Přeskočit na obsah

Ti, kteří raději kopřivy / výstava / Záštita ČKA

Termín
8. 3. - 31. 5. 2025
Místo konání
Galerie arto.to, Uhelný mlýn, Areál Šroubáren 860, 252 66 Libčice nad Vltavou
Více informací
arto.to

Galerie arto.to, Uhelný mlýn
Areál Šroubáren 860, 252 66 Libčice nad Vltavou
8. března – 31. května 2025

Marie Filippovová, Eva Sakuma, Lada Semecká, Moemi Yamamoto
Ti, kteří raději kopřivy
Kurátorka: Vendula Fremlová

Zahájení: v sobotu 8. března 2025 v 16 hod.

V roce 1965 vyšel v překladu Vlasty Hilské román Ti, kteří raději kopřivy klasika japonské literatury Džuničiró Tanizakiho, který je v českém výtvarném prostředí pravděpodobně známější díky studii Chvála stínů. Tradice japonské estetiky. Román líčící rozpad jednoho manželství je metaforou střetu tradiční japonské kultury s euroamerickými vlivy. Dlouhé pasáže popisují japonské loutkové divadlo, písně i oděvy, ale také velmi otevřené úvahy a dialogy postav týkající se nenaplněných manželských vztahů a erotických představ i tužeb. Právě loutkové divadlo je zde příměrem původního Japonska, jehož tradice se výrazně odrážely i v rodinném životě. Představa ideální manželky jako loutky, ke které se postupně přiklání také hlavní hrdina, hraje v románu klíčovou roli. Přestože v době vydání českého překladu uplynulo téměř 40 let od napsání románu, musela tehdejší (nepochybně náročnější) čtenářky a čtenáře přitahovat volnější sexualita, exotická japonská kultura i výrazné emancipační tendence hrdinky. Stejnojmenný cyklus grafik Marie Filippovové, kterým již o rok později na román reagovala, se těchto hlavních tematických souřadnic dotýká také. Přitom se ale nejedná o „pouhou“ ilustraci ke knize, ale spíše o usouvstažnění literárního předobrazu s vlastní tvorbou a životem. Grafiky z cyklu Ti, kteří raději kopřivy jsou jádrem výstavy v galerii arto.to. Doplňují je aktuální kresby Marie Filippovové Sny a skutečnost (2001-2024), které dokládají neutuchající zájem autorky o médium lavírované kresby tuší a médium papíru napříč desetiletími. Marii Filippovovou dále doprovázejí tři generačně odlišné umělkyně: Lada Semecká (1973), Eva Sakuma (1975) a Moemi Yamamoto (1985), které podobně jako ona propojují evropské vlivy s japonskými a naopak. Každá tak činí z jiné pozice a perspektivy, formované individuální životní zkušeností.

Eva Sakuma střídavě žije v Čechách a v Japonsku, které se jí stalo druhým domovem a rodinným prostředím. Prolínání světů je jedním ze stěžejních témat její malířské tvorby. Lada Semecká se do Japonska přesunula na několik let, když zde učila sklo na umělecké škole v městě Tojama. Prvky japonské estetiky se staly integrální součástí Ladina ztišeného díla. Moemi Yamamoto z Japonska pochází. Žije a tvoří v Čechách, kde také nedávno dokončila studium malby na AVU. Její obrazy propojují japonské motivy s odkazy k renesanční evropské malbě, ale i k aktuální reflexi surrealismu v umění. Osobní zkušenost zastoupených umělkyň problematizuje vlivný fenomén japonerie. Estetický rozměr japonerií byl pro různá období a epochy výtvarného umění podstatný a zásadní, ale současně byl často hlavně formální. Pro vybrané autorky je součástí životní trajektorie, rozměrem životní a umělecké zkušenosti, vymezené vztahovostí na jedné straně a pohroužením, ztišením a kontemplací na straně druhé.