Představenstvo ČKA dne 11. 10. 2005 rozhodlo o udělení Pocty ČKA 2005 Ing. arch. Karlu Hubáčkovi. Pocta ČKA byla předána při slavnostní vernisáži první souborné výstavy díla Ing. arch. Karla Hubáčka. Multimediální výstava se zaměřila na nejdůležitější stavby, zejména pak na dokumentaci vzniku vysílače Ještěd, který byl jako jediná česká stavba oceněn Perretovou cenou za architekturu.


Doc. Ing. arch. Karel Hubáček, Dr. h. c., je mimořádnou osobností české architektury 20. století. Narodil se 23. 2. 1924 v Praze. V Praze vystudoval i Fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT (1945–49). Svou profesní dráhou je však spojen s Libercem, kam v roce 1951 nastoupil do tehdejšího Stavoprojektu a kde dodnes žije. Po řadě raných projektů výrobních závodů, škol, obytných souborů a dalších staveb, mezi nimiž zaujme především budova kina v Doksech (1958–64, s V. Boháčem a V. Kolářem), získal mezinárodní věhlas svým návrhem televizního vysílače na Ještědu (1963–71, spolu se Z. Zachařem a Z. Patrmanem). Ještě před jeho dokončením za něj v r. 1969 obdržel Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů (UIA). Stavba, jež zahrnuje i hotel s restaurací, vyniká originálním technickým řešením, které reagovalo na extrémní povětrnostní podmínky místa i na specifické požadavky vysílacích zařízení. Její elegantní aerodynamický tvar, plynule navazující na siluetu horského vrchu, však byl zároveň citlivou odpovědí na charakter krajiny. Jako nová dominanta kraje se stavba záhy stala jeho symbolem.

Hubáčkova úzká spolupráce s vynikajícími konstruktéry byla určující pro práci ateliéru SIAL, který v r. 1969 spolu s dalšími architekty založil a sám vedl. (Po zrušení v 70. letech byl znovu obnoven v r. 1990, nakrátko opět pod jeho vedením.) Konstrukčně vynalézavé jsou i Hubáčkovy další vysílače, které v 70. letech postavil v Súdánu a v Jemenu, i vyrovnávací vodárenská věž v Praze na Dívčích hradech (1972–77) či meteorologická věž v Praze-Libuši (1973–79, obojí se Z. Patrmanem). Za druhý vrchol Hubáčkovy tvorby je však třeba považovat budovu s koncertní síní v Teplicích (1977–86, kolonáda O. Binar), záměrně jednoduše působící stavbu, čerpající zejména ve ztvárnění interiéru podněty tentokrát z požadavků na akustiku. I tato realizace získala mezinárodní ocenění: Grand Prix bienále Interarch v Sofii v r. 1989. Kulturnímu poslání slouží i jeho poslední realizace – dostavba a rekonstrukce budovy DAMU v Praze (1996–99, s J. Hakulínem).

Vedle těchto klíčových děl je autorem řady dalších realizací jako jejich hlavní autor – např. Malé scény divadla F. X. Šaldy (1986–89) a Komerční banky (1992–94) v Liberci – nebo jako spolupracovník svých kolegů: na projektu obchodního střediska Ještěd v Liberci (1968–71, hl. autor M. Masák) nebo při dokončení divadla Husa na provázku v Brně (1985–93, hl. autor V. Králíček).

Karel Hubáček, muž jiskřivého ducha a širokého kulturního rozhledu, vynikal vždy invenčností svých návrhů a neústupností při prosazování skutečné architektury i v dobách, které jí vůbec nepřály. I díky tomu tvorba ateliéru SIAL svým ohlasem přesáhla české hranice a jako jedna z mála byla i v 70. a 80. letech často publikována v zahraničních prestižních časopisech. Jeho osobní renomé i příklad Ještědu k němu do Liberce přitahovaly řadu mladých architektů, kterým ve svém ateliéru poskytoval mimořádně svobodné a inspirativní prostředí.

V tzv. Školce SIAL, již spolu s M. Masákem založil v r. 1969, vychoval několik generací architektů, kteří později významně zasáhli do vývoje české architektury nebo se uplatnili v zahraničí. Ve výchovném působení pokračoval i po r. 1989 na nově založené Fakultě architektury v Liberci. Za svou tvorbu Karel Hubáček obdržel – vedle již zmíněných cen – i cenu Obce architektů za celoživotní dílo, Herderovu cenu a čestný doktorát ČVUT. Oceněním je jistě i to, že stavba na Ještědu byla v několika anketách vyhlášena českou stavbou 20. století.

 

 

Předávání Pocty ČKA 2005 se stalo jednou z nejprestižnějších Komorových událostí. Bylo spojeno s vernisáží opravdu mimořádné výstavy KAREL HUBÁČEK/FENOMÉN JEŠTĚD, která jako první mapovala celoživotní dílo zatím jediného českého nositele Perretovy ceny. I přes své chatrné zdraví přijel Karel Hubáček osobně. Přivítal ho mohutný potlesk do posledního místa zaplněné Fragnerovy galerie. Na jeho počest přišli nejen jeho bývalí kolegové, spolupracovníci ale i obdivovatelé z řad mladší generace. Mezi hosty se objevil například i hejtman Libereckého kraje a výstřední skupina Tvrdohlaví s čepičkami ve tvaru libereckého vysílače.

 

Výstava ve Fragnerově galerii v Praze trvala od 31.3. do 7.5.2006. Psala o ní takřka všechny média a navštívilo ji asi 1 500 hostů. Kurátorem výstavy byl jednak Petr Kratochvíl, který na 12 panelech stručně zmapoval všechny významnější Hubáčkovy realizace. Druhým kurátorem byl fotograf Jiří Jiroutek, který připravil část věnovanou Ještědu. Liberecký vysílač byl představen opravdu multimediálně. Z Vitkovic byl přivezen původní 2,5 m vysoký model. K dispozici byly dokumentární filmy z doby výstavby vysílače. To vše provázely velkoformátové fotografie a několik originálních kusů nábytku z původního vybavení Ještědu včetně jednoho pro ten účel zrekonstruovaného závěsného křesílka.

 

Odborná porota pracovala ve složení: PhDr. Petr Kratochvíl, Ing. arch. Josef Pleskot, Ing. arch. Petr Pelčák, PhDr. Rostislav Švácha, Ing. arch. Jiří Merger.

Abecední seznam nominovaných osobností:

Ing. arch. Hubáček Karel - nominován: Ing. arch. Jakubem Ciglerem, Ing. arch. Janem Kozlem, Ing. arch. Jiřím Hakulínem, SIAL – Ing. arch. Jiří Bucek, Ing. arch. Jaromír Syrovátko, Ing. arch. Jiří Špikla

Ing. arch. Jiřičná Eva - nominována Ing. arch. Jakubem Ciglerem

Dipl. arch. Kaplický Jan - nominován Ing. arch. Jakubem Ciglerem

Ing. arch Machoninová Věra - nominována Ing. arch. Majdou Šnajdrovou

prof. Ing. arch. Masák Miroslav - nominován Ing. arch. Petrem Bílkem

akad. arch. Plesník Zdeněk - nominován arch. Zdeňkem Chládkem

Ing. arch. Rudiš Viktor - nominován doc. Ing. Josefem Chybíkem

prof. Ing. arch Ruller Ivan - nominován Ing. arch. Janem Kozlem

Ing. arch. Sirotek Jaromír - nominován spolkem Obecní dům Brno, k nominaci se připojila i Alena Šrámková

prof. Ing. arch. akad. arch. Šrámková Alena- nominována arch. Janem Kozlem

Po zvážení všech návrhů se komise usnesla rozhodnout o udělení pocty mezi dvěma kandidáty: doc. Ing. arch. Karlem Hubáčkem, Dr. h. c., a Ing. arch. Jaromírem Sirotkem.