Přeskočit na obsah

Revitalizace spodní části Gahurova prospektu ve Zlíně

Ing. arch. Jitka Ressová

Revitalizace spodní části Gahurova prospektu ve Zlíně

Stav

Realizováno

Rok dokončení realizace

2013

Další autoři

Spolupracovníci

Petra Martináková
Martin Velecký
Jiří Valoch

Kategorie

Kancelář

ellement architects

Pořadí návrhu v soutěži

1

Náklady na realizaci

12 mil. Kč

Hodnocení poroty

Meziválečná proměna Zlína v řídící centrum globální společnosti Baťa nastavila charakter města do dnešních dnů. Každý nový urbanistický či architektonický vstup do stávající struktury města se neobejde bez dotazu, jakým způsobem to konvenuje nebo v jaké míře je v rozporu s původními představami architektů z Baťových projekčních kanceláří. V negativním smyslu si tuto otázku musel klást i komunistický režim, který hledal způsoby, jak Baťovo dědictví zamaskovat či jej překrýt. Přejmenování Zlína, stejně jako Gottwaldova socha, která záměrně vstupovala do pohledové osy vedoucí k dřívějšími památníku Tomáše Bati, byla jedním z prostředků, jak přepsat paměťovou stopu města. Místo, na kterém socha komunistického prezidenta stála, tvoří jakýsi kloub hlavních os, které Zlín protínají: jedna jde souběžně s řekou Dřevnicí z východu na západ a druhá protíná mělké údolí z jihu na sever. Autorem této velkorysé kompozice byl František Lydie Gahura a vytvořený zelený pás měl propojit rozrůstající se město s lesy nad městem a poskytnout dostatek prostoru pro procházky a odpočinek obyvatel internátů, které po vrstevnicích na prospekt navazovaly. Architektonické studio ellement navrhlo rehabilitovat tento prostor pomocí křížového stehu, který propojuje Kongresové a Univerzitní centrum Evy Jiřičné s obchodním domem Františka Gahury a Vladimíra Karfíka. Vzájemně se protínající cestičky jsou ale zapuštěné pod úrovní jemně modelovaného terénu, a tak s patřičným odstupem vidí divák pouze pomalu se zvedající zelený pás. Chodci, kteří se na spojnicích pohybují, se do tohoto pásu na jedné straně pozvolna zanořují a na druhé straně z něj opět vychází. Pokud se zastaví a posadí se na lem chodníku, nenápadně tvarovaný terén dokáže částečně odstínit lomoz dopravně vytížené křižovatky. Se stejnou nevtíravostí, a to s překvapujícím účinkem, je vybráno i umělecké dílo Jiřího Valocha v podobě textu, který se opakuje na obrubnících na několika místech: „pokaždé úplně jiná slova“. Tato časová zkratka velmi obsažně propojuje baťovské slogany s těmi komunistickými stejně jako těmi současnými.

Naším hlavním záměrem se stalo naplnění jednoduché ideje „Projít a nepřerušit“. Projít – umožnit lidem volný pohyb v prostoru a nepřerušit – cíleně reagovat na koncepci F. L. Gahury. Tento záměr byl realizován prostřednictvím modelace terénu plynulým vypnutím tvaru travnatých ploch do podoby mírných kopečků a vybudováním nových chodníků zapuštěných pod úroveň terénu. Pozorovateli se jeví území zatravněné, uvnitř GP naopak nově vzniklý terén chrání odpočívajícího chodce od rušné křižovatky. Každý si může pohodlně sednout na zvýšené obrubníky nebo přímo na trávník, který je zátěžový a předurčený k pobytu. GP je místem křížení a pohybu většího počtu lidí, proto je i v návrhu zdůrazněn moment křížení protínajícími se cestami pro pěší. Minimalistické architektonické řešení vybízející ke konceptuálnímu přístupu, určil i výběr umělce Jiřího Valocha.

Finalisté v soutěžní přehlídce Deset

Zobrazit všechny realizace >