Architekti věří, že cenná mozaika pomůže zachránit havířovské nádraží

Tisková zpráva ČKA, 11. června 2014
(celý text ke stažení)

V únoru 2014 podala Česká komora architektů (ČKA) návrh na Ministerstvo kultury (MK) ve věci prohlášení nádraží v Havířově kulturní památkou. Po vzájemné komunikaci s příslušným referentem ministerstva bylo řízení v březnu pozastaveno z důvodu rozpracování tzv. nových skutečností a přípravy nového podání. Zpracování podkladů se na žádost Komory ujali Ondřej Beneš, Oldřich Ševčík a Luděk Jasiok. Ti následně zhotovili studie (odkazy na studie uvedeny na konci tiskové zprávy), v nichž poukazují na výlučnost bruselského stylu, mimořádně cennou mozaiku v interiéru nádraží, či na důležitou roli objektu v dopravně-urbanistické struktuře města Havířov.

České dráhy v dubnu začaly připravovat výběrové řízení na dodavatele nové stavby a demolici stávající budovy. Tato informace přišla v době, kdy po valné hromadě ČKA nebyl dosud zvolen nový předseda, který by za Komoru návrh na MK podal. Vzhledem k závažnosti celé situace a hrozbě,
že vlastník nádraží může začít s jeho demolicí, tento návrh 30. dubna 2014 podal architekt
a teoretik architektury Ondřej Beneš. Po zvolení nového předsedy Ivana Plicky se Komora k návrhu Ondřeje Beneše připojila a podala jej v aktualizovaném znění. Situace je aktuálně o to závažnější, že České dráhy získaly stavební povolení pro stavbu nové nádražní budovy.

Daniela Rybková z právního oddělení Kanceláře ČKA k tomuto „dvojímu“ podání dodává: „V případě prohlašování nemovitostí za kulturní památky se jedná o tzv. řízení zahajované z moci úřední. Ministerstvo kultury jakožto příslušný orgán nepotřebuje žádný návrh, zákon mu dává zmocnění zahájit řízení z vlastní iniciativy. V praxi jsou nicméně tato řízení často zahajována právě
na základě podnětu, přičemž takový podnět může podat v zásadě kdokoli, a je zároveň možné,
že v jedné věci je podáno více samostatných návrhů. K tomu došlo i v případě havířovského nádraží, kde podnět k prohlášení za kulturní památku podal nejprve architekt Beneš a posléze pak Česká komora architektů.“

Komora se přitom ochraně nádraží v Havířově dlouho věnuje. Poprvé vystoupila na podporu této unikátní stavby na konci roku 2011. Proč tomu tak je, vysvětluje předseda ČKA Ivan Plicka: „Česká komora architektů se připojuje k návrhu Ondřeje Beneše, resp. podává souběžně podnět
k prohlášení havířovského nádraží za kulturní památku, protože se domníváme, že to je aktuálně jediná možnost upozornit na význam této stavby a na důležitost ochrany i poměrně nedávného historického architektonického dědictví, jež však představuje již nepominutelnou součást organismu našich měst."

Podle ČKA má podání rozšířené o nové skutečnosti velkou šanci na Ministerstvu kultury uspět. Důvodů je hned několik, nejpádnějším z nich je v tuto chvíli rozměrná mozaika s námětem letící holubice z roku 1963. Její návrh vytvořil přední sklářský výtvarník Vladimír Kopecký (1931). Jeho díla jsou zastoupena ve světových galeriích a je držitelem několika prestižních ocenění. Mozaika zobrazující holubici dokládá výjimečnost tohoto umělce, který symbol míru dokázal zvěčnit bez patosu dobové ideologie, zato s dynamismem tolik typickým pro bruselský styl. Dílo je navíc provedené exkluzivní technikou, která je dnes vlivem zániku specializované sklářské výroby v podstatě neproveditelná.

O architektonických kvalitách budovy svědčí její reprezentativní charakter, použití ušlechtilých materiálů (travertinové obklady, mramorová podlaha a mramorové stupně dynamického schodiště, pískovcové obklady bočních průčelí, apod.) a četnost výtvarných detailů, které z ní činí zářného reprezentanta bruselského stylu. V podkladech žádosti na MK Ondřej Beneš a Oldřich Ševčík uvádí výčet realizací z okruhu tohoto specifického stylu (např. Laterna magika v paláci Adria, Kino 64 v Mostecké ulici na Malé Straně, bufet Sputnik v pasáži Černá růže). Důležitým mementem je,
že ani jednu z těchto elitních realizací se nepodařilo zachránit. Otázka zachování nádraží v Havířově tak nabývá na závažnosti.

Opomenout nelze ani nezastupitelnou úlohu nádraží v urbanistické koncepci a dopravní infrastruktuře Havířova. V kontextu krátké historie města (založení Havířova v roce 1955) je nádraží, které vznikalo mezi lety 1964-69, zcela zásadní stavbou. Stávající budovu nádraží navíc v sedmdesátých letech vhodně doplnil výškový objekt bytového domu. Obě budovy spolu tvoří harmonický celek, odstraněním nádražní haly by podle architekta Luďka Jasioka došlo k likvidaci vzácného urbanistického celku a promyšlených vazeb. Rozměry objektu navíc zcela odpovídají reálné situaci
a potřebám místních občanů i sousedů z ostravského regionu. Satelitní charakter Havířova si žádá adekvátní dopravní vztahy s okolními městy. V Havířově samotném totiž pracuje jen polovina obyvatel, ta druhá za prací dojíždí.

Více informací a plné znění podání nového návrhu ČKA na prohlášení kulturní památkou, naleznete ZDE.

Přílohy (studie):

1. Podnět na prohlášení věci za kulturní památku (mozaika); autor L. Jasiok
2. Medailonek Vladimír Kopecký (1931)
3. Historie Havířova, urbanistické, dopravní a demograficko-sociální vztahy a jejich průsečík v budově vlakového nácraží Havířov; autor L. Jasiok
4. Havířov; text zpracovali O. Beneš a O. Ševčík, 12. 4. 2014