Pocta ČKA za rok 2002 byla udělena Josefu Havlíčkovi.


Pan architekt Josef Havlíček je bezesporu jednou z nejvýraznějších osobností české architektury předválečného období, známou i v kontextu světového architektonického dění. Byl jedním ze zakladatelů Mezinárodní unie architektů a po roce 1945 byl vyzván do mezinárodního kolektivu architektů, kteří pracovali na návrhu budovy OSN v New Yorku.
V článku publikovaný objekt penzijního ústavu vznikl na základě 1. ceny soutěže, kterou obdrželi jako spoluautoři architekti Josef Havlíček a Karel Honzík. Je pravda, že v padesátých letech byl objekt kritizován, avšak bez dopadu na možnosti práce obou autorů. Profesor Karel Honzík byl členem profesorského sboru, architekt Josef Havlíček vedl svůj atelier ve Stavoprojektu. Je nutno konstatovat, že jako člen  KSČ plně souhlasil s tendencemi zespolečenštění tvůrčí práce architektů a zasloužil se o založení Stavoprojektu, jehož se stal prvním ředitelem. Angažoval se jako tvůrčí osobnost, neboť byl přesvědčen o správnosti kolektivní práce a nikdy se nezajímal o práci pedagogickou. První prácí, kterou sám řídil ve svém atelieru tohoto ústavu byl návrh územního plánu na sídliště Kladno – Rozdělov (spoluautoři architekti Hilský a Koněrza). Na základě tohoto návrhu vznikaly první obytné věžové domy opět ve spolupráci s architekty K. Filsakem a K. Bubeníčkem, které již nesou  znaky důsledného odklonu od funkcionalizmu a hledání formy socialistického realizmu. Protože jsme byli s Josefem Havlíčkem v přátelském i pracovním kontaktu víme, že později celou situaci patrně přehodnocoval, hodně kreslil a maloval a méně se věnoval architektonické tvorbě.
Reagujeme tímto příspěvkem protože jsme toto období osobně zažili. Jako dcera prof. A. Mikuškovice jsem znala pana architekta od svých dětských let a později jsem byla svědkem tvrdé hádky mezi přáteli (J. H. a A. M.) o principu tvůrčí práce v ústavech a to ještě před založením Stavoprojektu. Můj muž pracoval spolu s architektem Z. Vávrou jako kreslič v období 1949 – 1953 přímo v atelieru Josefa Havlíčka. Všichni jsme byli přáteli do jeho smrti.
V příspěvku pana architekta J. Línka pokládáme za zbytečné a zavádějící jeho hodnocení situace po roce 1945. Jsme přesvědčeni, že Josefu Havlíčkovi neubírá na významu ani výjimečných lidských hodnotách jeho levá orientace ovlivněná příslušností k předválečné avantgardě jejíž ideje prosazoval, která však posléze ovlivnila i jeho skon.

Neda a Miloslav Cajthamlovi, 29. 10. 2003



 Na udělení Pocty ČKA 2002 byli v řádném termínu nominováni:

Jan Kaplický nominován Jakubem Ciglerem

Akad. arch. Zdeňek Plesník nominován Ludvíkem Grymem

Josef Polášek a Bohumil Tureček nominován Vladimírem Vašíčkem

Karel Prager nominován Janem Línkem

Emil Přikryl nominován Ladislavem Vonáškem

Ivan Kolečko nominován Markem Štěpánem

Josef Svoboda nominován Petrem Keilem

Josef Havlíček nominován Janem Línkem

Miroslav Masák nominovám Petrem Bílkem, bývalým předsedou ČKA




Komise pro posouzení nominací:

Alena Šrámková
Jiří T. Kotalík
Petr Kratochvíl
Vladimír Šlapeta
Rostislav Švácha