Newsletter 10/25

Milé kolegyně a kolegové,

přestože se profesi aktivně věnuji již více než patnáct let, téma žen v architektuře ani roli matky jsem nikdy nevnímala úkorně a vlastně ani jako samostatné téma. Možná jsem ale byla příliš zaneprázdněna tím, abych se jako svobodná matka uživila, a na tyto úvahy jsem neměla prostor. Nerovný přístup, pay gap a další důsledky spojené dnes v podstatě výhradně s nevyváženou péčí o děti však samozřejmě existují. Není to výsada architektury, je to celospolečenské téma, a proto se jej také v ČKA snažíme uchopit a zároveň vyvracet mýty, které kolují na sociálních sítích a v médiích a nijak pozici žen neprospívají.

Osobně považuji pozitivní přístup za přínosnější než vynucování pozornosti silou. Věřím, že se otevřenou diskuzí a vytvářením prostředí, které pro ženy (a mladé) bude motivující, mohou společenské změny urychlit. Přítomnost žen (a mladých) v orgánech a ve vedení ČKA je známkou toho, že jsou ženy (a mladí) v komoře a v profesi vítáni – stačí se o tyto pozice ucházet.

Co se týče samotného členství v ČKA, věřím, že ženám fakticky nic nebrání. Samozřejmě chápu, že založení rodiny může praxi narušit, je ale na svobodné volbě rodičů, jak moc to připustí. Komora sice nevytváří sociální politiku, ale například příspěvky pro nově autorizované a pro pečující osoby (do čtyř let věku dítěte) jsou snížené. Na podporu účasti rodičů na Valné hromadě Komora v loňském roce zajistila hlídání dětí a stream ze zasedání. I když zájem nebyl nijak závratný, bude tato aktivita pokračovat. Chápeme totiž, že i na takovou službu je potřeba si zvyknout.

Nakonec i na ženy v architektuře si společnost musela nějaký čas zvykat, mimo jiné i kvůli jejich malému počtu – chyběla zkušenost. Dnes ostražitost ve vztahu k ženám nevnímám, i když nevylučuji, že se to může v určitých oblastech, například u velkých investorů, nebo konkrétním ženám dít. Ostatně mnoho lidí je ostražitých vůči architektům a architektkám obecně. A to je to, co je potřeba den za dnem rozptylovat.

Zcela jistě existují i klienti, kteří si tým vybírají právě proto, že jej vede žena. Proto mě těší, že ženy často vnímají svou ženskost jako výhodu, a stejně tak mě těší, že existují ateliéry, které tento názor sdílejí, předávají ženám kompetence, zásluhy a odpovědnost, ale také hledají způsoby, jak s nimi udržet kontakt během péče o dítě. To se potvrdilo i v rámci diskusního večera OTTA pod názvem TA Komora, který jsme v uplynulém měsíci uspořádali.

Mně osobně připadá zcela evidentní, že stále více žen nachází odvahu být v profesi aktivní a uvědomuje si, že v jakékoli náročné profesi je limitující, pokud je pracovní zkušenost přerušena nad nezbytnou míru. A vidí i to, že nás „křik“ některých žen diskriminuje více než samotný gender.

Paradoxem tedy zůstává, že přirozeně narůstající přítomnost žen v profesi musí spolu s velkými investory přijmout zejména samozvané protagonistky tématu. Architektura bez žen totiž patří, a to zcela přirozeně, do minulosti. Tvrzení, že ženy v architektuře nejsou vidět, je velice nekolegiální a podkopává úspěchy konkrétních žen v profesi aktivních.

Takže: milé ženy a mladí – bez ohledu na pohlaví, resp. gender – i milí zasloužilí kolegové. Změny se dějí. Díky, že jste jejich součástí a podílíte se na nich svou každodenní prací. Zajímejte se i nadále o dění v komoře a v profesi, kandidujte do orgánů, přijímejte výzvy, učte na školách, choďte do porot i do politiky, usilujte o kvalitní vystavěné prostředí i péči o krajinu a vychovávejte své děti bez předsudků.

Ono to chce i čas a trpělivost!

Přeji všem podzim bohatý nejen na barvy, ale také na všechny události ve vašich životech – a sejdeme se 13. listopadu na Galavečeru České ceny za architekturu!

Ze srdce
Markéta Žáček Zdebská
1. místopředsedkyně ČKA, žena, matka, architektka 🙂