Kvalifikační požadavky pro územně plánovací činnost a autorizace A.1

Pro účely splnění požadavku vzdělání a praxe podle § 24 odst. 2 stavebního zákona je dostačující autorizace A.1, neboť náležitosti vzdělání pro obor architektura (autorizace A.1) stanovené v § 4 Autorizačního řádu ČKA zahrnují rovněž odpovídající znalosti týkající se urbanismu a územního plánování a dovedností spojených s procesem plánování a projektování v rozsahu znalostí vyžadovaných pro autorizaci pro obor územní plánování (autorizace A.2). To znamená, že pro udělení autorizace A.1 jsou vyžadovány znalosti urbanismu a územního plánování v rozsahu shodném jako pro autorizaci A.2.

Současně upozorňuji, že z výše uvedených důvodů architekt autorizovaný v oboru architektura (A.1) ani nemůže žádat o autorizaci pro obor územní plánování (A.2), resp. nebude mu Komorou udělena, tudíž požadovat po architektovi s autorizací A.1 autorizaci A.2 je diskriminační, neboť takový požadavek je objektivně nesplnitelný, má-li architekt vydanou autorizaci A.1.

V této souvislosti je nutné rovněž připomenout, že v návaznosti na novelu zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, bude s účinností k 1. 1. 2024 stávající systém autorizací zrušen a autorizované osoby s autorizací A.1 budou moci požádat též o razítko pro autorizaci A.2. I tato skutečnost tedy dokládá, že neakceptace autorizace A.1 je v rozporu s účelem zákona.

S ohledem na shora uvedené považuji za nesporné, že autorizace A.1 je pro účely prokázání kvalifikace ve smyslu § 24 odst. 2 stavebního zákona naprosto postačující. Výlučně jazyková interpretace příslušného zákonného ustanovení je v kontextu účelu uvedené právní normy neudržitelná. Jak vyplývá i z konstantní rozhodovací praxe Ústavního soudu, nelze se při výkladu právních norem omezovat striktně jen na jazykovou metodu interpretace, aniž by byl zohledněn zamýšlený smysl normy, byť z čistě gramatického výkladu tento účel nevyplývá. Ústavní soud se k povaze interpretace práva vyjadřoval opakovaně, např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/97: „Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e rationelegis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity.“

Eva Faltusová