OTTA: Rekapitulace soutěží 2016

23. února 2017 v prostorách ČKA v Praze proběhlo další diskusní setkání z cyklu OTTA – Otevřený think tank architektů, které Česká komora architektů pořádá již od roku 2013. Tradičním tématem začátku každého kalendářního roku jsou architektonické soutěže a zejména pak zhodnocení toho, jak se jim dařilo v uplynulém roce. Rok 2016 byl přitom na soutěže obzvlášť plodný! Diskuse se zúčastnili nejen architekti, kteří sami soutěže svými návrhy obesílají, ale také ti architekti, kteří usedají v porotách či sami soutěže organizují. Na setkání byli také pozváni zástupci vyhlašovatelů všech soutěží, které proběhly v roce 2016. 

V úvodní prezentaci Petr Lešek za Pracovní skupinu ČKA pro soutěže shrnul hlavní data a specifika týkající se soutěží. Konstatoval, že architektonických soutěží (soutěží o návrh dle ZZVZ) bylo vyhlášeno i ukončeno v minulém roce nejvíce za existenci ČKA od roku 1993 a pravděpodobně také v historii naší země. Současně ale přetrvává problém se sbíráním informací o realizacích z architektonických soutěží, které jsou přitom klíčové jako zpětná vazba celého úsilí i jako propagace institutu soutěže.

Potěšující zprávou dále je, že architektonické soutěže proběhly poprvé ve všech krajích ČR, od čehož si ČKA slibuje větší šíření informací o soutěžích v rámci celé republiky. Problematický je nízký počet účastníků v některých z nich (nejméně obeslána byla v roce 2016 soutěž o park za pivovarem ve Vysokém Mýtě, kde se sešly pouze dva návrhy). Nižší počet soutěžících architektů monitoruje Pracovní skupina ČKA pro soutěže především u urbanistických úloh a zadání týkajících se veřejného prostoru. Naopak u řešení staveb je průměrná účast mnohem vyšší. Důležité je také časování soutěže. Obecně je více soutěží v druhé polovině kalendářního roku, čímž pochopitelně roste konkurence mezi nimi.

Prezentace Petra Leška  

K tématu byla také vydána bilanční tisková zpráva ČKA
www.cka.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy-cka/rok-2016-prinesl-nejvice-architektonickych-soutezi-v-historii

Užší soutěž o návrh jako možná cesta

Mirek Vodák ze sdružení CBArchitektura představil první užší soutěž o návrh dle nového zákona o zadávání veřejných zakázek, kterou pro Jihočeský kraj organizoval. Jednalo se o dostavbu Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Zmínil poškození reputace soutěží v Českých Budějovicích po neúspěšné soutěži o Centrum halových sportů. Právě užší soutěž tak byla akceptovatelným modelem, byť stále platí malá informovanost politiků o jejích možnostech a právech v rámci veřejných zakázek. Užší soutěž o návrh je přitom ideální především v případě, kdy není příliš času na uspořádání klasické architektonické soutěže, ale zadavatel chce i tak vybírat z více návrhů na základě kvality. V případě jihočeské knihovny bylo proto zásadní kvalitativní hodnocení portfolií porotou jako nástroje k zúžení výběru (kromě kvalifikačního požadavku na realizovanou veřejnou stavbu za 30 mil. za posledních 10 let). Mirek Vodák také představil novou dvojpublikaci vydanou sdružením CBArchitektura mapující kvalitní soudobé veřejné stavby v Jihočeském kraji a sousedním Horním Rakousku, jež mimo jiných parametrů uvádějí také způsob výběru architekta. Je to aktuálně jediná publikace v ČR, která prezentuje realizace z architektonických soutěží. Část realizací ze soutěží ČKA uvádí také ve své ročence, jejíž jedna část je vždy věnována rekapitulaci soutěží za daný kalendářní rok. V následné debatě bylo zdůrazněno riziko užší soutěže o návrh. Je zejména potřeba bránit diskriminaci mladých architektů, ke které může při výběru přes portfolia dojít. Možné je udělování „divokých karet“ po kulturním vzoru praxe v Beneluxu.

Prezentace Mirka Vodáka  

Eva Faltusová z právního oddělení Kanceláře ČKA představila možnosti odvolání po uskutečněných soutěžích a strukturu odvolacích orgánů v případě architektonických soutěží. Zmínila také hlavní změny v souvislosti s novým zákonem o zadávání veřejných zakázek, který platí od října 2016. Současně zmínila dvě hlavní odvolací kauzy loňského roku. Následnou debatu nad prací Stavovského soudu uzavřel předseda StS David Mateásko apelem k zájmu o dubnovou valnou hromadu ČKA a kandidování do orgánů ČKA.

Prezentace Evy Faltusové 

Ondřej Rys, radní pro rozvoj města Kladna a architekt, uvedl svoji zkušenost zadavatele dvou architektonických soutěží. Zmínil především zklamání z malé účasti v obou případech – ať již soutěži o přestavbu autobusového nádraží či soutěži o úpravu ulice T. G. M. a související prostory v Kladně (obě po 6 návrzích). Přičítá ji zejména náročnosti a šíři zadání. Petr Lešek zmínil nestandardní požadavek modelu v prvním kole dvoukolové soutěže na prostor autobusového nádraží. Do debaty poté vstoupil Ondřej Lochman, starosta Mnichova Hradiště. Z jeho pohledu je soutěž o návrh náročná zejména časově, což je negativum u akcí financovaných z dotací, které mají většinou velmi krátké lhůty. Debatoval se také problém neudělování prvních míst v soutěžích. Dle politiků to ztěžuje prosazování výsledků soutěží. Milan Svoboda za Pracovní skupinu ČKA pro soutěže upozornil, že je to výjimečná varianta, ke které musí být podstatný důvod.

Role porotců je klíčová

Pavel Rada za dozorčí radu ČKA v zastoupení apeloval na nezávislé odborné porotce, aby nebrali svoji úlohu na lehkou váhu a uvědomili si svoji odpovědnost za znění soutěžních podmínek a zadání pro soutěžící architekty.

Bohaté zkušenosti z porot domácích i zahraničních soutěží prezentoval profesor Miroslav Masák. Zmínil důležitost předsedy poroty, který celým porotováním provádí. Upozornil na nutnost účastnit se již přípravy soutěže pro její zdárný průběh. Na důležitost srozumitelnosti odpovědnosti zadavatele a osob, které jej zastupují. Na důležitost kvalitního přezkušovatele, který je bohužel často nezkušený bez znalosti specifik architektonické soutěže. Pro samotný průběh porotování doporučil: obhlídku místa soutěže na začátku porotování, jasné vedení průběhu předsedou poroty, rozdělení poroty na tři týmy, jež zpracují krátké zprávy k tématům (cca 3-4 věty u každého návrhu): návaznost stavby na okolí, provozně-dispoziční uspořádání a ekonomičnost (investice, provoz, trvanlivost). Součástí těchto týmů by neměl být předseda, ten se soustředí na vedení porotování, díky těmto konkrétním hodnocením k jednotlivým návrhům je pak snazší zpracování konečného hodnocení, neboť nechávat jej až na konec je velmi riskantní díky ztrátě koncentrace porotců. Upozornil na nevhodnost bodování jednotlivých návrhů jednotlivými porotci a zdůraznil nutnost mnohdy vyčerpávající debaty, která vede ke konsenzu. Zmínil i výjimečné případy ovlivňování průběhu soutěží a vyzval k pevnosti charakterů porotců. Zadavateli je také třeba vysvětlit, že jména kvalitních porotců jsou také zárukou pro soutěžící architekty. Odborníky v porotě je současně dobré využít i při medializaci výsledků soutěže, tak aby své rozhodnutí dokázali srozumitelnou formou předat veřejnosti. Závěrem Miroslav Masák podotkl, že i u otevřených soutěží velmi dobře funguje osobní dopis vyhlašovatele těm ateliérům, jejichž účast v soutěži považuje za klíčovou.

Debata

Ta se díky upozornění Richarda Sideje zprvu stočila k tématu Jednacího řízení bez uveřejnění (JŘBU) po skončení soutěže o návrh. Byla jednak diskutována vhodnost obou používaných modelů: Jednání vedené nejdříve s nejvýše ohodnoceným týmem a až poté s dalšími v pořadí či na druhé straně se všemi oceněnými zároveň. MMR i ČKA podporují první postup, bohužel právní poradci řady veřejných vyhlašovatelů prosazují druhý, někdy i z důvodu požadavku dotace na výběr minimálně ze tří. Milan Svoboda upozornil na možnost vložení soutěže o návrh do jiného způsobu výběru než je JŘBU – nebyl však zatím vyzkoušen. Kritizovala se možnost zadavatelů měnit podmínky JŘBU oproti deklarovaným v soutěži o návrh – například obsah smlouvy na zpracování projektu. Petr Lešek jednak apeloval na nezávislé porotce, aby propagovali vzorovou smlouvu ČKA a jednak zmínil snahu ČKA společně s MMR nastavit doporučenou vzorovou smlouvu pro veřejné zadavatele v aktuálně vznikající metodice k zákonu o zadávání veřejných zakázek.

Probírala se také tematika uvádění nezávazné nabídkové ceny přiložené do obálky „Autor“, která umožní zadavateli průzkum trhu a stanovení korektní předpokládané ceny do JŘBU.

Tradičně byla zmíněna problematika honorářového řádu, který je s výjimkou Německa v celé Evropě nezávazný či stíhaný. Akceptovanou náhradou je kalkulace hodinové náročnosti, která je k dispozici na webu ČKA v Programu pro stanovení předpokládané hodnoty projektových prací. Ta umožňuje i rozporovat mimořádně nízké nabídkové ceny, které zadavatelé mohou odmítat. Nicméně to není jejich povinnost dle znění nového zákona o veřejných zakázkách. Bylo zmíněno téma etiky architektů, které bohužel je silně opomíjené, a s tím související nízké stavovské hrdosti a dumpingu.

Slovenští architekti Ondrej Marko a Peter Lenyi přiblížili situaci na Slovensku, kde v loňském roce proběhlo 16 architektonických soutěží, což je pětinásobný nárůst oproti předchozímu roku. Pochválili možnost odkazování na českou situaci jako podporu soutěží. Požádali o připouštění slovenštiny pro odevzdávané návrhy, což se spíše opomíjí. Výměnu informací mezi slovenskou a českou komorou mimo jiné zajišťují pravidelná setkání komor z okruhu V4. ČKA má na svém webu také sekci věnovanou zahraničním soutěžím, kde zveřejňuje i architektonické soutěže ze Slovenska.

České kolegy požádali o komentář k participaci. Jakub Chuchlík, městský architekt Mnichova Hradiště, u participace vyzdvihl zejména názornost a vizualizaci významných aspektů zadání z pohledu veřejnosti. Karla Kupilíková z Nadace Proměny Karla Komárka upozornila na časovou a odbornou náročnost participace (zapojení sociologů, antropologů), pokud má být smysluplná, a vhodnost poskytnout výstupy v přehledné formě jako doplňující podklady pro soutěžící. David Mateásko upozornil na dva negativní příklady neprofesionální prezentace na Praze 5 a 10. Přítomní se shodli, že je lepší žádná než špatná participace.

Byla zmíněna důležitost prezentování výsledků nejen veřejnosti ale i politické opozici. Místostarostka Kristýna Kosová z Rožnova pod Radhoštěm představila katalog dvou proběhlých soutěží a zmínila důležitost zapojení opozice i do poroty soutěže, aby nebyla ohrožena budoucnost akce i po komunálních volbách. Draft katalogu představil i Ondřej Rys ze soutěží na Kladně. Byla vyzdvižena úloha veřejných prezentací i jako možnost kritéria do JŘBU.

Adam Rujbr upozornil na možnost spolupráce s jinými organizacemi, jako je například Česká rada pro šetrné budovy, která se snaží paralelně doporučovat postupy hodnocení ve výběrových řízení jiné než na cenu – což v novém zákoně prosadila ČKA. V návaznosti se hodnotila možnost a limity hodnocení úspornosti návrhů v architektonické soutěži. Mělo by být podpůrným nikoliv hodnotícím nástrojem vzhledem k podrobnosti soutěžního návrhu.

Závěry ze setkání 

Pro autorizované architekty

Pro ČKA

  • Upozorňovat politiky na výhody architektonických soutěží.
  • Propagovat dobré případy z praxe (Česká cena za architekturu, Ročenka ČKA, průvodce architektury od CBArchitektura apod.)
  • Získávat potřebná data k soutěžím.
  • Propagovat soutěže realizacemi z nich.
  • Zpracovat metodiku pro MMR včetně vzorové smlouvy.
  • Každoročně opakovat setkání nad architektonickými soutěžemi.

Zapsal: Petr Lešek