Přeskočit na obsah

Arcidiecézní muzeum v Olomouci

prof. Ing.Mgr.akad.arch. Petr Hájek

Arcidiecézní muzeum v Olomouci

Stav

Realizováno

Rok dokončení realizace

2006

Spolupracovníci

Jan Vinař
Martin Maršík
Ondřej Hofmeister
Jan Kolář
Rastislav Komínek
Petr Trávníček
Jana Zlámalová

Arcidiecézní muzeum je umístěno do komplexu tzv. Přemyslovského hradu, zapsaného do seznamu národních kulturních památek. Objekty románského biskupství, kapitulního děkanství a hospodářského dvora utvářejí společně s dómem sv. Václava a kostelem sv. Anny srostlici tvarů, která se paprskovitě rozvíjí podél organické linie hradeb. Při návrhu byly respektovány všechny dochované styly od románského období až po začátek dvacátého století. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme ve velmi pestrém areálu, vnímali jsme jeho hodnoty v neopakovatelné koláži stylů a rozmanitého tvarosloví architektury. Stávající stavby jsme přijímali jako učebnici architektury, kterou je potřeba respektovat, opravit a k níž je možné připsat další díl našeho století, který tu zatím chyběl. Celkovou koncepcí se stal příběh o „infikovaném organismu“. Viry v našem případě nemají za cíl organismus umrtvit, ale naopak ho posílit. Proto je původní struktura doplněná o cizorodou součást, která se stane její další vrstvou. Do rekonstruované a restaurované srostlice byly provedeny nové zásahy, redukované na funkčně a provozně nezbytné prvky. Nové objekty se jasně odlišují od původních konstrukcí a prostupují interiérem a exteriérem celého areálu. Při jejich tvorbě jsou použity tři materiály podporující kontrastní atmosféru mezi novým a starým: beton, ocel a sklo. Původní „staré“ konstrukce jsou obnoveny ve své ryzí podobě, nové jsou prostoupeny systémem moderních funkcí a technologií. Nejzřetelnějším novým zásahem do rostlé struktury památky je návrh provozního propojení kapitulního děkanství a biskupského paláce, formovaný jako vložený železobetonový objekt, skrytý za hradbou na parkánové terase. Nový betonový objekt není pouze chodbou, ale dalším výstavním prostorem, který zároveň propojuje původní objekty. Dalším výrazným objemem je společenský sál. Obdobně jako všechny vložené nové prvky je i společenský sál koncentrován do jednoho objektu a to včetně konstrukce i technologie. Jeho důležitou součástí je posuvný závěs, který umožňuje vyladění akustiky sálu a zároveň tvorbu různých scénografických konfigurací. Největší koncentrace vložených prvků je v části Hospodářského dvora, kde je soustředěna většina technického a provozního zázemí: kanceláře zaměstnanců, depozitáře, restaurátorská dílna, fotoateliér a velín s nepřetržitou ostrahou. V souladu s architektonickou koncepcí, kdy se nové objekty a vkládané prvky zřetelně oddělují od původních objemů historické budovy, byl řešen i výstavní fundus. Díky stylové rozmanitosti celého areálu bylo možné instalovat exponáty do příbuzného prostředí – románské a gotické prvky v románských a gotických prostorech, barokní exponáty v barokních sálech. Charakter expozice v suterénu je svojí atmosférou bližší vybraným exponátům z románského a gotického období. V suterénu se vyskytují většinou masivnější neprůhledné prvky. Naproti tomu expozice v patře, kde jsou umístěny barokní exponáty je navržena odlehčenější, průsvitnější a snaží se dobře prezentovat jak exponáty, tak nerušit bohatě zdobené a členité barokní interiéry. Ve staré skořápce jsou rozesety nové ocelové a betonové organismy, které mohou v čase přibývat, ubývat, nebo být nahrazeny jinou vnitřní tkání pro nový život.

Další projekty