Expozice pand velkých - ZOO Praha

Částka 750 000,-
AND, spol. s r. o.
Ing. arch. Vratislav Danda, Ing. arch. Pavel Ullmann, Ing. arch. Josef Klika
Ing. arch. Jaromír Kosnar, Ing. arch. Radovan Kupka

[Hodnocení poroty]

Hodnocení poroty

Návrh dobře reaguje na reliéf krajiny, citlivě zasazuje nový pavilon do stávající zeleně i do struktury okolních expozic, celkově je zde dobře zvládnutý urbanismus. Navržený prstenec tvořený návštěvnickým prostorem, který venkovní výběhy obepíná, eliminuje rušivé prvky oplocení. Požadované možné uzavření venkovního výběhu pandy je zde dobře řešitelné. Vzniká tak zdařilý koncept expozice, a to jak formálně, tak svým vnitřním dispozičním členěním. Pavilon nabízí vstup ze dvou důležitých směrů – od severního vstupu a východně pak v návaznosti na trasy od hlavního vstupu do zoo ve vazbě na sousední pavilon. Pavilon vytváří vlastní svět, který je viditelný pouze z vlastního pavilonu. Vyhlídková restaurace nabízí atraktivní pohled na jednu z nejžádanějších pražských dominant – Pražský hrad a zároveň umožňuje vnímat vnitřní svět pavilonu s venkovním výběhem pand. Terasa restaurace je umístěna vůči terénu venkovní expozice vhodně, jelikož využívá převýšení terénu v expozici a tedy pohled diváka na zvíře zachovává v přirozené poloze. Za úvahu stojí řešení zásobování restaurace, které je situované z jihu, v rušném místě u pavilonu langurů a v místě, které se nabízí být spíše lákadlem jak restaurace, tak samotného pavilonu pand. Rovněž u pavilonu langurů je možné vhodně využít svažitý terén pro venkovní expozici a interiérové expozice přemístit. Současně je možné zvážit zmenšení prostoru pro zázemí. Nicméně porota tyto nedostatky vidí jako řešitelné v rámci dopracování dalších fází projektu při zachování stávající koncepce. Porota shledává jistou nevyváženost v propracovanosti urbanistické koncepce a výsledné formy, provozu, dispozic a interiéru expozice vůči samotnému architektonickému detailu objektu. Nicméně předložený návrh předpokládá schopnost dotažení architektonických detailů do finální kvalitní podoby. Porota u návrhu oceňuje vhodný vztah mezi architekturou a krajinou, stavba je dostatečně integrována do krajiny zoo a přitom si zachovává výraznou identitu. Prostor pro vnější výběhy pandy je přirozeně rozdělený terénním „hřebínkem“, podél kterého vzniká prostor, ve kterém se zvířata mohou cítit jistě i při velké návštěvnické zátěži a vytváří pandám příjemné refugium, aniž by při tom zmizely z pohledu návštěvníků. V místě mimoúrovňového křížení návštěvnického prostoru a prostoru pand reflektuje návrh vhodnější variantu – tj. zvířata v úrovni nad návštěvníkem.

Částka 250 000,-
Ing. Ján Studený
Autoři: Mag. Arch. Peter Stec, ArtD., Akad. Arch. Ing. Ján Studený, Ing. Arch. Maroš Bátora
Spolupráce: Filip Kusák , Eva Kvassayová , Ján Malík , Gabriela Smetanová , Lukáš Lečko , Vanda Výbohová , Nora Žaludeková , LABAK , visualarch ,

[Hodnocení poroty]

Hodnocení poroty

Porota oceňuje jasný urbanistický a prostorový koncept. Příjemně měkce pojatý nízký pavilon vychází z terénní konfigurace, střecha je přepisem křivek stávajícího pahorku. Oválný tvar dobře reaguje na složitou polohu v centru zoo, kontinuální obvod umožňuje přístupy z více stran, terén přirozeně zabíhá pod střechu pavilonu, vertikálních prosklení není bariérou, pohled do pavilónu se tak uplatňuje se všech okolních cest. Tvar a rozsah pavilonu určuje střecha, sdružuje všechny funkce, venkovní výběh pand je jejím výřezem. Do chráněného výřezu je vložen kus pandám přirozeného ekosystému střední Číny. Voliéry langurů využívají stávající výrazné modulace terénu a mohou tak být až 7m vysoké. Restaurace se otevírá do náměstíčka směrem k severnímu vstupu, ale nevyužívá atraktivní výhled na Prahu. Celkově je vnitřní dispozice volná, flexibilní umožňující další posun. V protikladu s pavilónově otevřeným konceptem se porotě jeví snížená část střechy směrem k hlavnímu vstupu, ta uzavírá průhledy i přístupy do pavilónu, popírá možnost cirkulace po obvodě a navádí návštěvníky na střechu místo do expozic okolo obvodu, přičemž pohledy shora do expozic jsou pro zvířata nepřirozené a nevhodné. Porotě se jeví terénní ztvárnění a návaznost na cesty podél pavilonu nerealistické a je nutné prověřit osazení do skutečného terénu. V půdorysech kreslený volný pohyb návštěvníků po obvodě pavilónu se na jihu nezdá zcela reálný, zrovna tak přímý přístup od hlavního vstupu; ve skutečnosti jsou zde opravdu výrazná převýšení. V situaci ani v půdorysech není prezentováno řešení cest a zpevněných ploch - veřejných prostor kolem pavilonu, respektive pokud platí zakreslené a krom 1,5m širokého chodníčku po obvodě je kolem pavilónu zeleň, je toto řešení pro pohyb lidí zcela nedostatečné. Přitom koncept využití pro veřejnost prostoru kolem pavilonu je pro návrh podstatný. Rovněž není zcela jasné řešení východní části pavilónu, rozpor mezi zprávou (nástupní venkovní prostor pro hromadné akce pod lamelovou částí střechy) a půdorysy. Zbytečné je krytí venkovního výběhu střechou, minimálně v tomto rozsahu. Při křížení pohybu návštěvníků a pohybu pand (mezi vnitřní a vnějším expozicí) by se panda nikdy neměla octnout pod úrovní návštěvníka. Dělení venkovního výběhu by mohlo více využívat reliéf hřebínku kopce, byť lehký „plůtek“ není žádoucí. Z hlediska zvířat představuje největší problém pohled shora ze střechy – v tomto konceptu se zvířata cítí nejistě a stresovaně. Přirozená úniková reakce zvířat je směrem nahoru, do nadhledu – zejména to pak platí pro stromové druhy, tj. langury, jejich voliéry na jižní straně pavilonu v pohledu ze střechy vyvolávají nepříjemný, až vězeňský dojem. Klece langurů nemají žádnou obslužnou chodbu. Terén je zidealizovaný, návrh např. v podélném řezu neprokazuje vazbu na sousedící pavilon Indonéské džungle (výškový rozdíl terénu).

Odměna

Částka 100 000,-
ECHOROST ARCHITEKTI, s. r. o.
Ing. arch. Jaroslav Hulín, Ing. arch. Jiří Pavlíček
Autoři:
Spolupráce: Ing. arch. Jan Kvita, Ing. arch. Hana Jergušová, Bc. Lucie Mejsnarová

[Hodnocení poroty]

Hodnocení poroty

I přesto, že návrh pavilonu přesvědčivě evokuje přírodní prostředí v podobě bohatě tvarovaného skalního masivu, jeví se zvolená stylizace pavilonu do podoby skalního masivu jako nepříliš vhodná, protože přirozeným prostředím pandy je horský les. Budova pavilonu se dominantně uplatňuje zejména pro návštěvníky přicházející do areálu zoo od hlavního vstupu. Hmotová kompozice pavilónu orientovaná k pohledům návštěvníků z frekventované přístupové cesty se jeví jako zavádějící ve vztahu k umístění vstupu do expozice pavilonu. Z tohoto směru není možné do pavilonu vstoupit, resp. pouze do restaurace, která ale není navázána na prohlídkovou trasu a přestavuje zcela samostatný provoz. V tvarování hmoty pavilonu se jako závádějící jeví “průrva ve skalním masivu”, která evokuje důležité místo stavby (hlavní vstup), ale jsou zde navrženy pouze podružné prostory expozice. Hlavní a jediný vstup do expozice je nevýrazný, navržen je ve formě drobného architektonického prvku - brány. Toto řešení je v kontrastu k jinak velmi monumentálnímu pojetí pavilónu. Návrh poměrně striktně definuje prohlídkovou trasu návštěvníků. Trasa je vedena vně i uvnitř pavilonu, v rozmanitém okolním prostředí a ve vybraných částech nabízí návštěvníkům atraktivní výhledy na zoo i panorama Prahy. Ohraničení venkovních výběhů je tvořeno částečně vlastním pavilonem a z větší části oplocením, které předpokládá být zarostlé a tedy neumožňuje pohled do výběhu zvířat, což zejména u příchodu k pavilonu z důležitého severního vstupu, se jeví jako nežádoucí. Prohlídková trasa je vůči návštěvníkovi vedena poměrně striktně a nenabízí mu alternativní prohlídku expozice v podobě zkrácené trasy nebo možnosti projití trasy v opačném směru. Jako nevhodný se jeví závěr prohlídkové trasy vedené v podzemí, v málo atraktivním prostředí. Oddělení venkovního výběhu pandy od návštěvníků pouhým zahrazením návštěvnické trasy v čajovém pavilonu se jeví z hlediska požadavků na chov zvířat nedostatečné. V expozici langurů jsou zvířata vystavena pohledům návštěvníků pouze shora, což je pro zvířata nepřirozené a nevhodné. Venkovní lávky prohlídkové trasy jsou problematické na údržbu, a to zejména v zimním období. Výběh samice je ve velmi příkrém nepřístupném terénu, obtížný jak pro zvíře, tak pro práci chovatele resp. údržby. Oba výběhy (zejména samice) nabízí zvířatům dlouhé úzké konce, ve kterých pravděpodobně nebudou vůbec viditelná. Lávka přes výběh langurů je v úplném protikladu k chování zvířat – zejména stromové druhy se cítí nejisté a stresované, pokud návštěvník proudí nad nimi a nemají možnost pozorovat návštěvníka seshora. Pohled shora do závrtu navíc evokuje anachronický způsob vystavování zvířat v hradních příkopech. Problematická se zdá i funkce a údržba jezírka ve výběhu samice pod prudkým svahem, v této poloze se bude zanášet listím a erodovaným terénem.