Československý BLOK architektů a výtvarníků udělil Ceny Vladimíra Karfíka za období 2019/2021
13. prosince 2022, v obřadní síni radnice města Zlína od F. L. Gahuru, byly slavnostně předány Ceny Vladimíra Karfíka. Uděluje je s tříletou periodicitou československý spolek BLOK architektů a výtvarníků/architektů a výtvarníků, založený po sametové/něžné revoluci přáteli architekty z obou stran řeky Moravy, jejichž díla byla výrazná navzdory normalizačnímu režimu, který je tlačil do pozadí. Cena, pojmenovaná na počest tvorby a života jejího prvního čestného nositele, se tradičně předávala s podporou města, se kterým je Vladimír Karfík a jeho architektura ikonicky spojena. Laureáty ceny se v minulosti stalo 33 osobností československé architektury, mezi nimi například. Karel Prager, zakladatel a první předseda BLOKu, Štefan Světko, Alena Šrámková, Víra Mecková, Josef Pleskot, Vladimír Dedeček a další.
V kategorii za významnou realizaci získali cenu autoři Konverze Jurkovičovy teplárny, Ing. arch. Martin Paško a tým DF CREATIVE GROUP. V laudaci za BLOK Peter Žalman vyzdvihl výjimečný příklad úspěšné konverze opuštěné industriální budovy a její zakomponování do nového urbanistického celku a „koncept vložení budovy, novotvaru do stávající chráněné hmoty industriální stavby“. Vznikla tak přidaná hodnota zejména v téměř dokonalém domyšlení a realizování detailů. Ať už ve výběru materiálů nebo různých architektonických prvků díla. Objekt má precizně obnovené a doplněné fasády na bázi pohledové cihly, což byl oblíbený materiál architekta Jurkoviče v jeho industriální etapě tvorby.“ Vzniklo nadčasové dílo, které k původním hodnotám přidalo originální řešení, s výsostně současným výrazem a spojujícím více funkcí, se stalo který golemovsky působícím betonovým násypníkem vnesl novou silnou energii.
Za celoživotní dílo si Cenu V.K. převzala Ing. arch. Štefánie Krumlová. Bratislavská rodačka (*1932) absolvovala studium architektury (1949-1955) na Fakultě architektury a pozemního stavitelství diplomovou prací u jejího zakladatele, Akademika prof. Emila Belluše. Stala se součástí skupiny mladých žen, které vytvořily první generaci slovenských architektek, v době kdy architektura byla spíše mužskou doménou. Hned po nástupu z bratislavského Stavoprojektu v kolektivu architekta Ludvíka „Baldyho“ Jendrejáka spolupracovala na 48-třídní škole s první exponovanou lanovou konstrukcí nad tělocvičnou od statika Jozefa Poštulky, 2x osazenou v Bratislavě. Ale jejím největším přínosem byla zejména předškolní zařízení v těžištích obytných souborů a malá architektura. Vynikali rozehranou a důmyslnou hmotovou skladbou, drobným měřítkem a propojením interiéru s exteriérem. Její korektní mezilidské vztahy se promítly i do její profese. Jako spolupracovnice Štěpána Světka, autora sídliště „Únor“, ale i jako jeho dlouholetá obyvatelka, se stala jeho patronkou. Už léta se snaží zabránit „zahušťování“ původní zástavby a zničení jeho autenticitity. „Eje“ Krumlová, jak ji volají přátelé, je „svěží dáma, s excelentním myšlením a názory. Sleduje internet, píše maily, 15 let studuje na univerzitě třetího věku počítače a fotografii a stále se zajímá o svět kolem sebe“, jak uvedl ve svém projevu za BLOK doc. Ivan Gürtler.
Cenu za celoživotní dílo udělil BLOK také výrazné osobnosti české architektonické a společenské scény prof. Ing. arch. Miroslavu Masákovi, dr. h. c. (*1932). Po absolvování Fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT nastoupil do libereckého Stavoprojektu a tento krok předurčil jeho odbornou i osobní životní dráhu. Jako tvůrčí architekt stál často s kolegy ze SIALu u zrodu významných staveb, jako jsou výstavní pavilon F v Liberci, obchodní dům Máj v Praze, nákupní středisko Ještěd v Liberci a rekonstrukce Veletržního paláce Národní galerie v Praze (za kterou je držitelem CVK v r. 2010). 1996). Stavoprojekt ovlivnil i jeho společenskou a pedagogickou činnost. V roce. 1968 spoluzakládá SIAL a jeho Škůlku - samostatný ateliér čerstvých absolventů studia architektury. Po srpnu 1968 byl nucen tuto činnost zanechat, přesto pokračoval v neoficiálních skupinách. Po roce 1989 se stává poradcem prezidenta Václava Havla, se kterým ho spojoval vztah ještě z dob disentu. Jako tvůrčí architekt je autorem například. rekonstrukce prezidentské rezidence v Královské zahradě Pražského hradu. Ve výchově architektů pokračoval jako externí pedagog Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně, kde v roce 1999 získává titul profesora v oboru architektura. Jeho život a dílo se staly trvalou součástí dějin české architektury a společnosti druhé poloviny 20. století.
Laureáti, s výjimkou neúčasti profesora Masáka ze zdravotních důvodů, si ceny převzali z rukou předsedy BLOKu Ing. arch. Zdeňka Trefila, víceprimátor statutárního města Zlína Mgr. Pavla Bradu a předsedy slovenské sekce Ing. arch. Ruda Žákovského.
Tisková zpráva