OTTA: Architektura a společenské vědy 

26. ledna 2017 v prostorách pražské Kanceláře České komory architektů proběhlo další diskusní setkání z cyklu OTTA (Otevřený think tank architektů). Tématem debaty byl vztah architektury a společenských věd. Setkání se zúčastnili sociologové, sociální antropologové, sociální geografové, sociální ekologové, architekti a urbanisté. 

Úvodní prezentace

Téma otevřely krátké prezentace. Sociální geograf Martin Ouředníček upozornil na nedostatek metodologie a teorie mezi urbanisty, přičemž současný stav není podroben zpětné vazbě a není zde viditelná ani snaha o zlepšování ze strany státu. Většina ÚPD vzniká živelně, bez metodické znalosti a zapojení jiných odborníků, než jakými jsou architekti. U strategického plánu upozornil na chybějící vizuální složku.

Jan Sládek představil svoji polohu sociologa města a bydlení, která se prolíná s rolí zastupitele Prahy 6 a poradce ministerstva v otázce bydlení. V praxi se Jan Sládek zabývá převážně sociálním začleňováním či participací ve věci územního plánování. Upozornil rovněž na rozdílné vnímání priorit odborné a laické veřejnosti. Na závěr vyzval ke spolupráci v tématu.

Sociální geograf Luděk Sýkora shrnul dramatické změny ve vnímání územního plánování za posledních třicet let. Svoje zkušenosti ze spolupráce s urbanisty i přednášky na UMPRUM a ARCHIP. Kritizoval nekritičnost a dogmatičnost urbanistů okolo nového Metropolitního plánu Prahy. Přístup je ode zdi ke zdi, dříve byla tendence zaměřit plán jen na funkci, dnes jen na strukturu. Nastavují se nová pravidla, která mohou být následně nekriticky kodifikována v legislativě. Jedním z problémem architektů je nedostatečná znalost teorie a související literatury, architektům mnohdy chybí širší společenský základ.

Nedostatečnou teoretickou připravenost architektů potvrdil i další řečník. Sociální a kulturní ekolog Ivan Rynda dále upozornil na rozpor mezi služebností architektury/urbanismu a výrazným tvůrčím egem. Mezi profesionály a amatéry také často chybí vytvoření jakého si mostu, srozumitelného překladu.

Územní plán by měl být záležitostí všech odborníků

Debata začala u tématu Metropolitního plánu a šíře jeho dopadu na ostatní města ČR. Martin Ouředníček vznesl dotaz, nakolik ČKA dokáže kontrolovat kvalitu ÚP. Petr Lešek rekapituloval svoje intervence k tomuto tématu – obavu architektů z kritiky kolegů a nezájem obcí stěžovat si na autorizované osoby. Jindřich Felmann kritizoval kraje a stát za nezájem kontrolovat samosprávy a kvalitu jejich ÚP – samostatnost obcí de facto generuje nemožnost porovnávání a kontrolu kvality. Nefunguje vertikální kontrola. Petr Klápště zmínil post occupancy, metodiku u budov a úvahu přenést ji na územně plánovací dokumentaci. Petr Lešek upozornil na důležitost popularizace urbanismu. Je těžší než u architektury, ale i u ní je její větší rozmach záležitostí posledních několika let a několika konkrétních jedinců. Urbanismus čeká na svého Adama Gebriana – kritika současného stavu, který by problém více medializoval a dostal do povědomí veřejnosti. Do diskuse se zapojil také Jiří Klokočka z brněnské Kanceláře architekta města a urbanista působící řadu let v Belgii. Připomněl, že Brno stojí na úplném počátku tvorby ÚP. Přednesl ale zkušenost z Belgie, kde vertikální kontrola ÚPD funguje, a úřady zde disponují kvalitními odborníky.

Architektura a Společenské vědy nebo Společenské vědy a Architektura?

Debatovalo se také o tom, kdo má za kým přijít – architekti za společenskými vědci či naopak. Šíře společenských věd podle Petra Leška neumožňuje lokalizaci hlavních center sdružujících přední odborníky společenských věd. Upozornil dále na velké množství malých měst typických pro ČR. Byl zmíněn příklad Chrudimi a debatována „ideální velikost města“ z hlediska zájmu o věci veřejné a dobré zpětné kontroly. Dle Ivana Ryndy takovým městem může být sídlo o počtu cca 30 tis. až 50 tis. obyvatel. Diskutoval se problém dobrých příkladů a jejich šíření – Luděk Sýkora zmínil, že je poučné prezentovat i špatné příklady.

Jako klíč ke spolupráci mezi architekty a sociálními vědci byli Ondřejem Mulíčkem označeni politici, kteří stanovují poptávku. Bylo ale voláno i po zapojení sociálních pracovníků. Problematické je „fušování“ do jiných odborností, jak sestavování neumělých dotazníků architekty (socioložka Reza Vlasáková), tak malá spolupráce s architekty při participacích (Petr Klápště). Participace se diskutovala navzdory již dvěma proběhlým Debatám OTTA k tomuto tématu – z druhé je záznam, který dle Petra Klápštěho dále informuje. Upozornilo se na důležitost konfliktu jako spouštěče aktivit.

Jakub Vorel vystoupil s tématem vysokoškolského vzdělávání architektů, které je na FA ČVUT ovlivněno „kompaktním“ pojetím profese architekta a neposkytuje dostatečný prostor pro budování interdisciplinárních odborností. Nearchitektonické školy do tohoto meziprostoru vstupují s „příbuznými“ obory. Radek Suchánek z liberecké FA kvitoval flexibilnost tamní výuky. Zároveň upozornil na hendikep architektů, daný i talentovou selekcí, v užívání jazyka a slovním projevu. Zde je podle něj i důvod špatného porozumění.

Zmínila se nutnost poptávky zespoda i shora po kvalitě a větší spolupráci se společenskými vědci. Ondřej Mulíček upozornil na to, že z urbanismu mizí triviální elementární údaje – počet obyvatel a jejich struktura. Důraz se radikálně přesouvá pouze na fyzické. Martin Ouředníček kritizoval naopak nekritické plánování tam, kde nemá smysluplný důvod – rozvojové osy v ZUR. Chybí větší flexibilita třeba pro vymezování celků, které je vhodné popsat (Metropolitní oblast apod.) namísto správních ZÚR. K volání po pomoci politiků Petr Klápště podotkl, že politikům musíme umět vysvětlit priority a podpořil spíše vznik metodiky s dobrými příklady, než vznik předpisu a vznik povinnosti. Zmínil negativní důsledek uzákonění povinnosti participace ve Velké Británii.  Jiní účastníci naopak podporovali spíše legislativní nástroje a větší direktivu.

Petr Lešek upozornil na funkci městského architekta. Problémem českého prostředí je také malá znalost zahraničních zkušeností. Petr Lešek upozornil na riziko soustředění se teorií na velká města, která ale nejsou pro ČR typická. Ondřej Mulíček zmínil nedostatek základního společenskovědního řemesla – kvalitní práce s daty. Ivan Rynda upozornil na posun požadavku směrem k indikátorům a také vyzdvihl scientific forecasting jako dobrou metodu pro komunikaci s veřejností. V zásadě jde o generování scénářů rozvoje. Radmila Fingerová upozornila na nutnost umět podat odborné názory veřejnosti ve srozumitelné podobě. Proběhlo i závěrečné sčítání přítomných architektů, z něhož vyplynulo, že jich je v sále asi třetina. Petr Lešek zmínil celoživotní vzdělávání jako aktuální téma. Architekti v ČR, na rozdíl od jiných států, nejsou zvyklí se profesně vzdělávat, a je to ke škodě jejich rozhledu, schopností, a tím i prestiže.

Na závěr debaty padla doporučení k dalšímu postupu: o setkávání je zájem, ale musí být i na straně architektů. Téma debat by mělo být zpřesněno, například směrem ke konkrétním příkladům spolupráce architektů a společenských vědců.

Zapsal: Petr Lešek