Česká komora architektů vyhlásila laureáta ocenění Pocta ČKA za rok 2016 na nominačním večeru České ceny za architekturu v pražském Divadle Archa ve čtvrtek 31. května 2018. Ocenění udělila profesoru Martinu Rajnišovi. Oceněním vzdává Komora od roku 2000 hold význačným osobnostem z oblasti architektury.


Návrhy na udělení Pocty podává každoročně odborná veřejnost včetně členů i jednotlivých orgánů České komory architektů. Z nominací pak laureáty vybírá odborná porota. Porota, od které vzešlo ocenění Pocta ČKA za rok 2016 profesoru Martinu Rajnišovi, byla složená z architektů Romana Brychty, Filipa Landy a Jaroslava Zimy, doplnil je teoretik architektury Oldřich Ševčík a novinářka Karolína Vránková. Česká komora architektů uděluje toto ocenění osobnostem v oboru, které se svou prací a morálním kreditem významně zapsaly do moderní historie české architektury.

Profesor Martin Rajniš (* 16. května 1944, Praha) je český architekt a urbanista, který dosahuje respektu a realizací na mezinárodní scéně. Je spoluzakladatel České komory architektů. Z množství jeho děl lze zmínit Obchodní dům Máj v Praze (spolu s Johnem Eislerem a Miroslavem Masákem, 1975), Českou poštovnu Anežka na Sněžce (H.R.A. Hoffman Rajniš Architekti, 2007) nebo vzducholoď Guliver na budově centra současného umění DOX v Praze (spolu s Davidem Kubíkem a Leošem Válkou, 2016). Podstatou jeho staveb je experiment a vztah architektury k přírodě a lidské společnosti. Profesor Martin Rajniš byl také vysokoškolský pedagog. V letech 1990 až 1997 působil jako profesor architektury na VŠUP v Praze. V akademických rocích 2001/2002 a 2006/2007 vedl atelier architektury na Technické univerzitě v Liberci.

Ocenění profesora Martina Rajniše navrhnul architekt Martin Kloda. Porota ho ocenila za celoživotní dílo pedagogickou činnost, je podle ní architekt „měkkého adaptabilního projektování.“ Porotci konstatovali, že „Martin Rajniš bere svět vážně a prožívá jeho rizika a dokáže je i sugestivně zachytit“. Architektura je podle porotců pro Martina Rajniše „všemocná“: „Není nic jinýho, co nás provází tak důsledně, tak nenápadně a přitom tak silně,” citují porotci oceněného. Jeho dílo popsali následovně: „Martin Rajniš je ve vztahu jak k dominujícímu mainstreamu, tak i alternativním směrům radikální. Jeho architektura je prostá, přirozeně prostá, ale: žádný redukcionistický, manýristický minimalismus. Do adjektiva „prostá“ se koncentruje Rajnišova odpověď svazující architekturu s pobytem člověka na Zemi – minimálně v tom smyslu, že je to architektura odpovědnosti (toho typu odpovědnosti, který se z velkoprodukujících architektonických ateliérů vytratil), architektura, která „vibruje mezi abstrakcí a konkrétností“ a nepřerůstá v technologií zařizovanou architektonickou metaforu. Je to architektura, která se stává v naší době nasycené nejistotami manifestací živé zkušenosti s prostorem, přímočarého vztahu s vizuálním a taktilním prožíváním světa.

Odůvodnění rozhodnutí poroty