23. října 2014 se v prostorách ČKA uskutečnila debata z okruhu OTTA (Otevřený Think Tank Architektů), která byla zaměřena na vztah architektury a médií. Na akci byli přítomni jak zástupci architektů, tak novináři a další odborníci, kteří se propagací architektury zabývají.


Na úvod proběhly prezentace, které přiblížily, jakým způsobem Česká komora architektů přispívá k propagaci architektury (např. nový portál www.cka.cz s profily členů ČKA, pořádání soutěžní Přehlídky diplomových prací, apod.). Dále byly připomenuty nejzásadnější kauzy, kdy ČKA vystupuje na ochranu veřejných zájmů v oblasti výstavby (např. nádraží Havířov či upozorňování na plýtvání s veřejnými prostředky v případě stavby Justičního areálu Krajského soudu v Brně).


Spolupráce architekta a médií: oboustranný respekt je nezbytný

Dalšími diskutovanými okruhy bylo např. to, jak architekturu vnímají média, jaká témata považují novináři za atraktivní a co v tomto směru očekávají od architektů a ČKA. Za publicisty vystoupil Filip Grygera, hlavní redaktor přílohy Doma Dnes, která publikuje články převážně z okruhu bydlení a stavebnictví. Za své novinářské praxe poznal několik kolizních bodů spolupráce médií s architekty. Jedním ze základních bodů je podle Filipa Grygery nedůvěra v profesi novináře a z ní vyplývající snaha architektů na celý proces medializace dohlížet. Architekti dále mají specifický způsob vyjadřování, který není vždy pro veřejnost jednoznačně srozumitelný. Problémem může být i mediální nepřipravenost, či neschopnost dodat podklady k článku včas.

Východiskem z této situace by mohlo být zavedení speciálních kurzů věnovaných medializaci v rámci výuky na vysokých školách architektury a příbuzných oborů. Martin Fleischmann ze Spolku posluchačů architektury potvrdil, že žádné podobné kurzy Fakulta architektury ČVUT v současné době nenabízí a že by je budoucí architekti jistě ocenili.

Podle publicistů si architekti rovněž často škodí nepochopením práce novináře a její odbornosti, navzdory tomu, že sami ve své profesi vlastní odbornost zdůrazňují. Architekti pak připomněli problém tiskových agentur, jež zpravidla neuvádějí autorství staveb. Označení autorství má význam u kvalitních i špatných staveb, ve smyslu osobní odpovědnosti autora. Komora na toto téma v minulosti několikrát vedla jednání s ČTK a plánuje tuto agenturu opětovně oslovit.

Pro novináře je dále klíčová správnost a dostupnost informací o architektovi či ateliéru. Zde novináři ocenili možnosti nového webu ČKA, kde je možné hledat realizace soukromých i veřejných staveb architektů, které ČKA sdružuje. Vyplňování profilu na www.cka.cz je dobrovolné, k dnešnímu dni je zde však registrováno více než 300 uživatelů. Portál České komory architektů tak nabízí podobné možnosti jako server typu Archiweb.cz či Najdiarchitekta.cz, který na setkání blíže představil jeho tvůrce architekt Tomáš Horalík. Aktuálně je počtem představených architektů web ČKA nejrozsáhlejší a stále se rozšiřuje.

Architektura 20. století média zajímá

Mezi dalšími prezentujícími byl Luděk Jasiok, jenž promluvil o kauze nádraží v Havířově, kterou média dlouhodobě sledují. Během následné diskuse se ukázalo, že pro ochranu konkrétních staveb je důležitá angažovanost, a to nejen dotčených orgánů jakými je ČKA či NPÚ, ale především veřejnosti. V případě havířovského nádraží velkou míry aktivity přebralo občanské sdružení Důl architektury, které pravidelně pořádá události na podporu této dopravní stavby. Publicista Petr Volf v tomto kontextu připomněl hotel Praha, který osobně považuje za kvalitnější stavbu, bohužel se mu však takové podpory nedostalo. Východiskem z této situace, kdy jsou likvidovány reprezentativní stavby 20. století, by mohlo být sestavení seznamu NPÚ, jež by reflektoval kvalitní stavby moderní architektury.

O lokálních problémech spojených s propagací architektury směrem k veřejnosti hovořil historik a publicista Martin Krsek (Muzeum Ústí nad Labem, projekt Usti-aussig.net). Místostarosta Vodňan Pavel Janšta rovněž upozornil na nutnost komunikace s lokálními médii. Vinou jejího zanedbání byly výsledky letošních komunálních voleb pro vedení města nepříznivé, a to i navzdory intenzivní práci s reálnými výsledky (např. nejrychleji zrealizovaná stavba Sportovního areálu Blanice na základě architektonické soutěže).

Chybí nám podstatný nástroj pro propagaci architektury?

Přítomní architekti se shodli na tom, že zásadním nedostatkem je absence kvalitní ceny za architekturu, která by měla být základním nástrojem propagace české architektury veřejnosti. Většina diskutujících se také shodla na tom, že tato soutěž by měla vzniknout pod patronátem ČKA, jakožto nejvyšší profesní organizace sdružující více jak 4000 architektů v České republice. Architekt Petr Leszay ve své prezentaci připomenul, že „sesterská“ Slovenská komora architektů úspěšnou a důstojnou cenu za architekturu má. Osamu Okamura následně zdůraznil, že cena CE·ZA·AR si uznání postupně vydobyla a že za kvalitní realizací soutěže stojí soustavná a mnohaletá práce speciálního týmu v rámci kanceláře SKA.

K aktuální situaci s pořádáním ceny se vyjádřil architekt Petr Janda, který upozornil na dlouholetá jednání ČKA s Obcí architektů, která je pořadatelem Grand Prix. Původní snaha spojit síly obou organizací za účelem vytvoření ceny za architekturu, jež by dosahovala odborných i produkčních kvalit, však nakonec skončila zcela bezúspěšně. ČKA se nyní koncentruje na nová jednání s dalšími potenciálními partnery, kteří by soutěž podpořili nejen finančně, ale i organizačně. 


Šíře tématu se ukázala jako zmatečná

V závěru Adam Gebrian oprávněně zkritizoval příliš dlouhý a nekoncentrovaný úvod s prezentacemi.
Kritizována byla zároveň nepřítomnost zástupců užšího vedení ČKA na setkání.
Problematickou se také ukázala velká šíře tématu. Zejména nerozdělení na odborná a veřejná média. U odborných typů médií bylo upozorněno na neexistenci impaktovaného časopisu o architektuře.
Bylo konstatováno, že téma architektury je v médiích poměrně frekventované, ale převážně s nízkou kvalitou. Jedním z důvodů je, že architekti nejsou trénování v mediální gramotnosti a naopak v ČR neexistuje studium zaměřené na kritiku architektury.

Karolína Vránková z Respektu zmínila i mizivou poptávku po kritických či hodnotících článcích u samotných architektů. Tím, že po médiích není vyžadován názor, dle publicistky média ztrácí svoji společenskou roli. Výsledkem toho je postupná společenská marginalizace médií, která nepřeje článkům s náročnější tématikou, jakou architektura bezesporu je.