Prodejci nejrůznějších produktů mi stále nabízí provize za to, že navrhnu v projektu použití nějakého materiálu (výrobku), který si od nich můj zákazník zakoupí. I u velmi malé zakázky se často jedná o výrazně vyšší výdělek z provize, než je cena projektových prací. Pokud bych byl dodavatelem staveb či interiérů jsou tyto provize součástí mé celkové kalkulace a finančního návrhu, který schvaluje zákazník, a vše je v pořádku. Také bych měl řadu povinností dodavatele, příp. zhotovitele předmětu realizace (a s tím spojené náklady). Ale zde jsou mi nabízeny „smlouvy o zprostředkování“ (nebo také „poradenské činnosti“), které jdou zcela mimo můj vztah se zákazníkem. Navíc firmy nežádají poradenství, ale jen sdělení jména mého klienta, název zakázky. Nepovažuji to za zprostředkování, resp. domnívám se, že jsem projektant, nikoliv zprostředkovatelská kancelář. Pokud budu mít příjmy ze zprostředkování, asi bych to měl mít vyznačené na firmě a k tomu i příslušný živnostenský list? Tichý souběh projektování a zprostředkovatelské činnosti mi připadá zvláštní. Zatím jsem jen projektant a měl bych, dle mého názoru, být placen pouze mým klientem, nikoli ještě třetí osobou, považuji to za střet zájmů (viz Profesní a etický řád ČKA). Nebo je to jinak?


Vaše stanovisko, že jste jakožto autorizovaná osoba především odpovědný vůči klientovi a nabídka provize je s tímto vaším postavením v rozporu, je zcela správná a plyne nejen z českých právních předpisů, ale také z profesních standardů uznávaných ve vyspělých státech. Nabídka provize učiněná vámi zmíněnou firmou je sice v rozporu s dobrými mravy, nicméně není zcela nelegální. Nelegálním a v rozporu s profesními předpisy se celý proces stane v okamžiku, kdy je – bez respektu ke stanoveným profesním principům – akceptován architekty. Architekt je povinen hájit zájmy klientovy a v odpovídající míře zájmy veřejné. Při navrhování je především povinen navrhovat takové materiály a konstrukce, které vyhovují obecným požadavkům na bezpečnost (§ 158 až 159 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu – stavební zákon). Jakákoliv dohoda o provizi by musela být dohodnuta předem s klientem, neboť právě proti němu tato forma dohody míří, resp. mířit může, přičemž je klient proti takto (bez jeho vědomí) uzavřené dohodě fakticky bezbranný. S ohledem na ustanovení § 12 a 13 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, jakož i vzhledem k ustanovení § 13 až 20 (zejména § 14) Profesního a etického řádu ČKA, je architekt povinen vykonávat profesi tak, aby nebyla v rozporu s obecnými právními předpisy a nebyla neslučitelná s předpisy komory. Architekt je povinen vyvarovat se takových aktivit, které hrozí střetem zájmů; v případě, že takový stav nastal nebo nastat hrozí, je architekt povinen tuto skutečnost oznámit klientovi a upozornit ho právě na hrozbu střetu zájmů, a to až k případnému odstoupení od zakázky se všemi z toho plynoucími důsledky (například souhlas s užitím díla třetí osobou udělený dle § 26 odst. 1 PEŘ ČKA, neboť se jedná o překážku na straně architektově, a jsou tudíž dány důvody pro jednostranné odstoupení od zakázky klientem).

Z některých nabídek firem je ale zřejmé, že dodavatelé stavebních materiálů jsou pro zvýšení odbytu ochotni nabízet i služby a platby na hranici dobrých mravů, anebo dokonce za ní. Odpovědnost vůči klientovi však nese za své rozhodnutí architekt.