Ve čtvrtek 27. 11. 2014 proběhla v České komoře architektů v Praze debata na téma Komunitní bydlení (a dobré sousedství), která blíže představila nejen koncept cohousingu, ale např. i německé svépomocné projekty baugruppe, a věnovala se také kvalitě sousedských vztahů obecněji. 

Záznam z debaty >>

------------------------------------------

Kolektivní bydlení dnes - text pro debatu OTTA >>

Zájem o tuto problematiku zvolna roste i u nás, ačkoliv jsme dosud citelně poznamenáni dlouhou érou nesvobody. Nový význam zároveň získává i tzv. „dobré sousedství“.

Dobré sousedské vztahy, které reflektují jednu ze základních lidských potřeb po bližším společenském kontaktu, napomáhají vytvářet přívětivé a bezpečné prostředí, se kterým se obyvatelé mohou snadno identifikovat a chovají se k němu a v něm jako ve svém domově. Proto, aby mohlo vzniknout fungující (dobré) sousedství, lidé nejenom žijí vedle sebe na jednom místě, ale sdílí i společné zájmy. Těmi mohou být např. efektivní využívání času a prostředků, vzájemná výpomoc s hlídáním dětí, ekologicky šetrný způsob života nebo důstojně prožité stáří – tedy zájmy, které lze v individuální rovině, bez (efektivní) spolupráce s ostatními lidmi, stěží naplnit.

Různé druhy komunitního bydlení zahrnují různou míru sdílení a jeho forem. V cíleně navrženém komunitním bydlení se sociální struktura mezilidských vztahů mnohdy odráží ve fyzické struktuře dispozičního řešení. Na jedné straně existuje komunitní s minimální mírou sdílení (komunita sdílí méně podstatné prostory, jako např. společnou zahradu nebo klubovnu). Středně intenzivní míru sdílení představuje tzv. cohousing, který debata přestaví podrobněji (komunita má k dispozici podstatné a rozsáhlé společné prostory, např. společné kuchyně, jídelny, obytné místnosti – to vše při zachování autonomních soukromých bytových jednotek). Nejintezivnější míra sdílení je již velmi specifická (obyvatelé mohou sdílet téměř vše a soukromé bytové jednotky jsou rozložené na jednotlivé místnosti). Ani v jednom z případů se v žádné evropské zemi nejedná o majoritní formu bydlení. V ČR zatím funguje velmi malé množství komunit a např. cohousing nebyl dosud dokončen žádný, přestože je v zahraničí hodnocen jako jeden z nejudržtelnějších druhů komunitního bydlení.

V rámci debaty představíme podrobněji jednotlivé druhy komunitního bydlení, včetně praktických zkušeností lidí, kteří v komunitním bydlení žijí nebo žili, nebo výsledků rešerší a teoretických výzkumů z různých oborů.

 Můžeme společně diskutovat o tom, proč v ČR zatím neexistuje žádný cohousing (ani cohousing pro seniory), zda má v našich podmínkách tento způsob bydlení potenciál, a jakým způsobem by bylo možné jej podpořit.

Diskutované okruhy:

  • Dobré sousedství (z pohledu sociologa)
  • Svépomoc, společná práce, nezávislost, vzájemná výpomoc (Cohousing CZ, z.s.)
  • Architektonicko-urbanistické charakteristiky a dispoziční řešení (Cohousing CZ, z.s.)
  • Zahraniční příklady
  • Komunitní bydlení v ČR (současný stav, praktické zkušenosti – Cohousing 9 Pramenů, Komunita Kmen)
  • Historie komunitního a kolektivního bydlení (koldomy, vývoj švédského kollektivhusu)
  • Spolek Cohousing CZ, z.s., představení spolku, jeho poslání a činnosti
  • Komunitní bydlení pro seniory
  • Sociální bydlení
  • Podpora komunitního bydlení stran státní správy a samosprávy (MPSV, MMR)