Závaznost vnitřních řádů ČKA (březen 2007)
Na žádost autorizovaného architekta o konzultaci obsahu zaměstnanecké smlouvy ve věci profesní odpovědnosti vydala Kancelář ČKA stanovisko k závaznosti vnitřních řádů jakožto obecně závazných právních předpisů (k vyjádření odboru kanceláře starosty – oddělení právního).
Vyjádření právního oddělení města XY k závaznosti ustanovení § 12 Profesního a etického řádu České komory architektů, kterým se upravují některé povinnosti autorizovaných a registrovaných osob usazených, vykonávají-li profesi v poměru zaměstnaneckém, služebním nebo jiném obdobném, vychází, žel, z mylného předpokladu (nebo závěru), že autorizované osoby a registrované osoby usazené, přistupují ke svým závazkům dobrovolně. Z toho pak autor tohoto vyjádření dovozuje rozdíl mezi obecně závaznými vyhláškami obcí a vnitřními řády profesní komory.
Tento názor je ovšem nesprávný v samém základu. Profesní komory obecně – a platí to tudíž i pro ČKA – jsou osobami veřejného práva (veřejnoprávními korporacemi) zřízenými pro výkon veřejné správy, tzv. personální, zákonem. Tyto zákonem zřízené profesní komory vykonávají samosprávu a v rozsahu svěřeném zákonem též státní správu v přenesené působnosti, obdobně jako územní samosprávy, to jest obce a kraje. Rozdíl mezi oběma skupinami samosprávy je v akcentu územního a personálního hlediska. Zatímco v případech obcí a krajů je prvořadým vymezení územní a odvozeným vymezení personální, v případech profesních samospráv personálních je prvořadým vymezení personální a odvozeným vymezení územní. V jednom i ve druhém případě však se uplatňují obě hlediska. Územní samospráva obce nebo kraje zavazuje pro jí spravované území všechny osoby, které se na tomto území pohybují a působí, a to bez ohledu na skutečnost, jsou-li či nikoliv jejími občany. Pochopitelně platí, že určitá pravidla nebo ustanovení platí pouze pro občany spravovaného území; nicméně i v těchto případech zavazuje obec (kraj) jejich prostřednictvím i osoby třetí. V případě profesních samospráv je správní území rovněž stanoveno, a to pro území celé České republiky. Na tomto území se musí pravidlům stanoveným profesní samosprávou v rámci zmocnění zákonem určeného ovšem podrobit všechny osoby, které na tomto území profesně působí, byť i jen jako registrované osoby hostující. Rozdíl je pouze v tom, že na registrované osoby usazené se vztahují vnitřní předpisy profesní komory v celém rozsahu a bez výjimek, na registrované osoby hostující jen v určitém rozsahu (registrovanými osobami jsou příslušníci jiných členských států EU a evropského hospodářského prostoru). Obdobné platí i pro obce a kraje.
Zákony, jimiž jsou zřízeny profesní komory, vycházejí z ústavní zásady zakotvené v článku 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, která umožňuje pro určitá povolání, k nimž je obecně volný a svobodný přístup, stanovit zvláštní regulující podmínky („...každý má právo na svobodnou volbu povolání ... /avšak/ ... zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání a činností“). V případě samostatného, osobně odpovědného výkonu povolání proto již neplatí „dobrovolnost“ přistoupení. Z ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, jednoznačně plyne, že Česká komora sdružuje všechny autorizované architekty. Z ustanovení § 30c odst. 3 a § 30h tohoto zákona plyne, že totéž pravidlo platí i pro registrované osoby usazené. Pouze pro registrované osoby hostující platí drobné úlevy – v žádném případě však nikoliv z deontologických předpisů, to jest především z profesního a etického řádu ČKA nebo ČKAIT.
Tyto předpisy ukládají autorizovaným osobám a registrovaným osobám usazeným i hostujícím standardní profesní povinnosti, mezi jiným provádět svoji činnost v souladu se zákonem, který pro výkon povolání stanovuje základní pravidla. Tento zákon provádí komory standardně vydáváním vnitřních řádů, které mají – ve smyslu právní doktríny – povahu originárního práva, obdobně jako obecně závazné vyhlášky obcí, vydávané na základě zákonného zmocnění [zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů; dtto krajů dle zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů] samosprávnými orgány obcí [dtto krajů]. Tento status obecně závazným právním předpisům obcí, latentně obsažený alespoň v disentech nálezů Ústavního soudu po celou dobu jeho existence, převážil (doufejme, že s konečnou platností) přelomovým nálezem ve věci „jirkovské“ vyhlášky [nález sp. zn. Pl ÚS 45/06 a výklad, že obce (popřípadě jiné orgány veřejné správy) k vydávání obecně závazných předpisů v rozsahu své samosprávné působnosti již žádné další zákonné zmocnění nepotřebují]. Profesní komory zavazují pochopitelně především osoby příslušné k profesi, avšak svými důsledky se vnitřní řády komor nepochybně promítají i do vztahů s třetími osobami. Takovým případem je typicky zaměstnanecký vztah, ve kterém je zaměstnavatel povinen nebránit autorizované nebo registrované osobě v řádném výkonu povolání, resp. vytvářet naopak podmínky pro řádný výkon profesních činností. Obdobně, jako je například obchodní právnická osoba povinna umožnit autorizovaným (registrovaným) osobám nést odpovědnost podle zvláštních právních předpisů, což ostatně stanovuje výslovně pro případy, kdy je provádění určitých činností vázáno na regulovanou činnost oprávněné fyzické osoby, jednak § 30 odst. 2, jednak § 56 odst. 3 ObchZ.
Ustanovení § 12 Profesního a etického řádu ČKA, ve znění pozdějších předpisů, respektuje skutečnost, že v případě zaměstnanců je nutno vzít v úvahu a v potaz též odpovědnost vůči zaměstnavateli a že se v tomto případě jedná o souběh dvou odpovědností, přičemž odpovědnost autorizované osoby nesmí být vykládána rozporně s odpovědností zaměstnance podle příslušných předpisů. Je v jistém smyslu doplněním těchto ustanovení, z nichž plyne pro autorizovanou osobu závazek ctít profesní předpisy, povinnost uloženou ostatně v § 12 odst. 3 shora citovaného zákona o výkonu povolání. Z tohoto důvodu považujeme za mimořádně problematický a právně i věcně neudržitelný závěr právního oddělení města XY. Tím spíše, že se jedná o partnerskou veřejnoprávní instituci, která by naopak dodržování zákonů včetně profesních předpisů měla důsledně od svých zaměstnanců vyžadovat.
Závěr:
Požadavek architekta na obsah zaměstnanecké smlouvy ve věci profesní odpovědnosti je oprávněný a zákonný.
Jiří Plos
Redakčně upraveno