Městské bydlení - exkurze do norského Osla
Složení účastníků bylo pestré. Kromě architektů zahrnovalo odborníky z oblasti kunsthistorie, sociologie a ekonomie, kteří pracují ve státní správě, na univerzitách i v soukromém sektoru. Právě tento interdisciplinární mix mi přijde velmi vhodný pro možnost reálného dopadu nabytých zkušeností.
Exkurze byla již druhá v pořadí. Obdobná proběhla ve švýcarském Zürich před rokem. Na úvod shrnutí norské zkušenosti je pozoruhodné konstatovat, že navzdory finanční síle a nepřerušené tradici Norského státu se potýkají se stejnými problémy jako máme my v České republice. Je tak možné obě situace porovnat a navzájem se poučit.
Hlavním průvodcem exkurze byl architekt Arild Eriksen zakladatel kanceláře Fragment (www.fragmentoslo.no). Kromě několika přednášek, které doporučil, nás provedl i po různých historických i moderních částech Osla s bytovou výstavbou. Arild měl také první prezentaci u sebe ve studiu.
Arild Eriksen shrnul historii a aktuální situaci bydlení v Norsku
Okolo roku 1900 bydlelo v obecních bytech cca 19% Norů. Většina nájemních bytů byla soukromých majitelů. Jako jinde v Evropě po průmyslové revoluci měly byty nízkou kvalitu. To vedlo k protestům a následně k rozhodnutí stavět obecní byty. Trend platil do 2. sv. války. Potom se systém překlopil do družstevního bydlení. Typická byla oborová družstva (snad i v návaznosti na odbory). V 80. letech nicméně došlo ke kopírování britského vývoje a konci podpory družstevní i obecní výstavby. Nová pravicová vláda zcela upřednostnila volný trh. Kromě konce podpory následovala i privatizace. Původní koncept nájmu pozemků družstvům na desítky let skončil a i pozemky se privatizovaly. Ustálila se společenská norma, že cílem je vlastnické bydlení, k němuž je případný nájem jen dočasným předstupněm. Vlastní bydlení se stalo požadovaným statusem. 80-90% Norů dnes skutečně bydlí ve vlastním. Větší procento na venkově, naopak nejmenší procento v Oslu. Zbytek společnosti je buď podporován v rámci sociálního bydlení, nebo uvízne mezi sociálním bydlením a nemožností si za současné inflace a růstu cen bytů vlastní bydlení pořídit. Je odkázán na volný nájemní trh. Sociální bydlení se řeší formou finančních příspěvků. Stále ještě existují obecní a dokonce malý počet státních bytů, ale ty jsou v podstatě využívané jen pro sociální bydlení. S každým koncem nájemní smlouvy se znovu prověřuje finanční situace uživatelů a pokud mají vyšší příjem, než definuje sociální bydlení jsou ze sociálního bydlení včetně obecních bytů vyloučeni. V Norsku o problému všichni se všemi (architekti, aktivisté, městští i státní úředníci) ochotně mluví. Ale reálně se situace nikam neposouvá. Zpracovávají se pilotní projekty, Arild Eriksen jeden z nich zpracoval, samosprávy se jimi chlubí, ale vše zůstává na papíře. Arild Eriksen se současně věnuje i tématu 10minutového města včetně samozásobitelství a téma bydlení s ním propojuje. Podobně jako v Německu je vzorem Vídeň, tak Norové vzhlížejí k Dánskému systému jako fungujícímu. V Dánsku je asi 500.000 družstevních/obecních bytů a podporují sociální mix. V prezentaci také zazněla informace, že město Mnichov zastavilo prodej městských pozemků a město Hamburg pronajímá pozemky ke stavbě na základě soutěží s kritérii kvality, udržitelnosti a sociální přínosnosti.
Ida Tesaker představila čtvrť Toyen v Oslu
Toyen je čtvrť na norské poměry specifická vysokým podílem městských bytů. Nájemníci v nich mají většinou 4 leté smlouvy po jejichž vypršení následuje zmíněná kontrola příjmů. Díky tomu je ve čtvrti velká fluktuace. Jen 25% žáků absolvuje v místě celou školní docházku. Problém je i mix v domech, kde jsou sociální byty. Uvedla, že tak v jednom domě žijí drogově závislí a rodiny s dětmi. Přitom drogově závislí nakonec drží svůj nízký příjem a v bytech tak setrvávají. Ida ve čtvrti realizuje pilotní projekt se zapojením místních a snahou o participaci a společné rozhodování.
Ukázala také pozemek, který město Oslo v přístavu chce proměnit na bytovou čtvrť. Bohužel ale vybírá kupce pouze podle nejvyšší ceny. Prý z obavy o porušování volného trhu a i díky tomu, že město sice vlastní firmu Přístav Oslo, ale jen zprostředkovaně. Obvyklý postup tak v Norsku je, že samospráva prodává pozemek developerovi a pak na volném trhu nakupuje byty, pokud má zájem je mít. Nakupuje i pozemky pro veřejné stavby jako jsou školy.
Haakon Haanes k selfbuild projektu v Trondheimu
V Trondheimu byla snaha brownfield, kde nicméně byly staré bytové domy, mezi železniční tratí a přístavem privatizovat a přestavět. To vyvolalo protesty místních obyvatel a ustoupení města od projektu. Naopak na území byla vyhlášena "urban ecological experimental area Svartlamoen". Trio architektů po škole přišlo s nápadem vytvořit v místě několik domů svépomocí. Architekti na základě pohovorů vybrali vhodné zájemce. Založili družstvo, které si vzalo půjčku a bylo stavebníkem. Architekti navrhli základní dřevěnou konstrukci 5 řadových domků. Jeden o zastavěné ploše 35m2 a užitné ploše 60m2. Heslo akce bylo "housing is too important to be left to specialist". Díky svépomoci, ale i snížení technických požadavků například u izolace, dosáhli nízké stavební ceny. Těchto 5 domů a společný komunitní prostor vyšly na cca 300.000EUR. Použili hodně recyklovaných materiálů i díky snadnému získání v Norsku přes speciální webové stránky.
Anne Rita Andal představila Asociaci nájemníků
Asociace má 4.500 členů a cca 17 zaměstnanců. Tento rok mají výrazný nárůst členů a vnímají celkové vyostření situace na nájemním trhu. Hodně členů Asociace je chudých nebo imigrantů. Mají samostatnou sekci pro nájemníky obecních bytů. Organizace je finančně podporována městem ročně 2mil NOK. 75% nájemních bytů v Norsku je buď u majitelů jednotlivých bytů nebo u příbuzných. Právě s drobnými pronajímateli je v Norsku hlavní problém. Uzavírají krátkodobé smlouvy na 3 roky a při ukončení hledají záminky k nevyplacení jistiny. Naopak velké firmy se chovají korektně. Na výši nájemného neplatí žádná regulace, ale jsou respektovány cenové mapy tržního nájemného. Roční nárůst byl obvykle cca 2%, ale tento rok je to již 7%. Město Oslo má cca 11.000 bytů s cca 40.000 nájemci. Půlka je v celých městských domech a půlka roztroušena po jednotlivých bytech. Oproti zbytku Norska je v Oslu větší procento nájemních bytů. Ale naopak podíl městských bytů na nájemních bytech je proporčně v Oslu nižší než jinde. Jako nejaktivnější v oblasti bydlení je vnímáno město Trondheim. Město Oslo loni založilo výzkumné centrum pro nájemnictví. Jako problém vidí, že je v Oslu organizačně odděleno správcovství městských bytů a vyplácení podpory. Minulé volební období Oslo vyhlásilo, že do roku 2023 získá nových 1.000 městských bytů, ale akce se neuskuteční. Nakonec byla vyhlášena nová podpora pro střední třídu bez úspor ke koupi vlastního bytu. Asociace pomáhá organizovat participaci nájemníků a jejich protesty. Ročně mají cca 5 schůzek s norským ministrem. Téma nájemnictví se pomalu dostává do politické agendy, nicméně pravicoví politici a developeři debatu brzdí tvrzením, že před volným trhem v 80. letech byl systém zkorumpovaný a nefunkční.
Anders Bohlin hovořil o sociálním bydlení
Anders je zaměstnancem městského oddělení sociálního bydlení, které se v Norsku řeší dávkami na nájemné. V Oslu je 69% obyvatel ve vlastních bytech či domech, 27% v soukromých nájmech a 4% v městských bytech. Oslo má 15 městských částí. Podpora je v Norsku podle příjmu a podle tržního nájemného v místě, ale s horní hranicí - v Oslu do 50% výše nájmu. Individuální pronajímatelé jsou osvobozeni od daně z pronájmu. Pokud někdo pronajímá nemovitost déle než 1 rok, tak mu při jejím případném prodeji vzniká povinnost platit daň.
OBOS - největší bytové družstvo v Norsku
Družstvo vzniklo cca před 100 lety. Dnes má 510.000 členů. Původně fungoval princip, že stát nebo samospráva poskytly pozemek k nájmu s právem stavby za symbolický roční poplatek a OBOS postavil dům s družstevním bydlením. V 90. letech byly pozemky i byty privatizovány. Družstvo dnes funguje jako developer a družstevníci do něj vstupují s vidinou, že v budoucnu získají byt do vlastnictví. Přitom platí, že pořadník na byty odpovídá délce členství. Členství v družstvu je nezřídka dárkem pro narozené děti. Dnes už družstvu samosprávy pozemky nepronajímají - prý z obavy z rizika privatizace. Družstvo je nakupuje na volném trhu. Nájemní smlouvy jsou v novém bytu na 30. let a pak se byt privatizuje dle pořadníku členů OBOS. V současnosti má OBOS asi 250 domů. Má i svoji banku a ta poskytuje hypotéky do výše 5 ročních platů pro odkup do vlastnictví. Maximální půjčka je do 50% ceny nemovitosti.
Družstvo OBOS nově zřídilo výzkumné centrum Living Lab. Do nového obytného dům dle návrhu antropologů přizvali k obývání průřezovou skupinu obyvatel s tím, že na nich budou testovány bytové inovace (sharing prostor a zařízení, propojování bytů, inovativní výrobky,...). Zkušenosti chtějí použít do nových projektů.
Petr Lešek