Přeskočit na obsah

Zemřel Jan Línek

V pondělí 20. ledna 2025 opustil řady autorizovaných architektů Jan Línek. Bylo mu 81 let. Stál u zrodu České komory architektů, v letech 1993–2002 byl členem představenstva Komory. V roce 2023 získal Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury za celoživotní snahu o vytváření důstojného a přívětivého prostředí pro seniory. Mezi jeho neznámější stavby patří např. Penzion pro seniory Hvězda nebo Domov sociální péče Hagibor a také řada domovů důchodců, které navrhli v sedmdesátých letech společně s Vlado Milunićem.

22. 1. 2025

Ing. arch. Jan Línek (* 22. 8. 1943 Praha) vystudoval v roce 1966 Fakultu architektury a pozemního stavitelství na ČVUT v Praze. Po ukončení studia pracoval ve Sdružení projektových ateliérů, ateliér Gama (pod vedením Karla Pragera) a Delta. Tam v ateliéru 4 začal spolupracovat s architektem Vlado Milunićem. Komplexy domovů důchodců, které v sedmdesátých a osmdesátých letech realizovala právě dvojice Jan Línek a Vlado Milunić, například domov seniorů a malometrážní byty v Praze-Bohnicích, dnes domov pro seniory Slunečnice (1972–1981), domov seniorů v Praze-Malešicích (1974–1985), v Praze-Chodově (1985–1990) a Praze-Hájích (1983–1989), patřily k tomu nejlepšímu, co v tomto období u nás vzniklo. V roce 1990 se stal Línek zástupcem ředitele ateliéru Delta, s. p., později založil vlastní atelier L&P.

Zatímco v 90. letech se začínají v české architektuře objevovat prvky minimalismu, neofunkcionalismu a záliby v pravoúhlém rámci, u Línkových staveb se projevuje čistý výraz kontextuálně zdařilých děl, u nichž lze vypozorovat organické prvky společně s projevy hi-tech a dekonstruktivismu, aniž by však byla překročena hranice exhibice. V této souvislosti je třeba připomenout např. Geriatrické centrum v Týništi nad Orlicí (1996), rodinnou usedlost v Kostelci nad Černými Lesy (1998), vilu Bumerang v Býchorech (2001), vilu v Modřanech (2004), Penzion pro seniory Hvězda v Praze (2004) nebo Dům sociální péče Hagibor (2008). „Línek si pěstuje svůj vlastní koncept, který se zakládá na deformacích těla stavby a na úhybech od její ,normální´ podoby, aniž by projevy vyzněly násilně. Deformace, pokrouceniny a úhyby… vždy nějak vyplývají z logiky celé stavby a vždy se svému uživateli zdají být zajímavé a příjemné,“ píše o Línkově přístupu v recenzi vily Bumerang Rostislav Švácha (Architekt 8/2002, s. 28). Možná se do tvarů staveb propisuje také architektův celoživotní zájem o modely letadel a jejich kostry. Řada z uvedených staveb získala ocenění v soutěžních přehlídkách.

Rodině a všem pozůstalým vyjadřujeme za celou Českou komoru architektů upřímnou soustrast.