Přeskočit na obsah
Od pátku 19.07.2024 20:00 do neděle 21.07.2024 08:00 budou nedostupné služby certifikační autority PostSignum. Více informací. >

Arcidiecézní muzeum v Olomouci

prof. Ing.Mgr.akad.arch. Petr Hájek

Arcidiecézní muzeum v Olomouci

Stav

Realizováno

Rok dokončení realizace

2006

Spolupracovníci

Jan Vinař
Martin Maršík
Ondřej Hofmeister
Jan Kolář
Rastislav Komínek
Petr Trávníček
Jana Zlámalová

Kategorie

Kancelář

HŠH architekti

Pořadí návrhu v soutěži

1

Náklady na realizaci

270 mil. Kč

Hodnocení poroty

V posledních osmdesáti letech se v českých zemích nepostavila žádná nová budova pro muzeum nebo pro uměleckou galerii. Stalo se spíše zvykem upravovat pro muzejní a galerijní provoz staré středověké nebo barokní stavby. Zvládat tuto úlohu se však čeští architekti dobře naučili a už v šedesátých letech vytvořili na toto téma několik vynikajících děl. Po demokratické revoluci v roce 1989 se olomoucký arcibiskup Jan Graubner rozhodl zpřístupnit veřejnosti vzácné obrazy, sochy a předměty uměleckého řemesla ze sbírek své arcidiecéze. Zřízením arcidiecézního muzea pověřil ředitele olomouckého Muzea umění Pavla Zatloukala, který patří k nejvýznamnějším českým historikům architektury a výborně se orientuje i v současné architektonické tvorbě. Zatloukalovou zásluhou byla v roce 1998 vypsána na úpravu Arcidiecézního muzea veřejná soutěž, ve které získali nejvyšší cenu mladí pražští architekti Hájek, Hradečný a Šépka z ateliéru HŠH. Arcidiecézní muzeum sídlí v budově kapitulního děkanství v sousedství olomoucké katedrály a románského biskupského paláce. V základech budovy se skrývají zbytky knížecího sídla místních Přemyslovců z raného středověku. Architekti z HŠH se museli vynasnažit, aby tyto vzácné stavební fragmenty nepoškodili, a už soutěž ostatně vyhráli proto, že se jejich projekt vyhnul jakýmkoliv demolicím. Do hospodářských budov děkanství kolem vedlejšího dvora umístili restaurátorské ateliéry a kanceláře kurátorů, cirkulaci návštěvníků umožňují rampy z pohledového betonu a skla, do mezery mezi děkanstvím a starou hradbou architekti vložili nový sál s horním osvětlením pro kolekci gotického sochařství a malířství. Dva z nich, Hájek a Šépka, prošli výukou Emila Přikryla na pražské Akademii výtvarných umění. Jejich olomoucký výkon nepochybně stimulovalo nejvýznamnější Přikrylovo dílo, přestavba starého pivovaru v Lounech pro místní Galerii Benedikta Rejta (1993–1998). Výraz prostorů Přikrylovy galerie se však zakládá na abstrakci, všechny jejich prvky pokrývá stříbřitá šedá omítka, zatímco architekti z HŠH vsadili na materialitu, na kontrasty všech starých i nových hmot. Kamenné zdivo starého knížecího paláce se tak v prostorech muzea působivě střetává s betonem a sklem nových doplňků.

Arcidiecézní muzeum je umístěno do komplexu tzv. Přemyslovského hradu, zapsaného do seznamu národních kulturních památek. Objekty románského biskupství, kapitulního děkanství a hospodářského dvora utvářejí společně s dómem sv. Václava a kostelem sv. Anny srostlici tvarů, která se paprskovitě rozvíjí podél organické linie hradeb. Při návrhu byly respektovány všechny dochované styly od románského období až po začátek dvacátého století. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme ve velmi pestrém areálu, vnímali jsme jeho hodnoty v neopakovatelné koláži stylů a rozmanitého tvarosloví architektury. Stávající stavby jsme přijímali jako učebnici architektury, kterou je potřeba respektovat, opravit a k níž je možné připsat další díl našeho století, který tu zatím chyběl. Celkovou koncepcí se stal příběh o „infikovaném organismu“. Viry v našem případě nemají za cíl organismus umrtvit, ale naopak ho posílit. Proto je původní struktura doplněná o cizorodou součást, která se stane její další vrstvou. Do rekonstruované a restaurované srostlice byly provedeny nové zásahy, redukované na funkčně a provozně nezbytné prvky. Nové objekty se jasně odlišují od původních konstrukcí a prostupují interiérem a exteriérem celého areálu. Při jejich tvorbě jsou použity tři materiály podporující kontrastní atmosféru mezi novým a starým: beton, ocel a sklo. Původní „staré“ konstrukce jsou obnoveny ve své ryzí podobě, nové jsou prostoupeny systémem moderních funkcí a technologií. Nejzřetelnějším novým zásahem do rostlé struktury památky je návrh provozního propojení kapitulního děkanství a biskupského paláce, formovaný jako vložený železobetonový objekt, skrytý za hradbou na parkánové terase. Nový betonový objekt není pouze chodbou, ale dalším výstavním prostorem, který zároveň propojuje původní objekty. Dalším výrazným objemem je společenský sál. Obdobně jako všechny vložené nové prvky je i společenský sál koncentrován do jednoho objektu a to včetně konstrukce i technologie. Jeho důležitou součástí je posuvný závěs, který umožňuje vyladění akustiky sálu a zároveň tvorbu různých scénografických konfigurací. Největší koncentrace vložených prvků je v části Hospodářského dvora, kde je soustředěna většina technického a provozního zázemí: kanceláře zaměstnanců, depozitáře, restaurátorská dílna, fotoateliér a velín s nepřetržitou ostrahou. V souladu s architektonickou koncepcí, kdy se nové objekty a vkládané prvky zřetelně oddělují od původních objemů historické budovy, byl řešen i výstavní fundus. Díky stylové rozmanitosti celého areálu bylo možné instalovat exponáty do příbuzného prostředí – románské a gotické prvky v románských a gotických prostorech, barokní exponáty v barokních sálech. Charakter expozice v suterénu je svojí atmosférou bližší vybraným exponátům z románského a gotického období. V suterénu se vyskytují většinou masivnější neprůhledné prvky. Naproti tomu expozice v patře, kde jsou umístěny barokní exponáty je navržena odlehčenější, průsvitnější a snaží se dobře prezentovat jak exponáty, tak nerušit bohatě zdobené a členité barokní interiéry. Ve staré skořápce jsou rozesety nové ocelové a betonové organismy, které mohou v čase přibývat, ubývat, nebo být nahrazeny jinou vnitřní tkání pro nový život.

Finalisté v soutěžní přehlídce Deset

Zobrazit všechny realizace >