Milé kolegyně, milí kolegové,

únorový newsletter se k Vám dostává v době, která není pro náš život ani práci příjemná. Vývoj pandemie a nepřehledné chování české administrativy zatím nedávají tušit, kdy se nouzový stav převrátí ve stav normální nebo skoro normální.  Nechci ale psát o tom, co slyšíme denně z médií, naopak, rád bych Vás naladil na trochu pozitivní notu. 

V úvodnících předchozích newsletterů jste si mohli přečíst o tom, že Komora zvládá podstatná jednání on-line a to v zásadě bez problémů a s dobrými výsledky. K distanční formě jsme se tedy logicky rozhodli i u tradičního „dne soutěží“, jak pracovně nazývám pravidelnou akci na konci ledna, jejímž vyvrcholením je OTTA (otevřený think tank architektů) na téma soutěží.  Letos se konal 26. ledna a zahrnoval dopolední zasedání pracovní skupiny Soutěže, poté školení porotců a na závěr již zmíněný OTTA soutěže.

Pracovní skupina Soutěže se pravidelně schází minimálně každé čtvrtletí a řeší kromě informací o připravovaných a probíhajících soutěžích i problémy, které vyvstanou při konzultacích soutěžních podmínek i při průběhu soutěží. Lednové zasedání řešilo také aktualizaci návrhů na změny soutěžního řádu, které byly připraveny pro valnou hromadu 2020, ale nebyly, z důvodu malé účasti, projednány.

Školení porotců, které patří mezi akce celoživotního vzdělávání členů ČKA, mělo letos velmi dobrou účast, přihlášeno bylo 34 osob. Mezi účastníky školení byla většina „nováčků“, tedy autorizovaných architektů, kteří zatím nemají zkušenost s porotováním soutěží. Proto jsme se soustředili na základní atributy soutěží a úlohy porotce v nich a také na příklady chyb, které porotám některých soutěží nepřinesly dobé jméno. Letošní školení potvrdilo fakt, že o nové informace důležité pro práci porotce nemají zájem architekti již dříve proškolení a zapsaní do seznamu porotců. Je to škoda, protože právní prostředí zadávání zakázek, a tedy i soutěží, je dost proměnlivé. Pokusíme se vymyslet nějaký atraktivní modul školení i pro již ostřílené porotce.

OTTA byl letos orientován hlavně na téma udržitelnost v architektuře a reagoval tak na společné aktivity ČKA a České rady pro šetrné budovy a také na bleskovou novelu zákona o zadávání veřejných zakázek, která zařadila kritéria udržitelnosti mezi základní principy zadávání veřejných zakázek. Po úvodních prezentacích Petra Leška, Tomáše Zdvihala a Michala Fišera se příkladům použití udržitelnosti v soutěžích podrobněji věnoval Mirko Lev.

V úvodu jsem napsal, že bych rád kolegyně a kolegy naladil pozitivně. Co tedy bylo na „dni soutěží“ pozitivní? Kromě nálady a příjemného průběhu všech akcí informace o soutěžích za rok 2020. Tento rok plný komplikací a překážek byl v počtu soutěží, kterým byla udělena regulérnost i počtu uskutečněných soutěží, na druhém místě za doposud nejlepším rokem 2016. Navzdory komplikacím se loni uskutečnilo 54 soutěží, což je skvělé. Podrobnější statistiky k loňskému roku a srovnání s předchozími lety budu uveřejněny v Ročence ČKA 2020.

Chtěl bych na závěr poděkovat všem, kteří soutěžím věnují v Komoře značnou pozornost. Hlavní dík patří členům pracovní skupiny Soutěže, kteří konzultují přípravu soutěží a soutěžní podmínky a neúnavně přesvědčují zadavatele o prospěšnosti soutěží, řeší s nimi sporné otázky. Jsem rád, že je od jejich snahy o kvalitní soutěžní prostředí v Česku neodradí výjimečné nepříjemnosti s neregulérními soutěžemi. Dík samozřejmě patří i Kanceláři Komory, zejména Tereze Zemanové a kolegyním z právního oddělení Evě Faltusové a Daniele Rybkové za administrativní a právní podporu pracovní skupině. Velkou zásluhu na prosazování soutěží mají kolegové působící v rolích městských a jednoho krajského architekta a také organizátoři soutěží. Skvělé je, že se rozrůstá skupina dobrých zadavatelů, pro které je využití soutěží při hledání názoru na stavbu či místo a při výběru architekta již normální praxí.  

Na závěr bych všem chtěl popřát pohodu a hlavně zdraví a víc pozitivních zpráv.

 

Milan Svoboda, 2. místopředseda ČKA