Přeskočit na obsah

Newsletter 12/22

“Architektura jako poslání ve světě proměn, legislativních změn a digitalizace“

Když se mne na nedávném OTTA Petr Lešek ptal, zda je pro mě architektura posláním, byl jsem rád, že mi tuto otázku položil. Pro mne ano. A vím, že pro řadu z Vás, mých kolegů, též! Samozřejmě jde také o „práci a obživu“, ale schopnost a ochota Vašeho nasazení v rámci výkonu profese, v rámci různých činností spojených např. se soutěžemi, jejich přípravou, organizací a porotováním, prací v Komoře, v jejích orgánech a pracovních skupinách, je mnohdy obdivuhodná. Potkáváme se na různých přednáškách a konferencích, kde se snažíme vést o naší profesi diskusi s podobně zapálenými. Často prezentujeme, nebo obhajujeme, témata s oborem spojená, před veřejností, na různých setkáních, participacích anebo třeba při nádherných akcích, jako je např. Den architektury. A mohl bych pokračovat dále.

Přijímáme řadu rolí. To je samozřejmě potřebné. V demokratické společnosti se to od vzdělaných lidí očekává. Museli jsme se to však naučit. Jako řadu věcí v životě, postupně, pomalu a vytrvale. Já sám, z generace „Husákových dětí“, jsem vděčný osudu, okolnostem, svým učitelům, za to, že to bylo možné. Vážím si toho, že mohu být součástí profese, která má za cíl vylepšovat prostředí člověka a společnosti. Architekti nejsou jen „muži a dámy v černém“. I když po pravdě, vždy když vejdu do sálu, např. při porotování soutěže, a na jedné straně stolu je tmavší parta výrazně diskutujících, vím, kam patřím.

V dnešní době je náš obor už velmi komplexní činností, která nejen navrhuje stavby, plánuje města a krajinu, ale také významně pracuje s technologiemi, s daty a přijímá za svá témata ze společenských věd. Stát se dnes architektem už není jen o navrhování a touze mít vlastní kancelář, čímž jsme byli stiženi my. Naopak, řada mladších kolegů vidí hodnotu v tom být součástí větších celků a týmů, které se zabývají např. plánováním měst, promýšlením jejich rozvoje, anebo mají rozsáhlejší a zajímavější portfolio úloh. Propojování a sdílení se stále více stává potřebou, ale i schopností a hodnotou.

Architekti umí velmi dobře přemýšlet, analyzovat a plánovat. Někdy věci výjimečné, pro výjimečné chvíle, ale často zcela obyčejné, kterých je však třeba. Obyčejných, ale promyšlených věcí, které vytváří základní podobu našich sídel i krajiny. Architektura a urbanismus jsou primárně o člověku. Krajina o životě člověka, zvířat a rostlin. Smyslem našeho konání je vytvářet kvalitu pro život obecně. Architektura bývala nejen posláním, ale také „posvátnou činností“. Je totiž iniciační a zakladatelská. Pro její tvorbu byly potřebné kompetence na základě vzdělání, ale především zkušenosti, míněno i té životní, která mírní ambice a posiluje uměřenost a zodpovědnost. Je vhodné si připomenout výrok Daniela Libeskinda o tom, že architekti „zrají“ po padesátce 😊

Řadu z Vás potkávám v naší profesní komoře, kterou vnímám, i díky svým aktivitám, jako významnou součást svého života, již více jak desetiletí. Jsme ochotni ji věnovat svou neutuchající energii a obětovat množství svého času. Není to samozřejmé. Starost o profesi, snahu o její kultivaci, nabízení erudované pomoci a konzultací a často její obhajoba proti nekonečně kreativnímu státnímu aparátu, který „tvoří“ aniž by se zeptal, jsou aktivity více než potřebné. V době, kdy řadu odpovědných zajímají především „žluté palce nahoru“ a dlouhodobost a kontinuita jsou nezajímavé, protože překračují horizont volebního období, to bude především na nás, abychom hlídali a prosazovali rozum a erudici. Nejsme v tom samozřejmě sami.  V tomto duchu se neslo předvánoční setkání komor bez výjimky.

Architektura a kompetence k ní jsou výsledkem cíleného celoživotního zaujetí. Nejde tedy o znalosti načtené z internetu. Doba, kdy se rády prosazují rychlá řešení, jednoduchá sdělení a lidovější přístupy, erudici nepřeje. Musíme na ní ale trvat a prosazovat ji. Komora architektů sdružuje profesionály našeho oboru a má společnosti mnoho co nabídnout. Bude potřebné zachovat si soudnost a zdravý rozum. A bude nutné nestydět se za zdravé a zodpovědné sebevědomí.

Čeká nás zřejmě pokračování seriálu „Česko hledá stavební zákon“, který se v počtu opakování blíží legendárnímu Mrazíkovi. Čekají nás další epizody sitcomu „Digitalizace“. Zatím se nese v duchu příkazu „Zdigitalizuj“, který je pro aktéry z oboru IT magický. Zatím se však příliš nezamysleli nad tím, zda by nebylo účelné si nejprve „uklidit na stole“, abychom náhodou nezdigitalizovali nepořádek. A právě obsah pracovního stolu bude i naší zodpovědností. Čekají nás souboje se strážci legislativních metod. Uvědomme si však, že bez nás by žádná metoda nefungovala, protože by ji neměl kdo naplňovat.

V dohledné době se bude profese architekta dále vyvíjet a měnit. To je samozřejmé. Řadu tendencí se můžeme pokusit předpovědět, ale vývoj posledních pár let nám ukázal, že to tak úplně nefunguje. Důležitými budou stále více schopnost adaptace na změnu a ochota improvizace. Podobně jako byli někteří naši kolegové obdivuhodně činní po povodních a tornádu.

Architektura je vážnou a komplexní činností, která je pro zdravou společnost důležitá. Je třeba ji i nadále propagovat a požadovat! Nenechme ji proměnit ve sběr a zpracování dat. Nenechme vytlačit tvůrce správcem, jen proto, že je to populisticky srozumitelnější a lépe sdělitelné. Technická znalost detailu nikdy nenahradí inspiraci celku jejíž původ je nadpozemský.

Věřím, díky Vám všem, které jsem měl možnost poznat a které ještě budu mít možnost poznat, že jsme stále v dobré společnosti a na správné cestě. Přeji Vám, vážení a milí kolegové architekti, mnoho inspirace, trpělivosti, odvahy a stoicismu do roku 2023 a těším se na další setkání s Vámi.

Ing. arch. MgA. David Mateásko,  předseda Stavovského soudu ČKA