Horní náměstí v Olomouci - Česká komora architektů

Stav

Realizováno

Rok dokončení realizace

2001

Pořadí návrhu v soutěži

Náklady na realizaci

61 mil. Kč

Hodnocení poroty

Horní náměstí v Olomouci bylo tradičním dějištěm mnoha městských slavností, které se odehrávaly v tomto historickém sídle. Prostorově ho definuje radniční blok, který zaujímá centrální pozici veřejného prostranství, dále barokní sloup Nejsvětější Trojice a trojice kašen. Takto mimořádné prostředí se stalo předmětem soutěže na rehabilitaci veřejného prostoru. Do náměstí prostoupeného bohatými kulturními vrstvami vložil tým vítězných architektů ve složení Petr Hájek, Jaroslav Hlásek a Jan Šépka citlivě soudobou vrstvu, aniž by se snažili na svou intervenci strhávat nechtěnou pozornost. Autorům se stala východiskem idea náměstí jako „reprezentačního salonu města“. Na úpravu veřejných ploch architekti aplikovali princip, jehož výtvarný potenciál si téměř současně testovali také na prestižním úkolu revitalizace Jiřského náměstí na Pražském hradě. V Praze i v Olomouci se programově rozhodli pro inkluzivní přístup zproštěný hodnotících soudů o kvalitě, a tudíž relevanci jednotlivých historických vrstev. Jejich případnou selekci totiž nutně považovali za úzký názor podmíněný dobou, a proto by se mu mohlo dostat nepochopení a odsouzení v budoucnosti. Zároveň by estetické principy určující, kudy vést nekompromisní a nenávratný řez mezi zachováním či odstraněním stop minulosti, byly jen autorskou spekulací. Proto se architekti rozhodli ponechat v dlažbě náměstí veškeré dochované typy materiálů a forem zpracování, jejichž bohatost scelili pouze vložením mosazných pásek. Jejich úlohou bylo zdůraznit rozmanitý průběh historické dlažby. Povrchové úpravy architekti dále doplnili nově navrženými lavičkami a lampami. Historický význam Olomouce navíc stvrdili bronzovým modelem města.

Když jsme přemýšleli o koncepci celého náměstí, procházeli jsme řadu kreseb a obrazů, které náměstí popisovaly jako reprezentační salón města, a to zejména obraz „Vjezd kardinála Ferdinanda Troyera do Olomouce“. Z těchto výjevů se zrodila naše idea, kdy náměstí chápeme jako pomyslné jeviště s kašnami, sloupem, centrálně umístěnou radnicí a kulisou budov v pozadí. Na této městské scéně se odehrávaly slavnostní průvody, popravy nebo jiné významné i bezvýznamné události za přítomnosti širokého obecenstva. My jsme se v našem obrazu pokusili navrátit náměstí podobu reprezentačního salónu města. Průběžně vyspravovaná a doplňovaná dlažba nám připadala zajímavá, protože je v ní zaznamenán čas. Začali jsme tedy o dlažbě uvažovat jako o vyspravovaném koberci obývacího pokoje velkého domu – města. Všechna pole dlažby byla přesně zaměřena včetně plomb po výkopech, které pro někoho znamenaly estetický kaz v koberci, ale i ty byly navráceny na své místo. Nešlo nám o to rozlišovat, které pole je kvalitnější, které je naopak špatné. Pokud se začne estetizovat, pak nelze přesně stanovit hranici. Výsledný obraz právě díky použití staré dlažby, která se nedá napodobit novým materiálem, působí celistvě. Všemi poli pak prostupují jako zlatá stuha mosazné pásky, které mají především za cíl zvýrazňovat směry jednotlivých ploch dlažby. Jedná se o jediný soudobý artefakt, který ukazuje mnohotvárnost historické dlažby, a zároveň spojuje koláž různých druhů dlažeb do jednoho celku. K této představě jsme přidali i mobiliář. Lavička a lampa jsou zásadními prvky mobiliáře, které svým designem také vycházející z představy náměstí jako salónu nebo pokoje města, a proto byly navrženy v takřka interiérovém duchu. Informační bronzový model města ukazuje velikost historického jádra a pomáhá návštěvníkům v orientaci. Z hlediska umělého osvětlení náš návrh počítal s tím, že bude plocha náměstí světelně potlačena a naopak zvýrazněny dominanty. Je to vlastně scénografický přístup jako v divadle nebo při instalaci v galerii, kdy vyniknou vystavené prvky.