PS Památková péče

Pracovní skupina si jako předmět své činnosti vytyčila dva hlavní cíle:

a. Ověřit, zda Česká komora architektů považuje za správné projednat legislativní úpravu v oblasti památkové péče jako nový zákon o památkové péči, nikoliv pouze jako novelu stávajícího zákona.

b. Výlučná pozice autorizovaných architektů dle zákona č. 360/1992 Sb. u projektování vázaného na kulturní dědictví, a to ve všech projektových a koncepčních fázích, či nakládání s objektem s památkovou ochranou, a to i u zásahů nepodléhajících stavebnímu a územnímu řízení.

Výlučná pozice autorizovaných architektů u projektování vázaného na kulturní dědictví

V novém zákoně se musí objevit provázanost se zákonem č. 360/1992 Sb. ze dne 7. května 1992, o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění zákona č. 164/1993 Sb., zákona č. 275/1994 Sb., zákona č. 224/2003 Sb. a zákona č. 189/2008 Sb., platné pro autorizace se všeobecnou působností, pro dílčí obor architektura a krajinářská architektura. Tímto bodem dochází k nápravě slabé účinnosti či obecného nerespektování stávající povinnosti projektovat autorizovaným architektem v případech dle zvláštního právního předpisu, v tomto případě dle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, s vyznačením navrhovaných změn. Tato skutečnost není dostatečně provázána se související legislativou, není plnohodnotně účinná a dochází tak k zásadním pochybením v procesu správy památkově chráněných objektů.

Argument č. 1 – architekt je vzděláván a následně autorizován pro kvalifikovaný výkon v souvislosti s uceleným vzděláním ke kvalifikovanému výkonu, související s památkovou péčí, a to na všech úrovních autorizace dle zákona 360/1992 Sb. Architekt je akademicky a dále profesně vzděláván ke způsobilosti koordinovat, kooperovat, být v tématu integrujícím článkem. Argument č. 2 – přímý odkaz na § 18 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění zákona č. 164/1993 Sb., zákona č. 275/1994 Sb., zákona č. 224/2003 Sb., zákona č. 189/2008 Sb. a zákona č. 153/2011 Sb. Jedná se o prosazení srozumitelné a účinné formulace, že autorizované osoby s autorizací A1, A2, A3 mají být koordinátory projektové přípravy v památkově chráněných územích a objektech. Dále je nutné vyvrátit cirkulovanou praxi ze strany projektantů autorizovaných u ČKAIT, že otevřený prostor (ulice, náměstí apod.) jsou „dopravními stavbami“, podléhajícími projektování pod autorizací „dopravní inženýr“.