stavoprojektu na návrzích desítek objektů základních, středních i vysokých škol, mezi nimiž vyniká dynamická struktura komplexu Vysoké školy zemědělské v Nitře (1960–1966), za který získal v roce 1965 spolu s Rudolfem Miňovským (in memoriam) Cenu Dušana Jurkoviče. Tato stavba byla přirovnávána k Niemeyerovým realizacím v městě Brasília.

Nebál se radikálních řešení, proto nebyla jeho tvorba vždy přijímána bez výhrad. Postupem času se však projevila kvalita a síla jeho návrhů a získal si především mezi mladými odborníky všeobecný respekt. Některé jeho stavby se staly architektonickými ikonami. Za nejvýznamnější lze považovat přístavbu Slovenské národní galerie (1979, která patří mezi nejkontroverznější autorovy projekty), Slovenský národní archiv v Bratislavě (1983), Státní banku v Považské Bystrici (1984), Administrativní budovu TANAP, Tatranská Lomnica (1987), komplex budov výstaviště Incheba v Bratislavě (1989, realizována jen část původního projektu) či Nejvyšší soud SR v Bratislavě (1989). Nikdy se necítil jako umělec, navrhování považoval za práci. „Jsem jen tesař v čase betonu,“ říkal.

Za své dílo získal řadu ocenění - od Spolku architektů Slovenska obdržel v roce 2015 za celoživotní dílo Cenu Emila Belluša, u příležitosti slovenského státního svátku 1. ledna 2016 mu předal ocenění prezident Andrej Kiska, ve stejném roce mu byla Městem Zlín udělena Cena Vladimíra Karfíka.

Předseda ČKA Jan Kasl vyjadřuje jménem svým i Komory upřímnou a hlubokou soustrast k odchodu pana architekta.