Koncertní sál v Císařských lázních v Karlových Varech

Historická budova Císařských lázní byla ve své době pozoruhodná jak architekturou, tak lázeňskými technologiemi. Ve druhé polovině 19. století vznikly zásadní vynálezy. Thomas Alva Edison vynalezl žárovku, Nikola Tesla asynchronní motor, Alexander Bell sestrojil telefon, Carl Benz s Gottliebem Daimlerem první automobil se spalovacím motorem, Henri Giffard řiditelnou vzducholoď, ale také Jules Verne napsal román Ze země na Měsíc a Claud Monet namaloval slavný východ slunce. Technologický pokrok a schopnost konstruovat z oceli složité mechanické stroje se odrazily i v budově Císařských lázní. Architekti Ferdinand Fellner a Hermann Helmer zde navrhli unikátní mechanismus pro zpracování a distribuci rašeliny. Ta byla dopravníkem s výtahem přepravována z úpravny stojící mimo hlavní budovu do několikapatrových koupelen. Efektivní provoz umožnil denně obsloužit až 2000 osob ve 100 koupelnách, což zajistilo rychlou návratnost investice i přes dvojnásobné překročení původního rozpočtu. Na přelomu 20. a 21. století objekt sloužil jen příležitostně ke kulturním akcím a postupně chátral. Hledalo se smysluplné využití, které by ospravedlnilo nákladnou rekonstrukci. Tato situace trvala ještě během příprav k zahájení stavebních prací. Investor se nakonec rozhodl přeměnit Císařské lázně na kulturní instituci, jejímž pomyslným srdcem měl být koncertní a multifunkční sál. Ten byl umístěn do těžiště budovy, do prostoru vnitřní dvorany, dříve sloužící jako utilitární strojovna s dopravníkem rašeliny. Historický „stroj na rašelinu“ inspiroval náš návrh. Vzhledem k tomu, že obnova lázeňského provozu nebyla plánována a z původní konstrukce zůstalo jen několik litinových sloupů, vznikl prostor pro nový „stroj“ – scénickou a akustickou technologii. Navržená vestavba sálu funguje jako „transformer“, který umožňuje měnit prostorové a akustické parametry podle potřeb konkrétní produkce. Sál lze přirovnat ke „švýcarskému noži“, jenž nabízí rozmanité funkce. V sále jsou instalovány prvky upravující dobu dozvuku, směr i intenzitu zvukové energie. Orchestrální mušle má výsuvný paraván, který odráží zvuk k divákům. Přetáčivé trojstěnné panely nad jevištěm mohou zvuk odrážet, pohlcovat, roztříštit nebo jej nasměrovat. Dřevěné desky na ocelové konstrukci podlahy orchestru fungují jako ozvučnice, rezonující s nástroji hudebníků. Sál je vybaven technologií pro koncerty, divadlo, tanec, konference, filmové projekce i populární hudbu. Závěs s vysokou gramáží po obvodu dvorany umožňuje prostor zatemnit a akusticky utlumit. Veškeré scénické a akustické technologie jsou součástí vestavby, zatímco vzduchotechnika a požární zabezpečení jsou integrovány do bloku nad střechou hlavního schodiště. Realizace vestavby byla náročná, protože nebylo možné do dvorany přepravovat objemné části konstrukce. Vše muselo být kompletováno z menších prvků transportovaných otvorem ve střeše.